Hory v nás

https://youtu.be/qT8CHtNav5s

Ostrý vítr nám řeže do tváří,
jak slova, co se rodí ze zlosti v nás.
Mačky se zakusují do skály,
a hledáme cestu, co vede nás dál.

Lano se napíná mezi námi,
nejistota nás drží v sevření tmy.
V tichu, znícím jen mezi horami,
je každý krok směr k pochopení.

Vrchol se zdá být daleko - zahalen v mlze,
a každá stopa nás táhne k hoře blíž.

Stoupáme dál,
až tam - kde dech má svůj klid.
Stoupáme dál,
hory nás učí se znovu nezlomit.
Nad mraky svítá,
a jsme zas o krok vrcholu blíž.
Stoupáme dál,
k místu, kde můžeme odhodit tíž.

Sníh označil každý náš krok,
a staré chyby chtějí znovu dýchat.
Cepíny hledají pevný bod,
a v dálce cesta k pochopení ožívá.

Každý štand drží naše pády,
místa, kde jsme se málem ztratili.
Pod námi mizí staré údolí,
a s ním i to, s čím jsme dlouho hnili.
Víme, že výšky bolí - a cesta vede bouří dál,
ale dál nás vede to, co v nás ještě hoří.

Stoupáme dál,
až tam - kde dech má svůj půst.
Stoupáme dál,
hory nás volají najít sílu a růst.
Nad mraky svítá,
a náš svět je zas o krok blíž.
Stoupáme dál,
k místu, kde mizí naše tíž.

A když se mraky rozestoupí,
svět z mlhy ukáže, co v nás zbylo.
To, co nám bralo klid a dech,
pod horami ztratí svoje sídlo.

Stoupáme dál,
až tam - kde tma se mění v světlo.
Stoupáme dál,
hory už nejsou stěna - ale to, co nás zvedlo.
Stoupáme dál,
přes všechny praskliny času.
Stoupáme dál,
a víme, že hory v nitru - už nezastaví nás.

Nad mraky svítá, a cesta z mlhy se odkrývá