Jedeme dáál! :)» autor: Kvicala |
Poloostrov, na který jsme onoho památného předvčerejška s vypětím sil lanovkou dorazili, se vyznačoval kromobyčejnou rozlohou o ploše cirkově udatelné jako 17.000 dutých krychostop. Vím, že něco podobného již bylo kdysi zachyceno v Kanonickém věstníku Galilejského opatství ve Smechtíně, ale přece jen se jednalo v jiném případě o něco naprosto nebývalého.
Podnebí nás nepřestávalo udivovat svou fádností; pokud měl člověk zájem, mohl zde zahlédnout toliko dechberoucí včelstva pasoucích se potkanů nebo útočně naladěných štěňat delfína lesního. Nerad bych se opakoval, ale na tomto místě by bylo záhodno též vyzdvihnout zejména davy vycpaných chroustků, prohánějících se po pobřežních tundrách zaslíbené krajiny, pochopitelně s nevšední elegancí a krutou samolibostí. Stromů zde bylo sice jako v každém lese pomálu, ale všechno nám vynahrazoval úchvatný pohled do jámy, kterou vystavěl již před 6 týdny pomístně přítomný eklektik, údajně dokonce jeden z prapřímých potomků Archimédových, jakýsi Velevar Josef Abú Chias.
Pak už nezbývalo než se s přítelem přesunout do prostor místně příslušné jednoty husitské, kde byla již přes půltřetího roku vystrojena uzenečská postní hostina – do poslední chvíle se totiž nevědělo, v které dekádě kterého milénia nakonec přesně dorazíme. Okamžitě jsme se každý vrhli na šálek prdelačky a s neobyčejnou dychtivostí ji rozmazali po oltáři.
Stařec, který naproti u stánku pojídal vařené mšice, si však znenadání odplivl tak zvláštním způsobem, že jsem jej ihned přijal do zpovědní truhly a vykonal jsem na něm zcela běžný průřez v oblasti dolního pletence pánevního. Chlapec při tom neskutečně prděl hrůzou, ale zároveň i pobavením a jistým opovržením ze své neomalenosti. Když jsem mu pak vsunul do nosu zbytek umakartové dýhy, ztichl docela, a už si pouze dychtivým polohlasem prohlížel nástěnné malby vyhotovené na polévaném lustru v nadsíni. Nebožtík mimoto bručel bolestí, ale tomu jsme nepřikládali až zase takovou důležitost – mohlo to být způsobeno jeho krajně vyšponovaným levým okem, které jezdilo sem-tam v bukovinové rouře a většinu času se koulelo v hrozivých veletočích; chvílemi dokonce přebublávalo přes hranu výčepní nádoby. Bylo proto nanejvýš nutné dopravit vačnatce do bezpečí párkové komory, kde by ještě mohl otec Sekeris přece jen provésti úkony směřující k replastice tukovodu žadatele.
Ubytování již předtím i pak probíhalo zcela chaoticky - bez jakéhokoliv upozornění jsme byli podplavčíkem smýknuti do drátěné roury u ohrady s kuřaty. Jinak ovšem nebylo pražádného důvodu ke stížnostem, vzorná ohleduplnost jatečního personálu byla až zarážející. Po chvíli se ke mně přitočil pobratřím z Kálečova statku, a velice šetrně mě uvázal ušima napřed k pečícímu kůlu. Bylo velkým štěstím, že se mi nepozorovaně podařilo vsunout temeno bérce mezi kolena, hlavu dát našikmo a přirazit nozdry k tácu. To bylo jediné východisko, jak si terapii do sytosti užít. Procedura se však již po 18 hodinách začala pozvolna chýlit ke konci, což soutěskář poměrně nelibě nesl. Znenadání si začala na horní podestě kolumbária ulevovat jakási vousatá důra, kterou jsme zde ještě toho ráno neviděli. Prostě jak říkám, bylo to celé dost jedinečně pojato, a nepřál bych vám vidět ty obličeje panošovy družiny, když jsem se v tranzu nedopatřením ohnal po dozorci lahví od brambor.
Poté jsme byli pozváni na utkání místní bohoslovecké jednoty s celkem beznohých truhlářů ze Zápejčic. Jednalo se o regionální přebor Hausknechtova nábřeží v mlčení. Prohrává vždy ten tým, kterému vyleze z nosu hovno jako třetímu, nevyhrává nikdo.
Toho dne jsme se oba vzájemně silně nudili, a tak jsem pro oživení povětří v maringotce nastražil důmyslnou legrácku, jejímž cílem bylo postrašit krychloida, neoprávněně bydlícího v kůžolícím vaku pod horním schodištěm vedoucím do suterénu. Zaprděnec zrovna nesl vymáčené stelivo z pastvy. Po chvíli rozhlížení a šmejdění po kumbálech usedl na trojnožku a vzápětí upadl v šoku do krbu. Ihned jsme jej okradli o veškeré šatstvo, které ukrýval v prastarém lodním kufru za sušákem melty u chléva.
Méně výstižně jej snad ani charakterizovat nelze:
Vyfetovaný mladíček s uměle našroubovaným ohanbím, snad dodělávaných kdesi po nocích na příručním soustruhu poháněném bionaftou z mořské soli. Značně krátkou dobu se živíval jako popouštěč uzd zchromlých nedochůdčat Poníka zahradního v areálu kobyliské Tatry Smíchov, poté přešel na mnohem lukrativnější pozici nadhazovače špeku u nedoslýchavého kovoobráběče tkanin pana Zděnka Hustycha ml.
Jeden z hlavních a význačných dovozců rybí syrovátky pro okres Dolní Prácheňsko a okolí Bučihradu v Nízkých Domänovciach.
Dosti málo známý a podceňovaný salicyl, jeho prakticky jedinou a největší slabinou vždy byla neschopnost podvolit se průchodu dojetí poté, co zvládl a bravurně ustál vyhazovy ze všech 6 prací zároveň.
Kokrhář s mírně neurotickými sklony k překvapivé davové hysterii a psychóze, zejména pokud jej zavřete na dobu 12 týdnů do krabice od bot nebo třeba do kádě s vorvani. Pak si můžete být jisti, že tenhle bezbřehý domýšlivec náhle úplně změní koloběh dějin, a to jediným pokývnutím hřbetu malíčku v poloze „Uděnožto“.
V žádném případě nechci na tomto místě plýtvat časem svým, ani kohokoliv třetího, kdo se nachází ve stromoví za támhletím holubníkem, a proto už nyní, byť hodně zkratkovitě a oklikou, přikročím k nepoměrně bližší charakterisaci toho, na co už všichni s nejvyšší dychtivostí čekáme. O koho že tedy vlastně šlo?
• Beztvarý stařec s ušním mazem tak delikátní chuti, že jsme ochotně sesírali vše v okolí 2,5 uzlů, jen abychom se dostali k této zapovězené pochutině nebývalého kalibru
• Působíval na Obrlandrátě v Dolním Houžovci jako pomocník 4. semitajemníka pro region Kouřovcova půlstatku, vše zakresleno a knihováno na dvaadvacátém z pozemkových obtisků v Moučných knihách
• Neuvěřitelně přátelský alkoholik, denně vyhledávající po svém okolí nádoby typu „salamandr“, aby mohl všem ukázat, že je s ním stále nutno platnopádně počítat; přitom zároveň člověk de facto nevylézající ze sakristie situované v pobočce Don Pealo, franšízované za podpory nejmenované senegalské pobočky jídelen, se sídlem rue d´Amoni, 520 01 Pod Krocínkou 13, Ardeny u Hukvald, pošta Ledečko 84.
