Vytrvej, Karle!
Letos v dubnu uplynulo 660 let od korunovace nejslavnějšího z českých králů.
Římský císař a český král Karel čtvrtý byl velice zbožný muž. Své dětství trávil ve Francii a Lucembursku. Tam se mu dostalo nanejvýš dobrého vzdělání a byla též pevně ukotvena jeho víra. Setkal se zde i se svou první manželkou Blankou z Valois. Po letech se stárnoucí a nemocný panovník rozhodl uspořádat věci související s následnictvím a politickou situaci. Proto se koncem roku 1377 vydává na cestu do Francie. Setkává se s králem Karlem pátým, jenž vládne Francii a je ve válce s Anglií. Poznává svého levobočka Guillema (dovolil jsem si jméno počeštit na Viléma). Nemoc císaře pronásleduje po celé cestě - i proto píši baladu z pohledu lékaře. Po dvanácti dnech se císař vrací do Prahy. Snad vinou pádu ze schodů je upoután na lůžko a 29. listopadu 1378 umírá.
» autor: vavaoko » Básně / Balady, romance |
Vytrvej, Karle!
Jen vytrvej, Karle, můj císaři, králi.
Již bělouš je osedlán. Za tebou spěje.
Vím, tvá dna tě trápí. To vidím již z dáli.
Až nasedneš, zmlkne ten, kdo se teď směje.
Již roky tě po cestách dalekých provázím.
Za nocí dlouhých ti těžký čas krátím.
Vím, stále se držíš a vzdoruješ nesnázím.
Jsem doktor. A marný boj s nemocí svádím.
Neumím pomoci císaři, králi.
Dna, stáří, nemoci. A staré rány.
Francie čeká? Co hledáš v té dáli?
Paříž že otevře do mládí brány?
Je zima a sněhu je na cestách mnoho.
Stejně jsi na koně statečně nasedal.
Třmeny se dotkly tvých bolavých nohou.
Slzu jsem uviděl, ač jsem ji nehledal.
Francouzský král tě dal v nosítkách nésti.
Černého koně ti přichystat dal.
Však o moci tvojí jdou dokola zvěsti.
Je nadále vidět, kdo císař, kdo král.
Ty vánoční svátky tam v Cambrai sis užil.
Zas na koně sedáš a jedeme dál.
Zde tvůj syn Václav se k tobě přidružil.
Dlouhý průvod rytířů posílá král.
Již v Copiégne královská rodina čeká.
Šlechta a kočár, jenž král poslat dal.
Ty na to však nedbáš. Do Saint-Denis spěcháš.
Tam nad hroby přátel pak projevíš žal.
Tam nad hroby mužů ses v pokoře sklonil.
Těch duší, jimž díky ses císařem stal.
Nad hroby těch králů jsi své slzy ronil.
Jen Filip a Karel. A císař a král.
A se synem v průvodu hrdě jste jeli.
V La Cité služebných dost na tě čeká.
Z koně tě sundali. V křesle tě nesli.
Komnata a okno. A pod oknem řeka.
Král obavy z moci tvé za úsměv skrývá.
A davy a jásot. Vše dobré se zdá.
Sám ruku ti podává. Na syna kývá.
Tam v paláci na schodech zlomí tě dna.
Tři dny ses horečkách na loži zmítal.
Tři noci jsem u lože na křesle spal.
A služky jsem honil a lékařům spílal.
A na loži trpěl můj císař a král.
Ač nemocen, jednáš. Jde o dobro říše.
Je u tebe v komnatě francouzský král.
Jsi silný a tvrdý. Ač neznáš se k pýše.
A s přísliby dobrými cestuješ dál.
V Saint-Chapele do kaple vlečou tě, císaři.
Za ruce, nohy. Jak ubité zvíře.
Však ostatky Kristovy zřít se ti podaří.
Trn z jeho koruny. I třísku z kříže.
Hostina, divadlo. Tam se rád podíváš.
Francie ve válce pomoc si žádá.
Za trn však přátelství Anglie neprodáš.
Zítra tě Izabel uvidí ráda.
V objetí švagrové dlouho jsi prodléval.
Na Blanku vzpomínal. Na radost mládí.
Slzy vám stékaly. I já se rozplakal.
Každý ví, jak jste se mívali rádi.
Mladého chlapce ti švagrová přivedla.
„Toto je Vilém. Zde stojí tvůj syn.“
Vzpomínáš? Na lásku jež nikam nevedla...
Po čele vysokém přeběhne stín.
„Císař se postará o svoje dítě!“
To řekl a učinil císař a král.
Listiny napsat dal. Podepsal hbitě.
Potom se na cestu s průvodem dal.
Dvanáct dní uběhlo jak voda v potoce.
Loučení s Paříží, Francií, králem.
Prsteny, dary a veliké ovace.
Smutek je na koni. Bujném a hravém.
Půl roku a pár dní přežil pak v Praze.
Nohu si na schodech zlomil, když pad'.
Zápal plic nepřežil. Zaplatil draze.
Za to, že viděl zas, co měl tak rád.
Jen vytrvej, Karle, můj císaři, králi.
Již bělouš je osedlán. Za tebou spěje.
Vím, tvá dna tě trápí. To vidím již z dáli.
Až nasedneš, zmlkne ten, kdo se teď směje.
Již roky tě po cestách dalekých provázím.
Za nocí dlouhých ti těžký čas krátím.
Vím, stále se držíš a vzdoruješ nesnázím.
Jsem doktor. A marný boj s nemocí svádím.
Neumím pomoci císaři, králi.
