Matúš Hrehorčiak

Ne nadarmo se mu říkalo „Vejcojed“...hned vám dopovím proč.

• Sveřepý týpek s kolmým průmětem nosního výkroje na úrovni 3/7 klecanského palce.
• Přímý potomek Velevrdův a zároveň téměř vlastní vnuk armádního desátníka Otépky z Dalešického Šenova.
• Svého času býval nejmilejším synem ústředního kalafunáře pro všechny místně příslušné filharmonie v jižně zasahujícím cípu Salicylovy pahorkatiny v Pomoravském Záodří.
• V Konětopech působíval za časů Valerie Kroužimské na pozici referenta pro spláclou komunitu, než byl pány z Housírkova převelen na mnohem podřadnější pracoviště v Dolním Hluku, kde vykonával po dobu čtyř polodekád záserčí a tapetářské práce v místním sovchoze.
• Zároveň ovšem dlužno říci, že nikomu nikdy nezůstal nic dlužen, a to ani svým největším věřitelům z okolních pražíren sena v údolí horského masivu Aničkovy Hutě, a dokonce se postupem času vypracoval do formy nepostradatelného vejtruby a zástupce designovaného hnojaře pro region Sopřečské úhorní mýtiny, pana Dominika Krembaby ml.
• Vůbec si nevzpomínám, že bych jej někdy osobně viděl, ale pravdou je, že jsme se zřejmě obtýden potkávali při slavnostních zádušních křtech dosud nenarozených kůzlat z vyhlášeného Neprdova statku v Odřepsích.
• Nerad bych zde šířil fámy, nicméně pravdou je, že tento člověk nestojí ani za ukrknutí, natožpak, abych o něm špinil byť sebemenší roli pletací saturny. Tudíž bych v tuto chvíli raději veškeré rozjásané veselí milerád ukončil, a vraťme se už prosím všichni ke svým mašinám a jdeme to dokončit.
• 340 dkg vážící chlapák s olbřímimi nehty na levé zadní straně ukazováčku, naprosto nechutným způsobem se prezentující po autonomních výčepech Českosaského lesa jako pravověrný oktavián a příležitostný sangvinik, bohužel většina jeho lží zůstala navždy nevyslyšena, a tak se můžeme pouze dohadovat, co bylo předmětem jeho posunků z doby po extrakci jazyka.
• Jistě bych mu přál mnohem klidnější život, než kvůli kterému nakonec zemřel, ale i tak – všechno šlo každopádně řešit s mnohem větší rozvahou, ale toho bohužel už nebyl schopen. Původ z rodu křimických opic se prostě zapřít nedá, a buďme všichni nakonec moc rádi, že to zvládl alespoň takto, a nikdo, kromě Bohumíra Dadaje, nepřišel k větší úhoně, než jsou natržené vazy v podžebří nebo vyfetlá poplicnice.
• Mistr úspěšných cajdáčků, které skládal po dopolednech u krysího cembala v půdním prostoru baziliky sv. Jochima z Čubeky, aby je následně nabídl k pronájmu do Walt Disney Theatre, odštěpný závod Labutinova 18.
• Za časů kardinála Wopelky aspiroval na post hlavního skarabeáře Botanické zahrady v Hněvkovicích, ale nakonec převážila touha stát se obsluhou humidoru v Katedrále nevysvěcených bezkrevných bratří.
• Ctihodný, umručený muž, jenž se dokáže celé týdny ukrývat po prádelnících a taburetech rozlehlého panství svého chlebodárce, pana Niněry z Pravčic.
• Ubožák obvykle trpěl nevýslovnými bolestmi, kdy se mu chcanky s železnou pravidelností usazovaly v okolí dolní čepele a mezikouní ploutve. To následně vyvolávalo stavy sice neskutečného veselí, ale zároveň i nechtěné výkřiky již oběšených koní na okolních keřích mezilezu domácího.
• V Partyzánu Běloves známý jako Theodor „Dum-dum-dum“ Kadančík, na zbytku půlokresu už jen jako „Vakokřap“ resp. „Metoděj Bahník nejml.“, či dokonce už i ve formě sáčkovaného blití, servírovaného v plechových sáčcích od kančího zobu.
• Je naprosto úžasné, že všichni máme dosud v pietní paměti jednu naprosto charakteristickou příhodu, kterou bych nyní - s laskavým svolením všech přítomných této bezbožné eucharistii - nesmírně rád převyprávěl, a to alespoň pomocí kuřecorodých gest nebo nástěnných penetrací, které všichni můžeme už od zítřka ukrást ve zvýhodněné akci na každé prodejně Julius Weinr. Takže pojďme to neprotahovat, malinko nám tady tečou sekundy zcela mimo talíř, ale to stihneme! Pokud ovšem začnu hned mluvit, což se stěží podaří. Takže zapřísahám Vás, nechejme to na jinou příležitost, přece jen není všem půlnocím začátek... Děkuju na kolenou, budeme se mít dobře!