• Pokud mě paměť neklame, vystupoval po ne úplně krátkou dobu v utajení i pod přezdívkou „Dona-di-dinis Syfilido“, ale to bych samozřejmě ještě musel ověřit u pakfongového strýce Hourala, tudíž prozatím určitě brát se spíše větší než úplně obrovskou rezervou.
• Leckdy výrazně bezvýrazný entitář pocházející dle neověřených informací datového proudu pozitronů z vesnice Chobotov u Lešetína v Podšumaví. Záhy jsme se jej tam s Kuřifonem pokoušeli dohledat, ale veškeré domečky na předměstí už dávno lehly popelem, tudíž dozvonit se na správcovskou komunitu bylo krajně obtížné. Nikdo tam zároveň nezvedá telefony v ptačích budkách, které tam ani nejsou, takže teď, co dál? Pokud by někdo měl extrémní a dobře vybroušenou radu, neváhejte mě kontaktovat na jakémkoli čísle, které vás napadne, případně na jiném, a pokud by ani to nezabralo, volejte dál a pořád. Nedělám to schválně, ale snad bych si taky mohl jednou malinko odpočinout po všech těch dovolených, které prožívám od počátku, co jsem nastoupil do funkce výhradního Kalabuse na krajském MNV v Zápecní Lhůtce u Příbratova.
• Hoch tvrdě si jdoucí za svým životním cílem nicnedělání, se zrakem neustále upřeným do obvodové zdi, kdy druhé oko vertikálním způsobem těká po obloze a netrpělivě vyhlíží pád šestiocasé komety.
• Celozrnný strejc plašící po celá dopoledne umouněným mopem stáda žížal domácích, konzumujících právě vyorané slimáky na střechách převrácených maringotek.
• Vyhlášený a respektovaný moderátor žabomyších válek na jihozakarpatském pomezí, ve dnech neplacené dovolené náměstek ústředního rampoucháře v Terezíně, pana Kubečky z Volperčic.
• Stabilizačně labilní mladík s keprtickým tvarem zánártních kůstek ve střední části lebeční vypoukliny, čímž vzbudil nelíčený obdiv na XXII. biofyzikálním symposiu nedostudovaných paramediků, a byl ihned v průběhu telekonference zaživa pitván.
• Kandrdas budící posměch všude, kam jen vjede na své neskutečným způsobem zbastlené, dřevokvasem poháněné ufouklé tříkolce, kostrhun se splendidním sklonem k okrajovému pohrdání vycpaninami skřítků z oblasti Staroholicka a levobřežních houštin v hlubinách přítoků Žitavky.
• Přiblblo s vrozeným tikem neustálého pokyvování druhým spánkovým lalokem, ke kterému došlo během oslavy jeho 57. jmenin, kdy mu prašvagrová nedopatřením vysrkla morek z třetího kolene. Kostelník na sebe při následném pádu strhl ke všeobecnému veselí podsedák s vroucím olejem, a jeho následný kokrhací koncert již nikdy nebyl svou výživností překonán.
• Prodejce kašírovaných ubrusů z telecího peří, pinožící se obvykle po zápražích vybraných panelákových sídlišť na okresu Sevastopol-jih, s hurónským až groteskně ztichlým řevem nabízející své služby povíječe zelí a nunčakáře kategorie 4-c.
• Škrhola dařbujánového typu, který býval odjakživa jenom přítěží pro všechny své ex-prastrýce a předčasně vyvdané sourozence. Pokusy o vlastní zardoušení ovšem snáší neobyčejně dobře, a je vždy připraven si potom s kýmkoliv zafajčit nebo porozprávat sa o predikci neutěšené situace v Mezilesním středohoří, případně o stavu meliorační šunkace v Lofotech pod Nežárkou.
• Nikdy si nežil lépe než on sám, díky svému astigmatismu a filigránské přesnosti, s níž je schopen uhajlovat i sebevětší odborové setkání mládeže, se stal již víceméně definitivní, byť značně pomíjivou legendou všech stranických sekretariátů v rámci obvodu územního rozsahu Matice chrobáčné v Pezinku a u Zálší nad Odrou.
• Ožungr fidlající v jednom kuse kreolské stupnice na balalajkové elektrofonní varhany, s hlavním stanovištěm pod železniční sýpkou „U Melicharů“ na Sedmpáně.
• Typický bendic poslouchající pouze své vnitřní hlasy, mužíček trpící lítostivou poruchou bázně bez hany a zvýšenou slinivostí v prenatálním věku.
• Vynálezce poměrně nevídané konstrukce latenčního svědirohu, kdy je po zemi lezoucím starcům pomocí soustavy walkmanů zaváděna jehla do zákožní prohlubiny pod osmým páteřním žebrem, za účelem vysvěcení zlých duchů z nosního meziprostoru. Očistný řev šťastlivců potom dává tušit procedurální chloubu této transakce, ovšem na druhou stranu málokterý z nich se do následujících 5 dekád dožije vlastního pohřbu.
• Nikdy se nebál na rovinu do oněmělých očí komukoliv jinému říkat lež, tvrdě posazenou hrdelní fistulí pak schopen celé týdny agitovat na politbyru s odzbrojující upřímností v neprospěch výstavby terária pro vysloužilé ptakoještěry a oschlé antilopy v rámci Botanického areálu spalovny „Za plejdáčkem“.
• Úžasný a variokratický hucul, který dosáhl bezbřehých úspěchů v oboru cedění staniolu pro účely hvězdopravectví a sekulární distubie, skoro-držitel řady významných ocenění za přínos světové psychobiologii v rámci objevu jedlých ušních mandlí nebo editovatelné zápatní kostice pro částečně invalidní housata.
• Mistr v jízdě na koženém pometlu okolo Súče resp. Seče, bezelstný belzebub s jazykem neustále trčícím ven z rukávu kalhot, a za zpěvu cover-verze údečského kancionálu se již roky potácející na trase mezi Svěchyní a Houbařicemi.
• Palpačně velice rozmanitý rourař, s nepochopitelnou stavbou kosterních dílců, členěnou asi do 12 suboddílů, kdy záda jsou vyosena směrem k Pacovu, avšak hlava absolutně nestíhá a stále jen otáčivým pístním pohybem supluje alespoň jakýsi dojem robotické splácaniny, protože ničím jiným tento skřet ani není.
• Poblázněný, rozjívený tydýt, který se kdysi medikamentózně léčil braním servítků, s ambulantní péčí u místního kořenáře, pana Dufetčíka ml., občas v deliriu roztřískávající plechové vitríny a odhozená topidla, která mu přijdou pod ruku v rámci inspekcí po Opatovském prelátství v Nižboru.
• Samizdatový fifejdář, prakticky nepřetržitě bloudící po setmělých bulvárech v Troučanech u Kostelní Lhoty, a z vrozené lakoty rozdávající všem protijedoucím důstojníkům mísy naplněné pouze do 1/3 legračními pečeninami vytvarovanými ze sobolího bůčku.
• Ploskonoh, který vás od rána obtěžuje a doslova mučí žádostmi o deratizaci ztracených měděných kanystrů, s teatrálně rozšklebenou chlebárnou, pronášející totální zhovadilosti postpubertálně vulgární hatmatilkou, které nerozumíme ani my, natož on sám.
