SMUTEK V KRÁSE BEZČASÍ

Až stíny času, stíny dní
ovládne smutek bezedný,
radosti zcela neznámý,
až přijde čas mé proměny,
já půjdu trpět slzami
se srdcem, které stále sní,
že v chatrči pod skalami
my zůstaneme jen sami.

V chudobě – v stálém bezčasí
vyrostou duše do krásy,
než poslední noc ohlásí,
že skončil souzvuk dvojhlasý.