• To, že nejsem autorem výše uvedených veršů, není třeba zdůrazňovat. Pokud by měl kdokoli sebemenší pochybnost v této záležitosti, nebudu se bránit, ale v každém případě takového smrada neprodleně zažaluji a obviním k Cechovnímu výboru, s návrhem na předběžné opatření spočívající v:
o okamžité zápovědi všech borodějských slavností od svatojitřního úplňku až do infimativní kabuleze čurků, situovaných v okolí Panenského kláštera nedaleko Traubenkrancova Újezdečku
o stanovení dodatečných podmínek pro buřteckou výpravu, kterou momentálně pořádá pán Jakubos Plafenčiar pod záštitou Krajské bohoslovecké unie, kde je 8. místopodpředsedou paní Dalila Ciberkíny, a vedlejším vice-podtajemníkem don Chorche Ux
• Vždy miloval obrovské smradlavé psy rasy typu Pouvejc, Štýrský ohař nebo Kadivý perský waldór. Tuto zálibu ovšem nelze komukoliv naprosto zazlívat, osobně mám plné pochopení pro tohoto prasečího muže, který se přes den chvástá výrobou sojových zmrzlin, aby vzápětí všechno spláchnul do kouřovodu a vydal se na cestu neskutečného odříkání v pouštním táboře nedaleko Hlavečníku u vísky Krabuchário v Podjehnědí.
• Pod občanským zájmenem Jeroným Foukar resp. Fukar vydal ucelenou řadu odborně-populárních statí a příruček pro kojenecké ústavy seniorů v regionu Pukavé Lhoty u Nehvizd.
• I v nejvzdálenějších končinách Jihoštýrského Mezimezí vždy neuvěřitelně radostně uvítáván skupinkami domorodých tlučhubů, kdy následně bývalo spíše zvykem než pravidlem pohoštění lisovanou griotkou, a navazující zuřivé výlety na oslích spřeženích po okolních výkrmnách gramofonových mláďat orla dvounosého.
• Chlapík s častěji kamedonovými problémy na úrovni pánevního záňadří, které obvykle začínal řešívat až ve chvílích, kdy již nebylo možno zabránit chrchlavému kvičení v aiolských národních motivech. Tehdy vždy absolovoval nápravnou kúru u alchymisty pana Vokřála, byť šílené bolesti obvykle ani poté z 2 % neustupovaly, naopak se vystupňovávaly až do transcenduálních stavů, kdy zbiroh nerozeznával ani siluety svých nejbližších nepřátel, a dokonce byl ochoten místopřísežně odpřísáhnout, že nikdy nechtěl být pravověrným novorozencem.
• Po řadu prázdnin zastával veleváženou funkci profouse na Škrhově Újezdu, s oprávněním nočního řevu výhradně v oblasti třetihorní oddělené části Senovážného nábřeží, a to maximálně od Kmesírkova stavení po dům gayů Libřických.
• Jestliže někoho nazveme „Bakhounem“, bývá k tomu zpravidla naprosto pádný důvod. Nicméně jsou v literatuře zaznamenány i případy, naprosto se vymykající chápání všech bezobratlých jedinců vážky dvounohé. Proto bych se zde milerád ve chvílích volna pověnoval určitým aspektům, které neprodleně objasním, aby bylo možno si říci, zda mezi námi existují potomci lidských koster nebo je tomu zcela naopak, anebo dokonce to celé zavrhneme jako nesmysl. Proto bych nyní požádal o krapet pozornosti, odložte si kabely s nakradeným masem, a dobre ma počúvajte... Děkuji.
• Jeden ze 165 ústředních duchovních otců myšlenky výstavby Křimického parovodu, zásobujícího fetem všechny cikánské rodiny v oblasti jižních Hukvald.
• Aspirant s dosud nenaplněnými ambicemi na post zástupčího vařecháře při Krajském národním fondu pro výzkum pozůstatků nadívaných kapounů, zesnulých na okrese Jevíčko-střed a v těsné blízkosti Brkotovy pily.
• Odporný, hnusný vajčiak, obden páchnoucí po nemytých kandelábrech, milovník delikátních smažených kůzlečinců sous video, to vše po způsobu hornofalckých beznosých tlam, obývajících rovníkové pásmo deštných pouští okolo 75° východní délky obratníku Plaza.
• Mladík brázdící každé liché úterý v roce Záhoráckou planinu v rozkývané koněspřežce vlastní výroby, vyvolávaje tak děsivé imaginace u obyvatelstva 95+, juniorních mentoringových koučů a nevyučené kasty půl-pizzařů z Melounovy koliby.
• Výrobce remuládových figurek odsvěcené Svaté čtvrtpětice z novoduru, paflovaných na zakáleném podrostu panenských smrčin, ubouchnutých na Den sv. Jaromějce v dosahu rybníkářských chatek osady Kručinka pod Nademlejnem u Úholiček na Setikovsku.