• Býval vždy nesmírně pyšný na svou obsáhlou sbírku 2 nádherných vycpanin - Koloucha říčního (jedinec v úděsném stavu, slepován 8 nocí po srážce s 200 kg prdeláčem na mopedu, vyvrácená kolena, oči rozmazané po zobáku, tudíž už jen tak bezprizorně jezdí po stěnách garsonky, ale zároveň s neutuchajícím nadšením vyhlížející otvorem v podlaze do sluncem zalitých dnešků) a Sovy pajfálské (ta jenom s čtvrtkou – ale poctivou! - hlavy, exemplář sice bez ocasní ploutve, ale zato nesmírně ceněný se sesekanými vousy, řasami vyfrézovanými do tvaru kohouta, a dále vykazující dalších zhruba 27 anomálií - tak, jak mi vyprávěl stařeček Petrucha), kterou zpřístupňoval široké veřejnosti toliko dvakráte během poobědního jitra, každý den před setměním až do 10.h, samozřejmě výlučně pro řádně ohlášenou skupinku svazarmovců event. soudních tlumočníků z kašny od náměstí.
• Autor význačného dramatu „Řev Serdudů“, jež bylo prováděno zhruba čtyřikráte za 12 let, vždy s epochálním úspěchem a příznivou kritikou, ale zároveň za totálního nezájmu publika. Těžko říci, čím to mohlo být způsobeno, ale pravdou bude, že scéna postavená v prastaré novostavbě kravína v Nimramovském Zálesí snad ani nemohla přilákat více než 1200 náhodných diváků – nad tím se budeme muset ještě zamyslet.
• Kořalka z vemene suchoryby potoční je lékem na všechny neduhy a nejinak tomu bylo i jindy.
• Dle dostupných legend pochádzal z vambereckej kasty šibačov chmele na dolno-úhornom toku Hniliny, nicméně toto nikdy nebylo hodnověrně ani místopřísežně vyvráceno. Je stejně tak dobře možné, že byl naopak počat stejnopohlavním opičím párem v rámci neplacené dovolené u Barentsova moře, a nelze vyloučit ani jeho seslání archandělem Josefem u příležitosti Festivalu mladých asteniků na zámku v Plzenci-Kolodějcích.
• Otčím Mariana Beresudského, částečně též Mojžíšův zaprodanec, ale to se už nějak udělá. Od svých 65 let trpěl mladickou idiocií, nebyl například téměř schopen rozeznat uprděné mládě sokolíčka zamřelého od marinovaného králíka Zebry sametonohé, což je jistě na povážnou, a nechtějte po mně, abych ho obhajoval před umrlčí stolicí Pandudovy bliecéze.
• Kamarád smírčího soudce Vukovara Uřbasty, zcela oddaný a příchylný ke všem, mimo své okolí, na rovinu řečeno – odporný pablb, s tváří permanentně sesranou díky své zálibě v hustopečském dominu, nelíbil se mi! Tím nechci vůbec znevážit jeho naprosto skvělé a supr aktivity, kterým se oddával ve vzácných chviličkách zapomnění, kdy např. s nesmírnou oblibou chcal do větví palem na nároží nebo pekelným způsobem bručíval s podkarpatskou kapelou jednoho svého známého, který ho ovšem nemohl ani vidět.
• Muž schopný zkonstruovat rok co rok půl čtvrtě subverší, které by bylo možno hned teď, z fleku, využít do kterékoliv publikace blábolů o nepočatém slůněti. O tyto knihy je dle mých informací naprosto enormní zájem, a to především v nevlastních rodinách pozůstalých komunardů z bitvy na Oděse.
• Zápašný mladíček vybraných mravů, od mládí vychováván nevlastní pratetou v pasťáku za cihlárnou. Nevzpomínám si, že by snad někdy něco vyvedl, možná jednou dvakrát, když ve zvrácené opilosti podpálil Stožického seník u Koukolan, případně ujel půlce rodiny kotníky beranidlem. Zároveň s velkou oblibou vede v městském planetáriu kroužek usmrcování nepolapitelných hlodavců a jejich následné rekuperace do listového těsta.
• Vyhledávaný předjezdec průvodu masek na Den šikmých nožů, kdy na sériovém malotraktoru vlastní výroby dokáže pravé divy, zejména při otočkách o 680´ bokem vzad a nohama napřed – úchvatná podívaná, všichni kroutili hlavami a okamžitě vše žalovali k nejblíže postavenému soudci z lidu, panu Boubínskému, které ovšem žádné podání nepřijal, a naopak odsoudil všechny k trestu usmrcením z nedbalosti.
• Půlpruhář na slavnostech koulení věchtů v Dřímasově, pasivně legitimován k odběru vzorků mezimíšního moku komukoliv, kdo se bude samospádem plazit na hůrku sv. Jiljí nedaleko Toužebnice pod Syrčínkem. Dlužno dodat, že tohoto svého zápůrčího práva využívával velice omezeně, ba téměř nikdy, pokud nebudeme uvažovat téměř čtvrtminutové intervaly z počátku bohabojného ničení všech důkazů z krádeží psíčků a samic káňat trojnohých.
• Doposud juniorní stařeček, konzumující s obrovskou chutí nejrůznější kundrfály, které sesbírává v blízkosti ranvejí a železničních náspů, s brunchovou siestou vždy striktně mezi 9 a 20 hodinou – v té době na něj prosím nikdo nemluvte, jinak zbytečně riskujete nemilé trable při následných soudních tahanicích před tribunálem hraběte Kološluka.
• Mužíček s odborně profouknutými vejcovody, pořádající obvykle kolem Velikonoční neděle výpravy do vyhlášených houbařských destinací v záporožské pánevní oblasti a na odstavné ploše pod Klínoveckými boudami na italské riviéře.
• Velice často se jednalo o bezvadně upraveného, zčásti silně znečištěného nuzáka, s varlečními útvary nedbale nasazeným kolem ústní dutiny, z níž šlehá puch tak nevýslovné intenzity, že si raději zamilujete i celoroční stáž v čistírně hovnocuců, než toto.
• Opravdu vypečený glosátor, s uherskou pěnou tryskající mu permanentním způsobem ze všech myslitelných zákoutí obličeje, náruživý konzument zetlelých humřích konzerv v aspiku, pleonastik k pohledání.
• Často pobýval vo Vrdovciach pri Zákolanoch u starej svokry, na mladší kolena obtýden pořádával zájezdy po Bučivecké pahorkatině, s plným batohem plastových skalpelů, které byly následně využity pro odchyt jednonohých píďal, pašáků Červce říčního a různých výkaloplodých housenek.
• S velkou oblibou vysmrdával u hlavního tahu na Dýmějov, zalezlý v bukovém dřevě a spřádající ambiciózní plány ohledně uzákonění tvaru Slunce nebo povinného výprasku stařen nad 30 let.
• Ústřední syrovátkář Chovu plemenných kapounů v Toužimci u Zákolan, doslova žijící svou náročnou prací v pěstírně krahuječků pro gastro účely; často se vracíval ze šichty nabitý negativní energií, kterou pak s oblibou ventiloval na ubikaci ve formě zlobné gestikulace za pecí nebo pracným fermentováním salámů na střeše protijedoucího domu.
• Tlačbaba k pohledání, v mládí se rozhodl, že zatočí vývěvou hrůzy, a tak již ve věku kolem 52 let vážil limitně úctyhodných 48300 g.
• Autor lidové velikonoční písně s textem „Udil som krabíčka v tempure – hej – hej!“
• Helikoptérový dědoušek s olezlýma ušima, dodnes je záhadou, kdo ho tak ztřískal. Bohužel jsme u něj jednou dokonce objevili jakousi tekutinu v pochvě, což mě dost rozčililo a znejistělo, přítel se spokojil s vysvětlením, že se jedná o kvasnou desinfekční remuládu, takže jsem mu ihned za trest ve vzteku usmažil zchromlou ruku na trepanačním oleji.
• Přátelský a příjemný buřtoun, byť s lehce výstředním tvarem brady, očima posazenýma na metr od sebe, uhnilým nosem a nechutně zkoseným čelem, jinak ovšem sympaťák každým coulem, borec, kterého bych nikdy nepředhodil slepicím, to už by minimálně musel omylem rozbít podšálek s klovatinou nebo provést ještě něco daleko méně závažného.