Dna, stáří, nemoci. A staré rány.
Francie čeká? Co hledáš v té dáli?
Paříž že otevře do mládí brány?
Je zima a sněhu je na cestách mnoho.
Stejně jsi na koně statečně nasedal.
Třmeny se dotkly tvých bolavých nohou.
Slzu jsem uviděl, ač jsem ji nehledal.
Francouzský král tě dal v nosítkách nésti.
Černého koně ti přichystat dal.
Však o moci tvojí jdou dokola zvěsti.
Je nadále vidět, kdo císař, kdo král.
Ty vánoční svátky tam v Cambrai sis užil.
Zas na koně sedáš a jedeme dál.
Zde tvůj syn Václav se k tobě přidružil.
Dlouhý průvod rytířů posílá král.
Již v Copiégne královská rodina čeká.
Šlechta a kočár, jenž král poslat dal.
Ty na to však nedbáš. Do Saint-Denis spěcháš.
Tam nad hroby přátel pak projevíš žal.
Tam nad hroby mužů ses v pokoře sklonil.
Těch duší, jimž díky ses císařem stal.
Nad hroby těch králů jsi své slzy ronil.
Jen Filip a Karel. A císař a král.
A se synem v průvodu hrdě jste jeli.
V La Cité služebných dost na tě čeká.
Z koně tě sundali. V křesle tě nesli.
Komnata a okno. A pod oknem řeka.
Král obavy z moci tvé za úsměv skrývá.
A davy a jásot. Vše dobré se zdá.
Sám ruku ti podává. Na syna kývá.
Tam v paláci na schodech zlomí tě dna.
Tři dny ses horečkách na loži zmítal.
Tři noci jsem u lože na křesle spal.
A služky jsem honil a lékařům spílal.
A na loži trpěl můj císař a král.
Ač nemocen, jednáš. Jde o dobro říše.
Je u tebe v komnatě francouzský král.
Jsi silný a tvrdý. Ač neznáš se k pýše.
A s přísliby dobrými cestuješ dál.
V Saint-Chapele do kaple vlečou tě, císaři.
Za ruce, nohy. Jak ubité zvíře.
Však ostatky Kristovy zřít se ti podaří.
Trn z jeho koruny. I třísku z kříže.
Hostina, divadlo. Tam se rád podíváš.
Francie ve válce pomoc si žádá.
Za trn však přátelství Anglie neprodáš.
Zítra tě Izabel uvidí ráda.
V objetí švagrové dlouho jsi prodléval.
Na Blanku vzpomínal. Na radost mládí.
Slzy vám stékaly. I já se rozplakal.
Každý ví, jak jste se mívali rádi.
Mladého chlapce ti švagrová přivedla.
„Toto je Vilém. Zde stojí tvůj syn.“
Vzpomínáš? Na lásku jež nikam nevedla...
Po čele vysokém přeběhne stín.
„Císař se postará o svoje dítě!“
To řekl a učinil císař a král.
Listiny napsat dal. Podepsal hbitě.
Potom se na cestu s průvodem dal.
Dvanáct dní uběhlo jak voda v potoce.
Loučení s Paříží, Francií, králem.
Prsteny, dary a veliké ovace.
Smutek je na koni. Bujném a hravém.
Půl roku a pár dní přežil pak v Praze.
Nohu si na schodech zlomil, když pad'.
Zápal plic nepřežil. Zaplatil draze.
Za to, že viděl zas, co měl tak rád.
Tipů: 29
» 15.06.15
» komentářů: 33
» čteno: 840(25)
» posláno: 0
» nahlásit
» 15.06.2015 - 14:03
.
a tak se STavím do fronty Tvých čtenářů,
které Tebou podaná historie opravdově baví
těším se na další !!!
.
a tak se STavím do fronty Tvých čtenářů,
které Tebou podaná historie opravdově baví
těším se na další !!!
.
» 15.06.2015 - 20:06
skvělý nápad napsat z takto neobvyklého pohledu a navíc krásně zveršované. Co dodat? ST a Z, potěšilo velice
» 15.06.2015 - 21:51
detektor
Vždy poučíš i zaujmeš...to je výsada vyvolených...ST
» 15.06.2015 - 23:28
Právě jsem dostal dopis od Maxima Kravčuka, pravidelně mu zasílám tvé básně. Píše, že bys zasloužil cenu Miky Waltariho, až ji ovšem někdo vymyslí a vypíše. Já souhlasím a hlasuji do foroty pro.
» 18.06.2015 - 09:15
i když historie není moje doména,
přesto ST, za tvoje dílo odměna...
přesto ST, za tvoje dílo odměna...
» 18.06.2015 - 10:08
ttragelaf
tak Vilém - aha !
ST
ST
» 18.06.2015 - 10:56
ttragelaf: Guillelmus. Snad proto mu byl představen, že s ním nejela Alžběta Pomořanská, jeho manželka. Ale kdy a s kterou ji jej "upletl", je nejisté. Byl fešák a císař..
Díky za koment.
Díky za koment.
» 07.07.2015 - 11:01
Balada, která otevírá oči i málo vědomého. O Isabel jsem meměl tušení...
:o)
*
:o)
*
» 07.07.2015 - 11:07
jc senior:Já také dlouho ne. Nás to v dějepise neučili. ani nyní to neučí. Jen málokdo zřemě, jako já, sbírá drby.
Děkuji za koment.
Děkuji za koment.
» 09.07.2015 - 17:02
J.F.Julián
panečku
St
St
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Předchozí: Milovník bouří | Následující: Já! Jen já jsem králem!!!