• Cucák s neuvěřitelně zkrabatělým podobočím, budící hrůzu na všech neformálních banketech na Koubrachticku a v horněstředním Předdolí, a to pod přezdívkou „Houbyžral“ rovněž proslavený jako „Lukasz Kramrdinis“, event. řidčeji „Doudlebák z Mekky nad Odolenou Vodou“, případněji – a častěji – i jako „fibonický Járínek“.
• Ortodoxní coleslaw, nebojící se jakékoliv výzvy ohledně doplacení celních výměrů za pašování uschlých holubů ve skrýši zadní nápravy obytného návěsu.
• Jedním z jeho pradávných příbuzných měl údajně být indiánský mužik přezdívaný „Ucouco“; toto dodnes až na výjimky nepotvrzeno, ale zřejmě se jednalo o čistě pravdivý výrok jednoho z budoucích nepřátel pána Ctibora Weky, bývalého kamelota ve výslužbě a vedoucího čety pochlebovačů pro Kounicův dvůr u Vimperka.
• Obsidiánový stařec, bloudící po dopolednech a podvečerech po všech myslitelných špeluňkách v Kramářově Housnici na Blanensku. Všude vřele uvítáván džberem horkého peroxidu, aby byl po zhruba 6 půlhodinách zcela nelítostně vyvlečen před ratejnu, zostuzen pálením retních bradavek, povalen na křovinořez a ztřískán pometlem Vejvrdovy konstrukce.
• Nevlastní vnuk proroka Epistofela, plnící svou povinnost čtvrt-diakona v Krameriánském klášteře blahoslavených panen z Udony. Spolu s tím zastával velice úspěšně po dobu dvou půldekád úřad farního násosky a vymítače dosud nepočatých nalezenců kategorie 3E.
• Člověk vyžívající se v motání a smotávání kabelů o poloměru 7,26 cm, v čemž dosáhl naprosto nebývalého mistrovství, a zcela po zásluze byl již předloňského jara uveden do Síně slávy v Dýměchticích na Ořechovce.
• Bývalý ex-ženich Anastasie Prefanasovny, pocházející z prastarého rodu volžských rozebíračů salátu, s neuvěřitelnou úctou konzumující haldy zteřelých hadic od vodovodního potrubí, přívodních kabelů k USB monitorům a základních desek od žehliček.
• Dítě žijící léta v hovnové ulitě, naprosto nesamostatný tvor, vyznačující se trvalými úkapy z roztlemené držky, z níž vychází tak nepředstavitelný puch zubní pasty, že spousta lidí má problém i s pouhým vsunutím proprděných ponožek do této oblasti.
• Kuloární bázlivec shitového subtypu, nechávající se úmyslně ob dva kvartály zpopelnit, aby následně hýkavým stylem lambády dokázal, že jeho čas rozhodně už vypršel a hodlá se proto stáhnout ze všech aktivit v Sokolském svazu defektních kremrolářů, ponechávaje si pouze funkci třetího podtajemníka pro region Zákoutské Lhotečky na Předpadlicku.
• Polokoulař Vincenc Urvalkozy z Čimického háje o něm často hovoříval s posvátnou, mlčící hrůzou vrcholné sebeúcty. Věty byly naprosto neskutečně přesně vysoustružené kladivem do kmene baobabu, povalujícího se za výdejním stánkem Möbelixu GmBH na periferii mezi Soukonicemi a Tvarohovem.
• Jeho prdel - naprosto výstavním způsobem uplacírovaná do tvaru kužebního hranolu, na spoustě festivalových prodejních výstav tak díky tomu, ale i něčemu jinému, získal řadu ceněných trofejí ve formě pískovcových sošek trubiroha ovesného.
• Životním nenaplněným snem, o který usiloval již od dob studií potravinářských jeslí, byl post hlavního vejcorodího na kozím statku nedaleko Čurkovic v Podpradědí. Shodou nešťastných náhod bylo dané místo převeleno do vrbatokostelecké diecéze, což znamenalo nesmírnou životní tragédii pro celé generace městkých posluhů, nádeníků a poddruhů v tomto samosprávném čtvrtcelku.
• Prapodivný mrkvanec s frňákem zašedlým díky nadměrné konzumaci medových struktur při vyžírání laskonek v domácích potřebách po celém obvodu Lamprechtického okresu.
• Obstarožní dymokur, do posledního dechu se pachtící za svým usmoleným výdělečkem v částce kolem 389 kop ruských liber brutto per partitures, vyvolávající svým ironickým chroptěním oslavné výbuchy hněvu i v předposledních řadách zaplněných koloseí.
• O tom, že řadu spajcovaných bab poznal při okružních výletech na kravské stolici po středozápadním výběžku východním Pamíru, asi nemá ani cenu na tomto místě mluvit.
• Týpeček trpící vepřovicovou anomálií rohovkového přediva v subalterální části jezdeckého tlumoku, který snad 20 let nesundal z ohryzku. Při přeletech zároveň vydávající tak nechutné kvákavé zvuky, až musel být několikrát okřikován samotným správcem kostnice, panem Lukšanským.