• Bolestivě a zároveň s ohromující radostí skučící Parsifal, poté co je denně přikurtován otčímem k radiátoru v kuchyni, bývá bez zbytečného odkladu podroben nelidskému mučení beraním lojem a obvykle až 83 ranám pomazánkovou holí, vlastnoručně vysoustruženou z holubího těsta dementním bráškou.
• Málokdy čerpal s takovým elánem příspěvek na nová kolena jako tehdy, když jsme jej s Metodějem kdysi uzamkli do ztrouchnivělé bryčky a spustili kouřovodem na podestu o 7 pater výše. Tato legrácka působí velice jednoduše až komicky, nicméně salto obnášelo 9 let tvrdých každodenních příprav. Výsledek určitě mohl stát za to, kdyby se ovšem povedl úplně jinak.
• Kedysi ma hombával vo vajanke pri chyži nášho starkého, ale už velmi dlho temu, odzerám tak 3-4 týždně, aj tak mu ale nie som vděčná za všetko, čo zlé spravil našej rodine včetně tetky aj uja. Bol to strašný hajzel, nepriajem si už jeho prítomnosť vo svojej izbe ani pod posťelou…je napokon schopný narobit velké našťastie!
• Ubožák bojující dnes a denně s membránovým čerpadlem typu „Fejčus“, které ve chvílích poblouznění nekontrolovaně jezdí po odvěsnách příbytku bývalých sourozenců Hovadíkových (Anička + dementní Kendik), vysekávajíc houbové motivy z půllitrů situovaných o 3 podlaží níže, s finálním přístupem až na prepedestrium jmenované parcely. Pak již jde veškerý humor stranou, a rozsardelovaná hovna obratem létají povětřím na měsíční bázi s udivující rasancí.
• Svérázný gonochorista, z posledních sil se plazící co každou sedminy půldne na smetišti u konzumu manželů Chňosových, aby zabezpečil výživu všem (nebo alespoň zbylým osmi) provorozeným synáčkům paní Anastasie Duřové z Kromětína, které se údajně kdysi dvoříval na parkáně restaurace „Hilda“ v Plesničkách pri Dunajci.
• Údajné pocházel ze souhvězdí Kuny – za tuto informaci každopádně nejsem ochoten sdílet jakoukoliv zodpovědnost, byla mi omylem sdělena prostřednictvím teletextu panem Sádem Šluknovským, bytem Pod Ručníkem 85, Medník 22 – Kolbovice.
• Narozen v opuštěném sloním teletníku jako Vývrdko Klibánius - toto jméno hrdě nosil do cca 16 minut svého věku. Posléze k němu přiskočil jeho nevlastný, kaděný strýko Hurčák, a překřtil jej na zhruba na 13 způsobů, všechny naprosto úžasné, nicméně nezachoval se ani jediný, kromě těchto:
o Don Veltrubio
o Pocoucin z Vuřtmedů ml.
o akad. arch. Dušan Krkal
o Brtikol z Houžovce.
• Impozantní smrdák s výškou okolo necelého půldecítma korce, vždy naprosto výborně naladěn na lidovú notečku, pokud ovšem zrovna neměl náladu pro kočku, což bylo mnohem běžnějším jevem. V ten moment se mu musel každý okamžitě klidit z cesty, neboť ve vzduchu začalo viset nebezpečí z prodlení vývařby.
• V případě, že najdete byť jen z 8/5 poškozené vejce ptáka Noha, dejte se okamžitě (klidně stačí po cigárku nebo 12-chodové večeři) na útěk. V opačném případě budete dostiženi rodiči záprdka a rozmetání na ploše 3 – 8 akrů se stává naprostou jistotou, prosím Vás, neserte ho! … Narodil se nedaleko zbirožské odchytové stanice právě zmiňovaných vejcí, a co myslíte, že provedl - no nic tak hrozného, ale včera jsme ho zapili.
• Víceméně tolerovaný debílek a šilhavec, zároveň ale inteligentní a nedospělý, s naprosto minimální úctou v kruzích té nejhorší spodiny na okrese Librantov. Vyučen pomocným fíčurářem na Lyceálním koloseu Matice bašuské, jmenovitě v přístavku budovy č. 26 hned za půjčovnou houní, v areálu Krumichových strojíren na plácku u Hrtanovy Koudele při Bzeneckém Plavně.
• Buličí kamedonový traxátor a velký přisírka, silně neoblíben zejména v komunitě levobočků po Matyáši III., naopak až nábožně uctíván kastou panoše Přemka z Uxeny, s hradiskem v předsíni zbořené tvrze u Hloučínku za Třebání.
• Tradiční Šlehobr, žijící po zbytek života od narození v přízemním patře hory sv. Ducha, v zatopeném rybníku nedaleko prachatické třídírny mládeže.
• Poměrně příjemně zakouřený chrochtavec, s kterým ale není radno si zahrávat, jinak zcela běžně vypíchne všem v dosahu 15 m2 oči i s navijákem, a odejde v poklidu na partičku kručeného pexesa.
• Syn místního zavíječe trub, již v mladším věku respektován jako úctyhodný stařeček, bohužel s krajně odpudivými zvyky při somrování u hrobu prvopočatého bojovníka, olezlými prsty se nechutně sápající po zbytcích lněné kaše a výřezech plicních struktur kuřecích panděr, která se bezprizorně povalují na zápecním plátu v té lepší části septikální pracovny.
• Pro vlastní potřebu se údajně chystá vynalézt úžasný druh lahůdkového rosolu, jehož výrobní tajemství nebylo do této chvíle plně rozklíčováno. Ví se povšechně zhruba, že půjde o jakousi formu rozmletých broučích jater konfitovaných v nakládaném nálevu z hnědých melounů a chrupavčité pasty. Více informací zatím nemáme, možná lze ještě dodat a nevyzradit výslednou trojitou destilaci ve valenční pakádi. Osobně bych pak ještě připodotkl poměrně náročnou předsemifinální fázi, spočívající ve vfukování rákosových semen do rozbředlé hmoty, která svou nevábnou konzistencí připomíná figurkové glazé z jestřába, přejetého k ránu na výpadovce u Doudlebských Chotusic. Mohu-li ještě být maličko sdílnější, pak diskrétně upřesním, že nedílnou součástí bujabézní hmoty jsou přirozeně i klobásové výhonky macerované po dobu 16 měsíců v panenském kozím výpeku a dle všech dostupných indicií též grilované bambucké sádlo. Není bez zajímavosti, že výše uvedené informace se nezakládají na pravdě, a víceméně všechno je lež, případně to je celé jinak.
• Prapodivná postava, úspěšně se živící převážně rozmazem hoven po altánech na Nedvězicku a v severospodním výběžku Krupařova u Bastic na Hané. Závist na sebe samozřejmě nenechala dlouho čekat, takže konkurence je momentálně veliká. Každopádně, i tak je stále kde brát z tržního koláče, a hlady jistě netrpí.
• Odjakživa toužil stát se předporodním asistentem na žabí farmě v Hraběkurech, osud si nicméně zažertoval, a tak se stalo něco jiného později, a posléze i dříve.
• Mistr prdů a ran ze všech možných míst svého ztrouchnivělého těla, osobně jsem byl svědkem šokujícího výlezu čehosi blátivého z příušnicové dírky, co se nám nepodařilo identifikovat – o co mohlo jít, tím si lámeme hlavu dodnes.
• Několikrát a opakovaně omylem pohřben zaživa - vše vždy vyřešeno jen jako úsměvné nedopatření. S neuvěřitelnou galancí se pak posmíval svým trýznitelům, až většina z nich neunesla tíhu okamžiku a přerazili mu vývrtkou loketní podpěru u koloběžky.
