Vzpomínka» autor: mivo |
https://youtu.be/dVg5R0gfiHA
Zmizela jsi dřív, než jsem stihl říct,
že tvoje přítomnost mě držela víc.
Vidím v ulicích, kudy vedly tvé kroky,
vzpomínky na srdce plné dobroty.
A já jen sledoval, jak neseš dál
zátěž, co by jiný už dávno vzdal.
A teď tu stojím
s pocitem, že ti dlužím víc, než kdy splatím.
Vzpomínám, abych nezapomněl,
jak bez tebe svět oněměl.
Vzpomínám, abych nezapomněl,
prázdno zůstalo tu po tobě.
A v sobě dál tě nesu,
vzpomínku na tebe.
A v sobě dál tě nesu,
vzpomínku, že s tebou bylo líp.
Pamatuju chvíle, kdy jsi sedávala
u postelí těch, které svět nechal spát.
Pamatuju místa, kde jsi sama stála,
sbírala příběhy, co nikdo nechtěl znát.
A já nechápal, kde jsi brala sílu,
jít proti proudu a čelit vírům.
A teď tu stojím
s pocitem, že nikdo takový už se nenarodí.
Vzpomínám, abych nezapomněl,
jak bez tebe svět oněměl.
Vzpomínám, abych nezapomněl,
prázdno zůstalo tu po tobě.
A v sobě dál tě nesu,
vzpomínku na tebe.
A v sobě dál tě nesu,
vzpomínku, že s tebou bylo líp.
Někdy mám pocit, že se vracíš zpět
v ozvěnách kroků znících na chodbě.
V závěsu, v pohybu, v sledu nových let,
v něčem, co nejde vzít do dlaní -
stýská se mi po tobě.
Vzpomínám, abych nezapomněl,
jak bez tebe svět oněměl.
Vzpomínám, abych nezapomněl,
prázdno zůstalo tu po tobě.
A v sobě dál tě nesu,
vzpomínku na tebe.
A v sobě dál tě nesu,
vzpomínku, že s tebou bylo líp.
Vzpomínám, abych nezapomněl,
vzpomínky na tebe, na to, co jsem měl.
Vzpomínám, abych nezapomněl,
prázdno zůstalo tu po tobě.
Zmizela jsi dřív, než jsem stihl říct,
že tvoje přítomnost mě držela víc.
Vidím v ulicích, kudy vedly tvé kroky,
vzpomínky na srdce plné dobroty.
A já jen sledoval, jak neseš dál
zátěž, co by jiný už dávno vzdal.
A teď tu stojím
s pocitem, že ti dlužím víc, než kdy splatím.
Vzpomínám, abych nezapomněl,
jak bez tebe svět oněměl.
Vzpomínám, abych nezapomněl,
prázdno zůstalo tu po tobě.
A v sobě dál tě nesu,
vzpomínku na tebe.
A v sobě dál tě nesu,
vzpomínku, že s tebou bylo líp.
Pamatuju chvíle, kdy jsi sedávala
u postelí těch, které svět nechal spát.
Pamatuju místa, kde jsi sama stála,
sbírala příběhy, co nikdo nechtěl znát.
A já nechápal, kde jsi brala sílu,
jít proti proudu a čelit vírům.
A teď tu stojím
s pocitem, že nikdo takový už se nenarodí.
Vzpomínám, abych nezapomněl,
jak bez tebe svět oněměl.
Vzpomínám, abych nezapomněl,
prázdno zůstalo tu po tobě.
A v sobě dál tě nesu,
vzpomínku na tebe.
A v sobě dál tě nesu,
vzpomínku, že s tebou bylo líp.
Někdy mám pocit, že se vracíš zpět
v ozvěnách kroků znících na chodbě.
V závěsu, v pohybu, v sledu nových let,
v něčem, co nejde vzít do dlaní -
stýská se mi po tobě.
Vzpomínám, abych nezapomněl,
jak bez tebe svět oněměl.
Vzpomínám, abych nezapomněl,
prázdno zůstalo tu po tobě.
A v sobě dál tě nesu,
vzpomínku na tebe.
A v sobě dál tě nesu,
vzpomínku, že s tebou bylo líp.
Vzpomínám, abych nezapomněl,
vzpomínky na tebe, na to, co jsem měl.
Vzpomínám, abych nezapomněl,
prázdno zůstalo tu po tobě.
Tipů: 10
» 07.05.26
» komentářů: 3
» čteno: 22(7)
» posláno: 0
» nahlásit
» 07.05.2026 - 18:24

Moc pěkně napsané ano někdy se na cestě životem objeví někdo po kterém je navždy prázdno
» 07.05.2026 - 20:09

divoženka1: Ahojky, děkuji za čas strávený četbou.
Je to tak, někdy odchází človíčci, kteří svět dělali lepším místem a jediné co můžeme, uctít památku a vzít si z nich příklad..... a snažit se chovat dle jejich vzoru
Je to tak, někdy odchází človíčci, kteří svět dělali lepším místem a jediné co můžeme, uctít památku a vzít si z nich příklad..... a snažit se chovat dle jejich vzoru
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Předchozí: Anděl strážný | Následující: Sirky