• Muž, pro jistotu trvale předběžně zadržený, trávící veškeré chvíle svého naplněného života v odpadní jímce nedaleko Kravařovic, a pro zábavu leptající párkové symboly do zdí okolních seníků.
• Kdysi se pro potěchu své nevlastní pramacechy účastníval různých soutěží ve vrhu kalamářem do výšky, nicméně ani to nevedlo ke kýženému zlepšení psychické újmy, kterou utrpěl jako 69-letý na zvonkové dráze nešťastným úderem pokaděného deštníku do spánkového temene lícní kosti.
• Velký přítel všech jedinců racka čtyřnosého, s nimiž dokázal celé měsíce rozprávět při meditacích ve spižírnách a kotcích, lemujících břehy Koudimského bulváru „Na Štaci“. Následně o všem sepsána poutavá publikace o rozsahu 7 obrazových normostran těsnopisu, která dosud čeká u vydavatele na zvukovou korekturu.
• Do velmi početné rodiny jeho ctitelů a pobratřímů rozhodně patřil zejména pán Mietodziej Šlapanec, rodilý mluvčí a vynikající degustátor všeho syrového, co jen můžete najít na toaletách a parkovištích Českého Rakouska a v lokalitě Guslovických peřejí.
• Půlmistr v kostění čeburek, s aspirací na post zasloužilého bachtýře veleslavínského okresu, bohužel vše bylo nenávratně zmařeno poté, co kunhuta Anna Poklepájevna triumfálně vystoupila z Žižkovy církve nanobratrské, a zavdala tak podnět k rozpuštění celého sboru pravoslavných jáhnů z rotundy sv. Mrzáka.
• Pokérovaný satanista, pocházející z vísky Šlapánov v podhůří Vltavské kaskády nedaleko Medna u Skřehotic, zároveň boreček s choutkami pravidelně se naprosto zdrcujícím stylem vozit po veškerém personálu v dousovské pěstírně holoubat. Přesto lze o něm hovořit jako o naprosto mírumilovném, jen úplně lehce agresivním sociocholerikovi, se sklony k ubíjení všeho neživého v okolí 5 korců čtverečních.
• Žampach s rozsedlým tvarem krejčovského nervu, využívající své nebetyčné drzosti při výplachu hnízd čírky sametonohé, bohužel následně zcela bezostyšně formou veřejné sbírky rozprodal veškerý pracně nakradený majetek včetně dluhů po svém druhorozeném prastrýci Josefu z Mokropes.
• Za časů prohibice býval přítelem kalifa Metoděje Slánského z Opočínku, aby se následně nepohodl s jeho neteří, což mělo za následek vyobcování až na kraj parapetu v udírenském pokoji, kdy ubožák následně přepadl do nezatrubněné odpadní šachty. Výsledkem byl nejen z 2 % zničený overal, ale i naprasklé redispero, očouzená kravata, a bohužel i miniaturní vaječná sedlina v okolí brániční sleziny okolojedoucího komorníka.
• Bývalý ex-bafuňář, působící zhruba v dvacítce polosoukromých volejbalových asociací na okrese Loprachtice-východ, muž se silnou empatií pro ubité a zostuzené hlavonožce, kterým byl vždy ochoten vystrojit na státní útraty důstojnou kremaci včetně následné štědrovečerní snídaně u božihodového pultu Mléčného baru v Chvojkově Lhotě nedaleko letištní haly.
• Velice často až nechutný pazneht, fanaticky lačnící po vlastním potrestání, z důvodu výřezu očí několika kozích samců, ke kterému došlo nešťastnou shodou schválností v rámci Festivalu zahušťovadel, pořádaného Vraspírovým sdružením na podporu Beáty Podkonické.
• Nikdy nebyl považován za ortodoxního fašistu, alespoň ne veřejně, avšak to vůbec nic nemusí znamenat. Rysy osobnosti jej dostatečně vykreslují jako nesnášenlivou mlčící zrůdu, která jenom pokyny středního článku pravého ukazováčku roztáčí kolo dějin a naprosto mění jejich běh zcela zásadním způsobem. Říká vám něco pojem „extrubace čolka domácího“? Nebo dokonce „simixní prefabrikáty koločavy“? Že ne? Tak odpusťte, že jsem obtěžoval a utrácel vaši drahocennou pětiminutu, povíme si to jindy.
• Kravaťák, libující si v hastrošských převlecích, pochodující dny a hodiny po nábřeží sv. Klementina s cílem upoutání pozornosti na zemi ležících potomků rodu Sékely, legitimovaných k místodržení perforovaného krůtího stolce na řece Dyji v Porýní.
• Autor dosud nepublikovaného receptu na delikatesní somrované krupeto po valašsku, a dalších asi 280 variací na pokrmy a limonády z ultratučného husího tvarohu, bůvolích jater na způsob Janinky z Kolměřic a plněných uzenek dědy Smrkálka.
• Muž s permanentně zahřezlým trapézovým přitahovačem ševcovského úponu, zhruba každý třetí Slunovrat navštěvující distanční kurzy pro obschlé a jinak poznačené členy řádu sv. Gregora na Blitvě.