• Sacharidový ničema, většinu dne až do svítání tupě mžourající pod koberce v okruhu 300 sáhů2, vše doprovázeno divokým mručením a bubláním kečupových přívarků, které si povětšinou osobně dopéká v samovaru na poličce u záchodových vrat. Usmolenými prsty se následně vrhá po všech nezvaných návštěvnících, aby je zulíbal a některým samozřejmě i ublížil speciálně sestrojenou rákoskou z eternitu.
• Blouznivec a náruživý tarokář, který stihl vypadnout z okna přívěsu ještě dříve, než vůbec kdy spatřil tmu tohoto světa. Ohledně původu jeho rodiny z 8. kolene se toho ví pramálo, před jistou dobou se prý někde mluvilo o tom, že snad úplně na prvopočátku stál kulhavý kanec Bimbo, který po vykřížení se stádem molů nočních povil vnuka Jeronýma – to mohlo být tak někdy před 600 lety, pravděpodobně za vlády knížete Troubibuřta II.
• Padoucnicový king, s učebnou nacházející se v přístěnku manželů Kabelářových pod odkalištěm vyhnilých hroznů. Zde pořádá na Slevomatu nesmírně oblíbené a vyhledávané dílničky pro budoucí maniaky a mučitele zchromlých ovcí typu „Vanesa“ nebo teoreticky i „Uvrleo zakarpatský“.
• Vyhlášený restaurátor polorozpadlých vnitřností dojnic, které jeho přátelé s oblibou lovívají v podmáčených lesích za Vejvanovem. Vše následně vystavováno pro účely zachování havraního rodu, předgymnaziální děcka tyto legrácky včetně věšení šimpanzích konzerv naprosto milují!
• Muž obvykle sypající v jakési spěšné nedochvilnosti popel do uší zájezdům pokrývaček, které se neoprávněně s železnou pravidelností vyloďují na jeho pozemcích za okresní drůbežárnou na druhém konci republiky.
• Latexový vašnosta, vykračující si v půlročním intervalech po okresních újezdech, kde je vřele uvítáván místními a obvykle do 2 minut vyhoštěn. Běžnou agendu už vůbec nevykonává, jen nevrle pokyvuje svým obrovským nahnilým nosem a udílí naprosto debilní příkazy všem, které zastihne na schválené, ale přesto nezasloužené dovolené.
• Stařec se sklonem k nepochopení čehokoliv, co mu kdo řekne, okamžitě volající do nebes ty nejhorší urážky na všechna vaše pokolení od počátku neolitických kultur kontejnerových polí na území Vladikrukovy říše z doby před 2,5 miliony let n. l.
• Milovník všech variant a typů nasmrádlého masa, vlastník aktuálně nefungujícího e-shopu pro vyléčené devianty se sídlem provozovny na Nábřeží Marie z Jerevan v Poličanech, bytový meziprostor č. 9. hned vedle okapu, tam, co visí krabice s praptáky asijskými.
• Kdysi se pokoušel vylhat ze všech svých arcihříchů, které spáchal za setmění na břehu Lodrantky na všech beznohých rybách a klávesových vačnatcích, kterým s otřesnou samolibostí vyřezal příslušenství vlasových lůžek a zneuctil je vsazením do dřevěného zvonu na nejrušnějším místě na návsi v Šumlovicích za králíkárnou.
• Oblíbený a vyhledávaný padevět, bez ustání klapající svými morbidně zmasilými rty, ze kterých se na oko valí setrvalý proud nesmyslných žvástů o kuřečkovi na vandru, ale přitom není v reálu slyšet nic než děsivé, ponuré ticho.
• Muž s vyklovanýma očima, plazící se kolem lavičky v těsné blízkosti kuželny „Na půltém“, bez povšimnutí kohokoliv naléhavě bučící o vyplnění brašny tiskopisů určených pro nadcházející slavnosti hubení cikád v středovýchodním zálivu špánovického rybníka.
• Dosti často býval zatýkán pro přechovávání mrožích kůží získaných z neoperabilních jedinců luňáka domácího, obvykle ovšem s nulovou důkazní hodnotou, tudíž po odpykání vazby v celkové výši 35 let nakonec zcela omilostněn s nárokem na doživotní výsluhu ve výši 8 kop pavoučího nářezu týdně.
• Jinoch prohánějící se co čtyři roky v pálkovaném saku po místních neúčelových komunikacích v děrované trojnožce tažené šesti páry prasečích kabrňáků, s burácivým řevem třítaktního alternátoru spalujícího s nevšední chutí libovolný odpad podél plotů domu strýčínka Luxfery.
• Nepříjemná držka ve tvaru rozjetého pomela, která vás bez ustání zásobuje dětinskými anekdotami o spřáhlých vejcích a čirůvkových dezertech. Je dost často problém tyto výlevy se ctí ustát, přitom mumifikace podle Segljanceva je tak jednoduchá!
• Všude známý a vítaný vnuk svého syna, otčím holubáře Mirko Ignáce nejml., s naprostou láskou a oddaností se věnující výzkumu cikánských ostatků z udírny „U Vojáčků“ z dob panování Julie Semetrie XIV.
• Již ve svých 2 letech zaujal porotu neuvěřitelně zdařilou pantomimickou kreací na téma „Protřelý koželuh jede z námluv“, kdy si svým egem naprosto podmanil místní gestapo a byl poté pro výstrahu repatriován do důlčí obory v Těchlovicích mezi stádo zběsilých koroptví.
• Pletibuřt hnijící zaživa, již po maturitě vyobcován ze všech myslitelných spolků a nadací, přesto se tam s velikou chutí vrací a je vždy nadšeně přivítán. Jeho valivý odpor je v každém okamžiku naprosto zdrcující, a úctyhodným způsobem demonstruje odhodlání nepodlehnout moderním subkulturám v regionu Pošvové Lhoty a Soukonicka.
• Se značným sebezapřením vystudoval laickou odbornou školu pro prospěcháře za zenitem ve Vatovci u Hvížďan, nicméně životní dráha se poté naprosto vychýlila, když se stal zástupčím náměstkem porodního asistenta na motýlí farmě v podšumavském Hlezně.
• Kdysi jej poměrně nevybíravým stylem napadlo nedonošené mládě krysice potrubní, a má od té doby šílenou hrůzu z tramvajových zastávek a kadenčních bunkrů. Celé noci se probouzívá úděsem, kdy oči jsou potaženy už jen lesklým škraloupem jako z pohádky o Hnusbabovi, a jektání zubů se nese s neuvěřitelnou ozvěnou po místnosti, kde běžně v koutě stahuje ulovené ondatry a dobře stavěné exempláře komára střešního.
• Poděšený a světem bloudící kramflekář, jehož legendární opilecké žebrání spojené s výsrkem kozlečího prejtu se již stalo ne vždy vítaným zpestřením života hnojiček ve výslužbě na Jestřebicku.
• Designovaný čistič rour pro svěřený subregion Kladenského Záveselí, vyťukávající ve volném čase kružítkem dnes a denně zpravodajství pro většinu celoeveropských faxových stanic na Kounovsku.
• Muž se silně znečištěnou trávicí trubicí, hledající zbytky štěstí v opuštěných norách po spárkaté zvěři a uhynulých plazech, jejichž výskyt dodnes není spolehlivě doložen a byl dokonce už i mnohokrát kategoricky popřen, zejména lidmi typu Marionetta Páchalová nebo Dominik Mísař.
