Nalézám mou inspiraci a Múzu, která mne pak navštíví všude. Našel jsem ji i ve včerejším mikroforu v rozhlase dvojce. Nechlubím se cizím peřím, jen tou inspirací. Báseň je psána z části v rýmech, z části ve volném verši. Neměl jsem dost času, upravit ji do konečné formy, ale učiním tak později.

Toto dílo se mi moc nepovedlo, příjmu i kritiku .. :/

..............

slova bolavá

K básni mne inspirovaly dvě věty básnířky kvítka. Rozesmál jsem se nad jejich "silou" a originalitou. Mají stejný název : "CIHLA" Ty dvě věty jsem trochu upravil a báseň jí poslal. Dostal jsem dovolení, uvést ji na libresu a tak ji zde podávám, trochu "šmrncnutou" Velikonocemi. Je ve tvaru amfory. Druhá, "ŘEKNĚTE" - je výlučně moje báseň. K oboum básním bych chtěl jen poznamenat, že k člověku nepřichází láska proto, aby bolela. Ale bolí, protože je každý z nás nedokonalý a nesprávně lásku aplikuje a s ní zachází - a to potom bolí.

Tato úvaha, esej, fejeton je určena především básnířkám a žením, ale samozřejmě ji mohou číst i mužové. Je napsána z vlastní hlavy, srdce, já totiž někdy myslím dokonce i vlastní hlavou. :-) Nikde jsem nic podobmého nečetl a moje přítelkyně mi sdělila, že něco podobného dosud nečetla a neslyšela. Proto ji zde publikuji - pro ostatní k zamyšlení. Vznikla v době mého "celibátu", v době, kdy jsem žil íc jak 30 let bez ženy. Samota přináší časo své bohaté plody, básnířky a básníci. Nebojte se jí ! Esej má 6 stran A4, kdo si ji chce vytisknot a zaujal (a) jej, ať tak učiní a dá ji číst i svým přátelům a přítelkyním. Děkuji srdečně.

Víc než jeden význam..

Marice se splnilo toužebné přání, i když ne zcela dle jejích představ ...

XV. ...viz profil.

Marika je opět zaskočena Brianovým chováním a Pavrik zjišťuje, že není snadné být manželem ...

text ke snu

Ani Pavrik není právě spokojen s chováním své ženy ...

XIII. ...viz profil.

kapkách....

XII. ...viz profil

a jsou okamžiky.

Ti dříve narození se možná upomenou, jak se mluvilo tehdy v rozhlase. Úroveň mateřštiny se nezměnila přes noc. Ještě v ní strašil český Cicero, Jakeš a jiní. Mluvilo se smysluplně o lídrech, brífincích , samitech a jiných kalamitech a jezdilo se na stáže, kupř. až do Finska, k Lapioncům, Samekům a importovalo se do Československa nové náboženství, v čele s Bílou Sobí Matkou. Neujalo se, zaplať Pámbu. Hádky v parlamentu byly skvost, radost poslouchat. Pomalu se to změnilo a já se musím zastat kupř. rozhlasu Prahy dvojky. Poslouchám ji každý den, od rána do večera. Vysílají dobrou hudbu, českou i zahraniční a texty jsou zpívané básně. Když tam mluví odborník, lékař, herec,překladatel, mluví odborně a dobrou češtinou. Člověk zde může slyšet Horníčka, Menšíka, Jana Wericha, Jitku Molavcovou, Hlustvistviháka a jiné veličiny, které rozechvívají smíchem bránici, že málem puká. Tolik k dnešnímu rozhlasu. A přesto se ještě najdou reptači a mektaři a jiní zametači kultury, kteří to chtějí slyšet jinak. Tato báseňka vznikla v sametové revoluci a byla včera trochu upravena, moc ne. Vyhrabal jsem ji ze šuplíku pro ty později narozené. Snad se i oni zasmějí. Je psána záměrně v hovorové, strašné češtině - neboť i tak se tehdy mluvilo.

Předmanželská chvilka ...