OSVOBOZENÁ RUKA?

Ve větách mlčí temné touhy, –
jen oči blízko vesmíru,
kde každý stín je značně dlouhý,
mi vedou pero k papíru
odrazu noci – noci míru
se srdcem zcela bez cílů.

Unikám stínům směrem dolů,
až budu provždy pouhé nic?
Já nechci u prostřených stolů
chtít stále, stále, stále víc.