• Zaprcatělý a nenávistný holometčík, s tranzicí své proslavené živnosti v těsné vzdálenosti u Mostecké věže na Verpánku v Licoměřicích, kde byl denně nelítostně skalpován skupinou Jareše Havrdů odnaproti. Na druhou stranu je ale třeba dodat, že si to plně zasloužil, protože tak sesrané tepláky jako on nenosil nikdo od skončení míru v Namibii.
• Značně pokroucený a znetvořený bastard, což mu ovšem nijak nebránilo v kariéře veleúspěšného supermodela pro TV Voliéra a rozhlas po drátě. Několikrát odvolán z funkce žabími muži, ani to však nefungovalo, tudíž jsem mu následně ve vzteku ukopl vousy a byl aspoň do rána pokoj.
• Chlapec s permanentně vpáčenými zkřehlými prsty do oblasti hýžďového tlumoku, kdy odtud s neuvěřitelnou dychtivostí vytahuje kapitální úlovky a dopřává si na horší časy. Je o úžasný pohled, dychtivec funí v nadobyčejném očekávání, aby následně nedošel zklamání, ale to se nestane. Paráda, nádhera, přejme mu to, za bezbřehou píli a oddanost Otci Fekovi.
• Utilisační výrobce špekové marmelády, bohužel trochu znečištěné kořenovými výhonky, které nedokáže vždy v plné míře oddestilovat, takže se to prostě nedá žrát. Je to neuvěřitelná kejda, už několikrát jsem mu všechno rozmazal po bytě, i tak to dělá pořád…
• Ignorant s trvale neupraveným poševním vchodem, který se naprosto nerozpakuje uvést vás do problému i jen tím, jak bez ustání kolem sebe rozdává kopance a rozmachuje se plexisklovou mačetou. Dokáže být jinak i docela zábavný, nicméně to se ještě nestalo.
• Pravověrný Humeňuk z Tyláčku, nestydící se propagovat omaštěné koule z želvoviny na podestách tkalcovských stavení hned na kopečku za Ulpířovem; s vrozenou nonšalancí pak pravidelně za rozbřesku vysíral před řadou hospůdek v regionu Záptovy Lhotky, a to výhradně v době mezi 12. zakokrháním vydřiducha od Kalvodů a okamžikem, kdy se stín měsíce schoval za hněvkovickou buřinu nedaleko Varekozyho skály sbité z prken zlotřilých děmidovců a kloučků od Páreckých. V ten moment okamžitě zpozorněl a něrobil už nič zlého, iba moju nesernú mamu raz tak zbil, že som až plakala šťastím v kútě u strachlivých.
• Koaxiálně překreslený Vajvareo, s úchylně pojatým předmostím jazyka, kdy klektáky se otevírají směrem do hadru na podlahu, který je ovšem nutné bezpodmínečně vložit mezi masovou hmotu z veverčí paštiky, aby byl prožitek co možná nejintenzivnější.
• Jeden s přehledem nejchudších tvarohářů, které jsem měl kdy možnost přizabít svícnem, zároveň mu ale nemůžu upřít velikánský kredit v oblasti výroby lotrinské kofty, kdy jeho průkopnické nadšení způsobilo nefalšované ovace kolemjedoucích výletníků na prasečích trakařích za klempírnou pana Doukoně.
• Lurdařský eficient, s nesmírně příjemnou tváří zrůznělou strachem z toho, co se nestane, co se stalo a co možná nikdy nebude vysíláno v loutkovém divadle „U Babočků“ v Kouřilově.
• Řadu let žil spokojeně v nebývalým luxusem vybavené sentrubně na rozhraní 5 opatství vimpersko-kdynické postulátní diecéze, kde o bídu nebývala nouze. Téměř denně, každého podvečera sudého úterý v přestupném roce, zde bylo k poslechu spokojené vrnění grilovaných kůzlat dikobraza jeskynního nebo skřeky týraných pamúčnych červů, které s oblibou věšel za nos do parapetální oblasti sklepní věže radosti, dislokované asi 67 km za sanatoriem.
• Občasný provozovatel zánovního hnojometu pro zestárlou pakáž od Újezdečka; atrakce obvykle spuštěna až o šibřinkách, v rámci slavností zimních dožínek v Chlebekurech na Novoštětínsku, o čemž měl ale málokdo potuchy.
• Bůčkoid s hlavou již jen tak otřesně visící na zákožních vlasci, kdy si krouživým pohybem nártního přediva dodává odvahy, aby mohl vyblekotat alespoň úvodní rozlučku se svobodou u příležitosti zániku místně příslušné jednoty svazu junáků a malvazínů na okrese Holutice-město.
• Toaletální zmrdeček s uchem natřikrát proseknutým od mlátičky koksu, jehož celodenní náplní bývá dávení nepečených vaječných chlebů, občasně spojené s jízdou na červotoči prožrané ledničce po Teplickém rudohoří a Ejpovické propasti.
• Bezpodílový spolunájemce vyhledávaných, pekelně obesraných záchodků na nábřeží sv. Janka, dole u sádlovny, hned vedle bývalého transformátoru při Doubraveckém potůčku.
• Nedávno byl zařazen do kasty nejbohatších žebráků světa, kde se v žebříčku hrdě vyjímá přesně mezi 28. a 154. místem, lepší než on je už jen Marek Plesnidur z Holýšan a slovutná madam Eržika Kedziorová-Tlučená, provdaná Ftelekyi, bytem taktéž v Santa Lubago, Poste restante 19, Vilnius.
• Napůl vyděděný syn lešetínského kováře, s častým výskytem paranormálních jevů v levém kapsáři trenýrek, cosi se tam vždy začalo převalovat a huhňat vzteky, ale prakticky nikdy nedošlo k odhalení prapříčiny této mrzutosti.
• Dosud aktivní a zkázonosný prelát s relativně velkým protipólem působnosti v Kravařově a přilehlých hájenkách, často je zde k vidění, jak zvracívá dosud nepozřené patní kůstky členovců z řádu síťokřídlých a nesprávně vytrávené kusy igelitu.
• Nesmírně šikovný romadůrař, pracující po nocích vždy od rozednění ve chlévě svého mladšího prastrýce Vejplacha, aby se následně mohl vychloubat na návsi u Prašné brány suvenýry z masokostní moučky a toužimskou pomazánkou vlastní výroby.
Nyní se již, konečně, s definitivností sobě vlastní, a zaplaťbůh, přesuňme k jménům těch, kdož by o tom všem mohli podat ještě bližší svědectví, než se zatím daří mně a mojí družině. Zapisujte si klidně bez bázně všechny jejich přízviska a akronymy, není s tím sebemenší problém – všichni zde na podestě vnímáme kruciální fatálnost nastalé situace. Jen dejte pozor, aby vás neviděl Jan Kánius Chlebecký z Tyrlče, z toho by eventuelně v krajním případě mohla nastat i celkem hodně ožehavá polízanice, pokud by ovšem celá věc nebyla zametena do podkroví hospůdky „U Serádů“ v Leměticích nad Mohelkou.
Proto, ti, kdož vám uleví z vašich mučivých strastí, budou jen a pouze tito karmelitáni, případně jejich vnuci a vdovy, eventuálně pochlebovači, nevlastní půlbratři, otčímovi sesekanci a v počátečním důsledku i pozůstalí nenarozenci po obětech pádu berlínského stropu v roce 1345:
• Ing. Jana Jezevcová, občasně a dle chuti bytem Na Kroužáku 8, 202 06 Raubírna u Poniklé
• Dalibor Čeman, narozen neznámo kde, pobytově kdesi nedaleko Vejdurova statečku v Koněplesích
• pán Miramar Zemiak postarší
• Pokoš Vejvrdík
• Metod Čurabák
• Štěpán Vejcovský
• Polevoj Upír sen.