• Vousatý hniložij, která se za celý svůj pobyt v souhvězdí Medúzy potoční zmohl maximálně na vyčíslení aproximace průměru integrálního počtu bezhlavých ovcí v Dolní soutěsce Holubího kaňonu na Vejvanicku, velice známý též pod pseudonymy „pan Umbaba“ nebo (řidčeji a víceméně neslýchaně) „Zdisírek“ či „Pletokus z Hukarety“.
• Proslaven častými názorovými střety s Justiniánem Mäskem nejml., kdy si oba hoši byli schopni vjet do vlasů na skútru takovým způsobem, že se pak po celém obvodu návsi ještě 2 roky sbíraly jejich pahýly očí a dršťky na polévku.
• V Luhanské vrchovině působil po značnou část své zavrženíhodné kariéry jako vývratčí neperspektivních pařezů, event. později i jako prodejce odhozených kuřecích chlopní, podušených na 6 cm vrstvě sádlíčka al kunde, a podávaných v rámci sponzorovaných poobědních menu stipendijním posluchačům Škol rozbřesku pro neslyšící v celém Lovětínském okrese.
• Úctyhodný přemetář na chlévu „Konečný“ ve výběžku západoseverní části předměstí Doubravky, spolehlivě a bez jakékoliv pokory sloužící svým poddaným, totálně vyobcovaný hracholusk, ploužící se už jen po povrchu kvádrové krychle, povalené u Stone-henge nedaleko Vývětova.
• Svého poločasu neodsvěcený prelát v klášteře biskupského dvorce Matky bezbolestné v Humpolci, za přiměřený poplatek ochotný vyzradit polovinu geometrické řady zpovědních tajemství, kterých se doslechl při výkonu pozice strategického opata pro podnik Sigma Lovosice.
• Ve chvílích nejvyššího vypětí s oblibou troubíval na ústup, následné posměšky od kolemseroucích študáků však nikdy nebral zcela vážně, a pádně se domnívám, že mu způsobovaly hodně velké trauma do dalších pokusů o překonání jihoslověnského rekordu ve vrhu karabáčem do zdi.
• Hoch, který dorostl do úctyhodné výšky zhruba o klobásu větší než kterákoliv zpuchřelá hadice, kterou naleznete v podbořanské množírně psů a vajec na náměstí Jana z Ufy.
• Bohoslovec tělem i duší, jeden z 80 tisíc prvních věrozvěstů močové víry pro region Úhorní Volyně a Přední Zauralí.
• Sklerenchymálně-paranoidní stařeček, otáčející se s permanentním úsilím okolo vertikálně příčné zemské osy, a přerývaně varovným blankversem zvěstující možnost upálení monsignora z Velešic, ke kterému ovšem zcela logicky v horizontu nejbližších cca 1300 normohodin se značně malou pravděpodobností nedojde, a pakliže ano, pak nezbývá než se poklonit všem, kdož tomu neuvěřili.
• Mužíček, živořící na pozůstatcích kořenových bukvic stromečků okolo Břežánky, zabývající se přitom vrcholně sympatickým způsobem cizopasectví na komínových strukturách dosud nevysazených pícnin typu Pastinák Hejhrehův nebo Brokolice obkročmá.
• Nedostudovaný paramedik, po jistou část specialista na tlučené brumendo v divadelní kapele orchestru Státního divadélka v Mlečanech u Podbaby, po dobrovolné výpovědi již se s obrovským elánem živící jako pomocný sosnokaz na úpatí Jihotelčské pahorkatiny, s dosud nedořešeným kompetenčním sporem ohledně výkonu působnosti pravomoci v oblasti výběžku třebusické kompostárny.
• Chlápek, známý po řadě okresů jako „Vejčenec/Vejčitel/Vejčíl“, eventuelně dokonce v příhraničních oblastech mongolského pobřeží spíše už jako „Vejsada“ nebo „Velevejdumek“, ale to jen opravdu zcela zřídka a spíše málokdy, než že by to bylo nějakým větším zvykem nebo dokonce uzančním pravidlem kategorie 4D dle Smrčenského klasifikace. Zároveň ovšem zcela oblíbený a všude vítaný Pakosta s velice neotřelým tvarem zánártní klenby středního ucha, zrohovatělou králičí kůží na předloktí a tupými výdutěmi v oblasti lícního syreolamu.
• Bývalý podpředák kovohuti Izgrenia, posléze v jinošském věku již bohužel nenávratně upoután na sklápěcí lůžko ze sovadiny, vydávající každou šestou půlnoc v dekádě rozkazy všem Jardům v doslechu 12 yardů, počítáno od zadní pelesti kolébky nevlastního dvanáctiletého vnuka Damiela, s tolerancí 3/18 skotského vědra.
