Schod kudy

Schod kudy

Ó mólo hlubín horských,
co ukrýva to schodisko,
co vede vdol?

Houby co žaří nocí,
vede doprovadíc tě stezkou,
kde ale?

Nora hluboká,
kde králik uniká,
co pořad hodina mu tyká?

To ne Alenka stezkou co kráčí,
v slezách vlastních se zmáči,
moře šálek hlubín povrchem plujícich.

Balerína z porcelánu,
spájíc kúsek v kúsek,
rozbitých črepu.

Jela i upadla vdol,
jej nepřeukázal se schod,
komu se čekal krok?

Řasy zaplavuje voda,
když upadne jeví se nora,
proč tehdy utíka tam?

Kluk či holka neznám,
jenom to, že ktos jich volá,
co je tam když tolik kráčí?

Pojedu se podívat,
nebo snád jenom poslouchat,
kdo volá by znát?

Jen pojď, více nenaslouchej jen,
pojď k nám posvítime ti stezkám,
pojď k nám víla stracená už čekám.

Komu slová,
když jen ja jej slýcham,
jít či raději ostát stát?

Uvítej k nám, ne ďalší otázka,
neptej se jej pojď už stezka žáři,
tebe co slová, nik jiný jej neslýcha.

Výkřik kdy. Ja nejdu!
Nik doposud se nevrátil,
nepůjdu kudytam se stratit!

Ale pújdeš, stracená z víl,
oblekni bílej co lemu šat,
budeš tančit po lúčinách.

Nesnášim bílu,
i když vločka padá sněhu,
rákev chystá stolář. Nepůjdu!

Kdo řek, že nepudeš?,
O jaká je obloha krásna,
zdá se, že bude sněžít.

I slov více neřekla,
místem stál jen katafalk,
nik více ji nevzhlédal.

Kudy šla?
Nik neodpovídal,
pretože odpověď neznal.