• Bořivoj Důček nejst
• Dařbuján Cap
• Danil Prčus
• Miroslav „Um-pam-pam“ Digurio Sebechlebský roz. Čmigájev
• ukničenec známý především jako „el-Cigarillo“
• Nathaniel Býček semijun.
• Roberto Segrelli alias „Cimbaun od Preštokova splavu“
• Bronislav Sejráček z Uxeny
• osobitě stavěný a neohrožený Luprt
• jeho nejmilejším společníkem se po jistou dobu stal krabí pes Wojtovejc
• Miro Hejhovec z Dolnej Hute pod Kravárikom
• oblíbený a přitom zatracovaný Gonzo Klementánis
• Matthew „Káles“ Urdovčík
• Čumibuřt Klabenský st.
• Diego Vařbuchin
• Udíček „Vej-vej-vej“ Basso jun.
• Tadeasz Sejerdún
• Hugo Wago „Klejčenský“
• Pavol Česnek
• Josef Augustin Konír
• Ctibor Neht
• Jájínek „Rund-um“ Feka
• Ampr z Pletivous nejml.
• Gusta Pyjerád z Nehelčic
• Santopadre Dřevojakubský
• Sebastian Krňávek
• Judr. Jeroným Zgarb
• Kadíček „Šim-pam-pam-pam“ Hnělovský
• Issinbajev Chrochta
• Pal´ko Vemenár jun.
• Bref Demižon
• Prehnutko Sejral.
Podnebí nás nepřestávalo udivovat svou fádností; pokud měl člověk zájem, mohl zde zahlédnout toliko dechberoucí včelstva pasoucích se potkanů nebo útočně naladěných štěňat delfína lesního. Nerad bych se opakoval, ale na tomto místě by bylo záhodno též vyzdvihnout zejména davy vycpaných chroustků, prohánějících se po pobřežních tundrách zaslíbené krajiny, pochopitelně s nevšední elegancí a krutou samolibostí. Stromů zde bylo sice jako v každém lese pomálu, ale všechno nám vynahrazoval úchvatný pohled do jámy, kterou vystavěl již před 6 týdny pomístně přítomný eklektik, údajně dokonce jeden z prapřímých potomků Archimédových, jakýsi Velevar Josef Abú Chias.
Pak už nezbývalo než se s přítelem přesunout do prostor místně příslušné jednoty husitské, kde byla již přes půltřetího roku vystrojena uzenečská postní hostina – do poslední chvíle se totiž nevědělo, v které dekádě kterého milénia nakonec přesně dorazíme. Okamžitě jsme se každý vrhli na šálek prdelačky a s neobyčejnou dychtivostí ji rozmazali po oltáři.
Stařec, který naproti u stánku pojídal vařené mšice, si však znenadání odplivl tak zvláštním způsobem, že jsem jej ihned přijal do zpovědní truhly a vykonal jsem na něm zcela běžný průřez v oblasti dolního pletence pánevního. Chlapec při tom neskutečně prděl hrůzou, ale zároveň i pobavením a jistým opovržením ze své neomalenosti. Když jsem mu pak vsunul do nosu zbytek umakartové dýhy, ztichl docela, a už si pouze dychtivým polohlasem prohlížel nástěnné malby vyhotovené na polévaném lustru v nadsíni. Nebožtík mimoto bručel bolestí, ale tomu jsme nepřikládali až zase takovou důležitost – mohlo to být způsobeno jeho krajně vyšponovaným levým okem, které jezdilo sem-tam v bukovinové rouře a většinu času se koulelo v hrozivých veletočích; chvílemi dokonce přebublávalo přes hranu výčepní nádoby. Bylo proto nanejvýš nutné dopravit vačnatce do bezpečí párkové komory, kde by ještě mohl otec Sekeris přece jen provésti úkony směřující k replastice tukovodu žadatele.
Ubytování již předtím i pak probíhalo zcela chaoticky - bez jakéhokoliv upozornění jsme byli podplavčíkem smýknuti do drátěné roury u ohrady s kuřaty. Jinak ovšem nebylo pražádného důvodu ke stížnostem, vzorná ohleduplnost jatečního personálu byla až zarážející. Po chvíli se ke mně přitočil pobratřím z Kálečova statku, a velice šetrně mě uvázal ušima napřed k pečícímu kůlu. Bylo velkým štěstím, že se mi nepozorovaně podařilo vsunout temeno bérce mezi kolena, hlavu dát našikmo a přirazit nozdry k tácu. To bylo jediné východisko, jak si terapii do sytosti užít. Procedura se však již po 18 hodinách začala pozvolna chýlit ke konci, což soutěskář poměrně nelibě nesl. Znenadání si začala na horní podestě kolumbária ulevovat jakási vousatá důra, kterou jsme zde ještě toho ráno neviděli. Prostě jak říkám, bylo to celé dost jedinečně pojato, a nepřál bych vám vidět ty obličeje panošovy družiny, když jsem se v tranzu nedopatřením ohnal po dozorci lahví od brambor.
Poté jsme byli pozváni na utkání místní bohoslovecké jednoty s celkem beznohých truhlářů ze Zápejčic. Jednalo se o regionální přebor Hausknechtova nábřeží v mlčení. Prohrává vždy ten tým, kterému vyleze z nosu hovno jako třetímu, nevyhrává nikdo.
Toho dne jsme se oba vzájemně silně nudili, a tak jsem pro oživení povětří v maringotce nastražil důmyslnou legrácku, jejímž cílem bylo postrašit krychloida, neoprávněně bydlícího v kůžolícím vaku pod horním schodištěm vedoucím do suterénu. Zaprděnec zrovna nesl vymáčené stelivo z pastvy. Po chvíli rozhlížení a šmejdění po kumbálech usedl na trojnožku a vzápětí upadl v šoku do krbu. Ihned jsme jej okradli o veškeré šatstvo, které ukrýval v prastarém lodním kufru za sušákem melty u chléva.
Méně výstižně jej snad ani charakterizovat nelze:
Vyfetovaný mladíček s uměle našroubovaným ohanbím, snad dodělávaných kdesi po nocích na příručním soustruhu poháněném bionaftou z mořské soli. Značně krátkou dobu se živíval jako popouštěč uzd zchromlých nedochůdčat Poníka zahradního v areálu kobyliské Tatry Smíchov, poté přešel na mnohem lukrativnější pozici nadhazovače špeku u nedoslýchavého kovoobráběče tkanin pana Zděnka Hustycha ml.
Jeden z hlavních a význačných dovozců rybí syrovátky pro okres Dolní Prácheňsko a okolí Bučihradu v Nízkých Domänovciach.
Dosti málo známý a podceňovaný salicyl, jeho prakticky jedinou a největší slabinou vždy byla neschopnost podvolit se průchodu dojetí poté, co zvládl a bravurně ustál vyhazovy ze všech 6 prací zároveň.
Kokrhář s mírně neurotickými sklony k překvapivé davové hysterii a psychóze, zejména pokud jej zavřete na dobu 12 týdnů do krabice od bot nebo třeba do kádě s vorvani. Pak si můžete být jisti, že tenhle bezbřehý domýšlivec náhle úplně změní koloběh dějin, a to jediným pokývnutím hřbetu malíčku v poloze „Uděnožto“.
V žádném případě nechci na tomto místě plýtvat časem svým, ani kohokoliv třetího, kdo se nachází ve stromoví za támhletím holubníkem, a proto už nyní, byť hodně zkratkovitě a oklikou, přikročím k nepoměrně bližší charakterisaci toho, na co už všichni s nejvyšší dychtivostí čekáme. O koho že tedy vlastně šlo?