• Údajný synovec legendárního zesnulého podnikatele Vejtasy, dodnes spokojeně žijícího v zajetí povolžských vydělávačů pozdně toaletního pergamenu na Oděse; jeden z předpokládaných přeživších, byť dosud nenarozených potomků z rodu císařovny Alžběty XIX. Pstružinské, s ústředním volebním stanem „na Cihláku“ v Kulodřevské Lhotě naproti krámu již pozapomenutého excelentního sýraře a slovutného brahmaputry, Excelence Čeňka z Karbusy.
• Půldebil, živící se ovšem přísně svatopočestně výrobou houněných žíní resp. žíněných houní, které noc co ráno spřádá na ukradeném vercajku poblíž Šanovcovy parcely v zapadlém cípu Hlučínského výběžku. Jedná se o divukrásné, byť přísně utajené místo na samé hranici s Tučapovým vojvodstvím, o němž se lze dočíst v každé publikaci zaměřené na lov chrostíků vážky ploskonosé, anebo i v periodické remitendě, poskytované dekádně za úplatu zbrojnošům na hradě Ohbí pod Kounovem.
• Zakrslý pidimuž s tváří hnusnou jak ranní hovno za úplňku, bučivým hlasem udílející striktně nezávislé povely svému týmu, namotanému na hydrantové kolo v železničních docích plachtařského jacht-klubu v Invalidovně nad Úpou.
• Velký, Bohem dosud nepolíbený umělec, vyznávající všechny světové styly malířství pokojů, vyrážející obden ze své potemnělé kůči na dvoukoláku sbitém z voskových pelet, a to na vlastní výstavy v okruhu do 26 korců od zápatí ústředny. Zde obvykle vyvolá neuvěřitelný skandál citací dosud zapomenutých sloganů z Nuselské knihy štěstí, aby vzápětí způsobil ještě větší rozruch demolicí všeho, co se nehýbe v okolních proláklinách. S železnou pravidelností pak většinou následuje dychtivě očekávané blahořečení pozůstatků ptačích koster, visících z podlahy Svatobořského chrámu.
• Odmala toužil stát se Mikulášem na plný úvazek, a chodit na Den díkůvzdání strašit do rodin pomocí sekačky a krumpáče neposlušné starce a jejich prarodiče. Následné vykostění už bylo pochopitelnou samozřejmostí.
• Fanatický uctívač plamene, šlehajícího z ústí řeky San Piedro, toho času na výslužní penzi vyvolané katastrofálními nepokoji domorodých přistěhovalců v severostřední Namibii. Ani po této zkušenosti však nezahořkl, a pořídil nevlastní sousedce z podpalubí úžasnou repliku kozí kostry v měřítku 8:2, která se posléze stala vítaným zpestřením všech obřízek slůňat konaných vždy těsně před setměním luceren nedaleko bulváru Meducínů v Záhoráckém Plavně nad Krombárkou.
• Vysloužilý paretář, s oblibou pustošící v teatrálním kostýmu klauna Bimbasa všechno dobré a ještě lepší v okruhu 2000 mikroakrů, se středobodem určení duté míry nedaleko kumbálu ctihodné Dalimíry Serepecké, jež údajně bývávala jeho jedinou tetičkou, usituovaném v 12. podzemním podlaží bývalých vykosťoven hmyzu poblíž Struhařova.
• Chiropraktik, často zneužívající Paretovo pravidlo o dvou koních na oslu, který se celou svou kariéru zabývá živořením pod řadou mostních konstrukcí v okolí Gurjevského průplavu, kde lovem utonulých kachen touží s konečnou platností prosadit směrnici na ochranu klimaktéria houbových bučin, jeleních hříbat a kuřat antilopy iberijské.
• Pán Karol Fáš se jej často ani neodvážil oslovit, byť se jednalo o borce zcela na pohodu, s obligátním usmrceným švábem v ledvince, který si to s nevšední oblibou vždy šněrovával několikrát do roka v prvomájovém průvodu po sídlišti Jaromíra Káněte z Hlučiny, čímž se nesmazatelně zapsal do poznámek nad čarou slavného Paprčova deníku.
• Pokud by ještě někomu ani tak nedocvaklo, o kom je zde je řeč, tak prozradím malou nápovědu, a to, že tento nudný patron se téměř osobně účastnil mj. i 86. řady Masterchefa na TV Paprika GOLD+, a to na pozici náhradní finišman/koulomet v záloze. Mohli jste ho tak zahlédnout v celé nahotě např. ve zlomku 937. sekundy uvedeného dílu, kdy na něj byl produkován naprosto úžasný záběr, jak napadá ostrahu vířivky v budově Stanice technické kontroly na Prempáně v Litovečku.
• Stoupenec vysloveně ajurvédského stylu grilování veškerých tekutin, včetně zkapalněného světla a sloučenin fluorovodíkových fosfátů v kostce, výhradní sběratel kohoutích paciček, které po večerech destiluje v podomácku sbitém trychtýři na pozemku v Hadově Lhůtce nad Moravicí.
