Třicet stříbrných

Hráli jsme si jako děti
mám tě ráda, mám tě rád,
zněly housle, kastaněty
třešně zrály, kvetl sad
Však nebylo tak napořád
i lehkovážnost přejde smích,
v směr veršů vstoupil adresát
co dal ti třicet stříbrných

Šperků lesk vždy šel ti k pleti
někdo dával, někdo krad,
kde jsou dva bývá i třetí
pěvec v stínu balustrád
Tam, kde směl jsem rozsévat
ječmen sklizen, skřivan ztich,
nejen pýcha nosí pád,
pád za třicet stříbrných

Při setkání bez objetí
chuť vášně hořkne v koncentrát
liché duhy na perleti
zvěrokruhu v řezu klád
Kdo z nás první začal lhát
o stopách, které zamet sníh,
z tříště ledu roste hrad,
hrad za třicet stříbrných

Již plotu oddělil nás drát,
jen hlavu klopím jako mnich
Za slovo Amen výčtu ztrát
ti přidám třicet stříbrných
*