Lilie

Lilie

Voníš po liliach,
látka kryjúc tě samat,
sukně dlouhá až na zem,
odtíně červeně.

Kráľovná co piková,
srdce mi tluče,
jenž z dálí tě vzhlídam,
vůni ti nasávam.

Voníš po liliach,
má madonna,
kde zvěčnil bych rád,
tvůj polibek na mích rtech.

Dotyk rúk co tvích,
srážej mně na kolená,
sem jako otrok co šancí nemá,
má kráľovná rudá.

Voníš po liliach,
no rúží území plních záhrad,
rad bych jednu utrhnul,
žádna se ti ale nevyrovná.

Oblouk tvích boků,
noutí mně jej zdolát,
to hořko co zasalas,
nedokážu víc žíl lávy uhasínat.

Voníš po liliach,
chci převzít té vůní,
co jen ti aromatém
blízkem ti být citů akrobatem.

Má dámo pohled tvůj zvodní,
už v dávnu sem poznal,
co za ním skřívaš, slová co říkaš,
JA PŘEDCE NEUNIKÁM!

Voníš po liliach,
dámo co v šatech,
strhnů jich rád,
jako po lupeni lupen.