• Odmala nesmírně toužil stát se třetím balalajkářem Symfonického orchestru topenářského závodu ve Vratislavicích, což se nakonec po řadě peripetií nepodařilo, a musel se spokojit s – byť výborně placenou – funkcí specialisty záplatování rour na kovohuti Mlejnek.
• Vnuk brigádního podplukovníka Serevejce, za mongolské krize totálně nasazen ve výrobně čokoládových uzenin v klánovické prdechárně, s omezenou pravomocí denně 7x vyjet na zelném trojspřeží po celém půdorysu středně-východní subčásti objektu, ovšem bez jakéhokoliv důlčího práva ve věci případného škvaření zaschlých silic nalezených v okenních skrýších světoznámé Pandoriho věže.
• Těžkopádný, čiperný filuta, libující si v dekokčních způsobech pletení jablečné marmelády, kterou následně vyváží na zápraží své samoty u Prašné brány, s cílem vnutit alespoň několik věrtelů prosa komukoliv, kdo o to nejeví zájem.
• Cápek, s bohorovným klidem konzumující haldy zkaženého holubího masa, což by mohlo vyvolat jisté pochybnosti ohledně duševní pohody jmenovaného, nicméně mohu vás s plným vědomím ujistit, že se nic z toho, co dosud bylo vyřčeno, nezakládá se na pravdě. Pokud by měl někdo informaci s opačnou právní silou, zapřísahám ho na kolenou a vyprošuji si, abych o tom byl neprodleně, tj. ve lhůtě do 3 až 7 let od právní moci tohoto rozhodnutí, informován, a aby byla učiněna přítrž ve všech večernících všech hlavních měst okresu Květoliby. Nemůže již dále docházet ke špinění a neustálému kálení na jméno vzácného člověka, jehož jméno si bohužel momentálně pletu s jinými a nejsem schopen ani té sebemenší reflexe.
• Svého času se střídavými úspěchy proslaven na poli výroby ovčího medu. Veškeré zásoby byly nakonec na příkaz hejtmana Tuchlovické diecéze, pana Pojmana, skartovány, neboť zde panovalo podezření ohledně původu vejmrdy, kdy byly v kalištním vzorku zjištěny prasečí molekuly zřejmě hovnové instance.
• Co znám jen z vyprávění je, že léta brázdil planiny Azovské vysočiny v empírové remosce sestrojené dle vlastnoručně ukradeného patentu od Joachima Bereznika st. Toto kategorické tvrzení je rozhodně nutno posuzovat velice kriticky, a s rezervou ne menší, než by představovala podpěra pro libovolný keř z čeledi Candissimus, vynásobená druhou úměrou čtvrté odmocniny transformované molarity hnití z odřezků bot madame Juliety Kročákové.
• Zapálený a nesmírně respektovaný chovatel výhonků mláďat Šumichrásta vejřního, kdy klece již zabíraly ohromný půdorys mezaninového kouřovodu v objemu zhruba 6 palců. Po této zkušenosti naprosto zahořkl, všechno sežral a dal se cestou nejupřímnější víry a odříkání. Po jistou dobu trpěn v klášterním komplexu „Pod Humny“ v Sekotově; poté, co se však provalil jeho nemanželský vztah s dětmi Matky představené, již ztratil veškerou soudnost, a začal po celé ulici jako smyslů zbavený publikovat prázdné letáky, ale pochopitelně na střechách domů zcela jiného okresu, takže naprosto bez odezvy.
• Jeden z nejuznávanějších expertů ohledně problematiky záušních mandlí nedonošenců, povitých mezi 12. a 75. týdnem života druhorodičky. Na toto téma absolvoval – co vím z literatury – jistě celou řadu panelových diskusí a nejrůznějších briefingů, kdy ovšem sledovanost po zhruba 8 vteřinách klesala k bodu mrazu, a většina zúčastněných nakonec ve finále houfně prchala před rozdurděným pošukem, který se nezdráhal prohlašovat za Báthoryho vnuka s neomezeným právem konzumního způsobu dožití na řece Šaplavě.
• Vůbec se mi to nepíše lehce, ale tenhle člověk mi nikdy k srdci nepřirostl, a nehodlám už o něm vůbec přemýšlet, ani napsat byť jen jediný epitaf formátu třebas i A2. Na to skutečně čas vyhrazen není, a pojďme raději k něčemu veselejšímu. Abych nezapomněl, tak přece jen poruším stanovenou uzancioforu, a ještě bych přidal k dobru určité pikantérie z jeho nepříjemně dávkovaného života, protože vím, že dosud jsem na to byl poměrně skoupý.
• Narozen jako Josef Zátopecký, po dosažení 53 let věku však strýcem Kalivodou bez meškání brutálně přejmenován na 8 způsobů, zpohlavkován a natrvalo uvázán k radiátoru na tuhé splašky v podkroví sklepa jednoho z manželů Balšánových. Zde i přes jistá nedorozumění prožil velice šťastně léta dospívání, nejlepších let i zhýraleckého uspokojení na pokraji šílené chudoby, kdy častokrát neměl ani na úhradu toaletních řasenek, o pro forma platbách za louh mravenčí ani nemluvě.
