Anděl strážný

Z hlubin vstává nářek,
plamen hasnoucí v popelu.
Jdeš skrz stín a řeky slz,
svět uvězněn je v tunelu.


Tvůj krok je tichý, těžký,
jak kámen v srdci uzamčený.
V očích se zvedá stesk i hněv,
tvůj dech je chladný, roztříštěný.


Slyším tě ztracený,
vím - strast tě svírá.
Nebudeš zrazený,
jsem tam, kde víra vstává.


Když temnota tě svírá,
jsem tvým štítem v bouři.
Když ti dochází víra,
jsem tvým štítem v nouzi.
Když tvůj oheň hasne,
a svět je náhle mlžný,
vždy stojím po tvém boku,
tvůj anděl strážný.


Z prachu vyšla ozvěna,
hlas chycen v propasti.
Tvá duše rozervaná
hledá únik z bolesti.


Tvůj stín se láme v plamenech,
noc šeptá jménem zapomenutým.
Kráčíš dál skrz vlastní hněv,
tvůj krok je pevný, nezlomený.


Vidím tě zvedat se,
vím - síla se vrací.
Už nejsi zlomený,
já s tebou kráčím bez hranic.


Když temnota tě svírá,
jsem tvým štítem v bouři.
Když ti dochází víra,
jsem tvým štítem v nouzi.
Když tvůj oheň hasne,
a svět je náhle mlžný,
vždy stojím po tvém boku,
tvůj anděl strážný.


Ať noc se zvedá, já zůstávám,
svět se hroutí, já tě chytám.
Tvůj dech je krátký, tvůj krok je těžký,
já stojím pevně, tvůj anděl věrný.


Když temnota tě svírá,
jsem tvým štítem v bouři.
Když ti dochází víra,
jsem tvým štítem v nouzi.
Když tvůj oheň hasne,
a svět je náhle mlžný,
vždy stojím po tvém boku,
tvůj anděl strážný.