ROZCESTÍ ZASNĚNÉHO SRDCE

Uniknout světu otazníků,
jít tiše dál a skrýt se v lese,
sestoupit do propasti snílků
i s myslí, která neunese
nicotu psanou do deníku
o tobě – srdcem bez kyslíku –
s výdechem touhy bez dotyku?

Nebo:

Vyslovit díky v prázdné chvíli,
opustit strmou stezku vášně,
nemířit k nemožnému cíli
a osud nebrat pouze vážně,
všude jen láskyplně milý
se stínem stálé bolesti
u otazníku rozcestí?