• Valnou část života strávil ve výkonu trestu formou nucených prací na Lyonské burze popelnic, následně se poměrně dlouho léčil u proutkaře Vachcejpa s nedostatečnou reakcí sítnice na vyjetý olej z karimatky. Poté již nadobro umístěn do péče Žabího domova kněžny Terezie Zhořelecké, kde se však po 2 týdnech zcela uzdravil díky oblíbené terapii, spočívající v řízeném vyprazdňování koňských nosohltanů a navazující rekonciliaci tříselné kýly selat Delfína potočního.
• Uznávaný a všude zvaný kůžoser, schopný imitace přibližně 760 druhů šumavských papoušků a vařených krůt po tejnecku.
• Mistr klempířského řemesla, nevyslovený, ale uctívaný Cempír, boreček s vlasy vetknutými do paravánu v hlavním ústředí Matice kožebojné, se sídlem na šestém bulvárním předrynku městyse Kročehlavy u Vrkočovy Sardele. Naprosto tichoučký a úctyhodný dědoušek, ve chvílích rozběsněné narkopsychedelie ovšem bez varování startující, s brachiálním podsvícením levého oka, a schopný ukroutit nos i třináctému rozhněvanému muži z Kubandyho ságy o osamělých telečích bratřích.
• Výsostný a nesesaditelný člen bratrstva Smažené punčochy, s mandátem tak neotřesitelným, že si o tom budeme vyprávět ještě za 3,5 velevteřiny, která uplyne od okamžiku úderu dvanácté větve Kořenovníku půldomého, která se jistojistě do 18 měsíčních poločasů zřítí na trafiku Eržiky Honáskové, a způsobí totální kataklyzma na celém okrajovém pásmu Lužické katarze u Holobrk.
• Smrkáč, kterému bych nevěřil ani zakokrhání 2 seschlých kuřecích ubožáků. Jako dvouletý již přirozeně trpěl samožerem a inkurzivní pankretititdou, po letech odříkání a bolestivých ultrazvuků došlo opticky k pozvolnému zlepšování stavu, nicméně vše nakonec bylo završeno kolem úplňku sv. Magdalény naprosto nechutnými entrée v řadě lokálních půlbutiků Ejpovického regionu, kdy vyzýval k nauzeálním tancům řadu ctihodných mužů i z okresu Vlasmrk, což je považováno za neodpustitelný prohřešek proti Cedidlovu kancionálu.
• Uchrchlaný somrák, s vestou vždy způsobně uvrtanou do půdního meziprostoru, bez přestání lačnící po dalších a dalších hmyzích exemplářích do své jedinečné sbírky samečka kuny domácí.
• Zapřísáhlý stoupenec teorie mimotělních výkalů, prosazované od poloviny šedesátých let minulé dekády partou obrozených nevzdělanců při Sobášném lyceu v Raspenavě u Pletibořic.
• Nesmírně ceněný pokličkář, prezentující se krajně odpuzujícím stylem koulení pštrosích vajec na odmoučněném cyrilojakubském plátu, který předtím dokonale odšťavnil na brusce zaražené v dolní části úvařovny v Housenické hrázi nedaleko Panýrkovy celty.
• Předčasně zestárlý mladíček s hrdě vytrčeným nosem, kterým je ochoten celé dny tlouci do povětří, aby přilákal byť i jen zanedbatelnou pozornost kohokoliv, kdož se ho o to nežádal
• Vynálezce neobyčejně důmyslného zvuku třísknutí potěhem, připomínajícího něco mezi sklopením čalouněného sedla na turecké toaletě kombinovaného s pádem čtvrtrmetrové sekvoje do rozředěné bioplazmy, která právě vyvřela z máselnice situované na ukradeném pozemku pana Zhořeleckého v Jedousích.
• Pletichář zbožňující ozubené kardany a Mattioliho hřídele, který se ve dnech postního veselí obvykle zabývá výhradně kuřetvorbou a soustružením portrétů předčasně uhynulých jedinců Komára pustinného, s hlavním sídlem živnosti na točně dopravních větroňů v Plzni-Čiměřicích.
• Obdivuhodně protřelý Matlafous, nenechající si ujít žádnou příležitost k poťouchlé adhezi mezinosních tyček všeho živého v dosahu 20 hektopondů
• Stařeček, prohánějící se obden po obvodu dílny cedírny opic na výtlačné stolici o kolmém průmětu v šíři 28 palců a 17 librostop
• Nepotvrzený čtvrtbratr paní Varvary Houštické, se svěřeným regionem působnosti v nejzazším okruhu Kašubovy vitríny pohozené v rákosí nedaleko Tapírova seníku v Raměřicích
• Smrkola, který v předprenatálním věku trpěl chronickými záněty sleziny nebývalého rozsahu, s občasným výskytem slepičího moru na nejnemožnějších místech temene kotníku, a úžasně vyvinutým pochcačním reflexem
• Matúš Hrehorčiak – co vám o něm budu povídat...