35.Ráno 1979

v teplé vůni chleba
světlo východu padalo mezi domy
kde ve výšce bledl měsíc jako vzpomínky
a ptáci vypouštěli svoje trylky
jako klavírní prstoklady z otevřených oken
s rachotem popelářského auta
zvonily budíky
nechtělo se nám vůbec vstávat do rána
kdy ženy unikají z našich představ a náručí
museli jsme však vstát
protože se probouzely naše budoucí milenky
děti v postýlkách
vězňové ze svobody
chudáci v hliněnejch chatrčích z hladu
alkoholici z bolehlavu
naše oči mžouraly na míhající se lidi
jako na pokračování snu
a doufaly že uvidí
své dávné milenky za okny
pročesávat vlasy
kdy láska zavřela nám ústa
potkáme známé a budeme mluvit mluvit a mluvit
až poznáme že jsem sami
pod sluncem lesknoucím se na žulové dlažbě
v pachu zpocených těl
beton mlaskavě zatékal do bednění
a nad kopáči se objevily krumpáče
za skřípotu jeřábů a soustruhů
traktory zvedly prach od země
zatímco v kancelářích si už uvařily kafe
a sekretářky přibarvily rty
pro nové milence