• Beztvarý stařec s ušním mazem tak delikátní chuti, že jsme ochotně sesírali vše v okolí 2,5 uzlů, jen abychom se dostali k této zapovězené pochutině nebývalého kalibru
• Působíval na Obrlandrátě v Dolním Houžovci jako pomocník 4. semitajemníka pro region Kouřovcova půlstatku, vše zakresleno a knihováno na dvaadvacátém z pozemkových obtisků v Moučných knihách
• Neuvěřitelně přátelský alkoholik, denně vyhledávající po svém okolí nádoby typu „salamandr“, aby mohl všem ukázat, že je s ním stále nutno platnopádně počítat; přitom zároveň člověk de facto nevylézající ze sakristie situované v pobočce Don Pealo, franšízované za podpory nejmenované senegalské pobočky jídelen, se sídlem rue d´Amoni, 520 01 Pod Krocínkou 13, Ardeny u Hukvald, pošta Ledečko 84.
• Pokud mě paměť neklame, vystupoval po ne úplně krátkou dobu v utajení i pod přezdívkou „Dona-di-dinis Syfilido“, ale to bych samozřejmě ještě musel ověřit u pakfongového strýce Hourala, tudíž prozatím určitě brát se spíše větší než úplně obrovskou rezervou.
• Leckdy výrazně bezvýrazný entitář pocházející dle neověřených informací datového proudu pozitronů z vesnice Chobotov u Lešetína v Podšumaví. Záhy jsme se jej tam s Kuřifonem pokoušeli dohledat, ale veškeré domečky na předměstí už dávno lehly popelem, tudíž dozvonit se na správcovskou komunitu bylo krajně obtížné. Nikdo tam zároveň nezvedá telefony v ptačích budkách, které tam ani nejsou, takže teď, co dál? Pokud by někdo měl extrémní a dobře vybroušenou radu, neváhejte mě kontaktovat na jakémkoli čísle, které vás napadne, případně na jiném, a pokud by ani to nezabralo, volejte dál a pořád. Nedělám to schválně, ale snad bych si taky mohl jednou malinko odpočinout po všech těch dovolených, které prožívám od počátku, co jsem nastoupil do funkce výhradního Kalabuse na krajském MNV v Zápecní Lhůtce u Příbratova.
• Hoch tvrdě si jdoucí za svým životním cílem nicnedělání, se zrakem neustále upřeným do obvodové zdi, kdy druhé oko vertikálním způsobem těká po obloze a netrpělivě vyhlíží pád šestiocasé komety.
• Celozrnný strejc plašící po celá dopoledne umouněným mopem stáda žížal domácích, konzumujících právě vyorané slimáky na střechách převrácených maringotek.
• Vyhlášený a respektovaný moderátor žabomyších válek na jihozakarpatském pomezí, ve dnech neplacené dovolené náměstek ústředního rampoucháře v Terezíně, pana Kubečky z Volperčic.
• Stabilizačně labilní mladík s keprtickým tvarem zánártních kůstek ve střední části lebeční vypoukliny, čímž vzbudil nelíčený obdiv na XXII. biofyzikálním symposiu nedostudovaných paramediků, a byl ihned v průběhu telekonference zaživa pitván.
• Kandrdas budící posměch všude, kam jen vjede na své neskutečným způsobem zbastlené, dřevokvasem poháněné ufouklé tříkolce, kostrhun se splendidním sklonem k okrajovému pohrdání vycpaninami skřítků z oblasti Staroholicka a levobřežních houštin v hlubinách přítoků Žitavky.
• Přiblblo s vrozeným tikem neustálého pokyvování druhým spánkovým lalokem, ke kterému došlo během oslavy jeho 57. jmenin, kdy mu prašvagrová nedopatřením vysrkla morek z třetího kolene. Kostelník na sebe při následném pádu strhl ke všeobecnému veselí podsedák s vroucím olejem, a jeho následný kokrhací koncert již nikdy nebyl svou výživností překonán.
• Prodejce kašírovaných ubrusů z telecího peří, pinožící se obvykle po zápražích vybraných panelákových sídlišť na okresu Sevastopol-jih, s hurónským až groteskně ztichlým řevem nabízející své služby povíječe zelí a nunčakáře kategorie 4-c.
• Škrhola dařbujánového typu, který býval odjakživa jenom přítěží pro všechny své ex-prastrýce a předčasně vyvdané sourozence. Pokusy o vlastní zardoušení ovšem snáší neobyčejně dobře, a je vždy připraven si potom s kýmkoliv zafajčit nebo porozprávat sa o predikci neutěšené situace v Mezilesním středohoří, případně o stavu meliorační šunkace v Lofotech pod Nežárkou.
• Nikdy si nežil lépe než on sám, díky svému astigmatismu a filigránské přesnosti, s níž je schopen uhajlovat i sebevětší odborové setkání mládeže, se stal již víceméně definitivní, byť značně pomíjivou legendou všech stranických sekretariátů v rámci obvodu územního rozsahu Matice chrobáčné v Pezinku a u Zálší nad Odrou.
• Ožungr fidlající v jednom kuse kreolské stupnice na balalajkové elektrofonní varhany, s hlavním stanovištěm pod železniční sýpkou „U Melicharů“ na Sedmpáně.
• Typický bendic poslouchající pouze své vnitřní hlasy, mužíček trpící lítostivou poruchou bázně bez hany a zvýšenou slinivostí v prenatálním věku.
• Vynálezce poměrně nevídané konstrukce latenčního svědirohu, kdy je po zemi lezoucím starcům pomocí soustavy walkmanů zaváděna jehla do zákožní prohlubiny pod osmým páteřním žebrem, za účelem vysvěcení zlých duchů z nosního meziprostoru. Očistný řev šťastlivců potom dává tušit procedurální chloubu této transakce, ovšem na druhou stranu málokterý z nich se do následujících 5 dekád dožije vlastního pohřbu.
• Nikdy se nebál na rovinu do oněmělých očí komukoliv jinému říkat lež, tvrdě posazenou hrdelní fistulí pak schopen celé týdny agitovat na politbyru s odzbrojující upřímností v neprospěch výstavby terária pro vysloužilé ptakoještěry a oschlé antilopy v rámci Botanického areálu spalovny „Za plejdáčkem“.
• Úžasný a variokratický hucul, který dosáhl bezbřehých úspěchů v oboru cedění staniolu pro účely hvězdopravectví a sekulární distubie, skoro-držitel řady významných ocenění za přínos světové psychobiologii v rámci objevu jedlých ušních mandlí nebo editovatelné zápatní kostice pro částečně invalidní housata.
• Mistr v jízdě na koženém pometlu okolo Súče resp. Seče, bezelstný belzebub s jazykem neustále trčícím ven z rukávu kalhot, a za zpěvu cover-verze údečského kancionálu se již roky potácející na trase mezi Svěchyní a Houbařicemi.
• Palpačně velice rozmanitý rourař, s nepochopitelnou stavbou kosterních dílců, členěnou asi do 12 suboddílů, kdy záda jsou vyosena směrem k Pacovu, avšak hlava absolutně nestíhá a stále jen otáčivým pístním pohybem supluje alespoň jakýsi dojem robotické splácaniny, protože ničím jiným tento skřet ani není.
• Poblázněný, rozjívený tydýt, který se kdysi medikamentózně léčil braním servítků, s ambulantní péčí u místního kořenáře, pana Dufetčíka ml., občas v deliriu roztřískávající plechové vitríny a odhozená topidla, která mu přijdou pod ruku v rámci inspekcí po Opatovském prelátství v Nižboru.
• Samizdatový fifejdář, prakticky nepřetržitě bloudící po setmělých bulvárech v Troučanech u Kostelní Lhoty, a z vrozené lakoty rozdávající všem protijedoucím důstojníkům mísy naplněné pouze do 1/3 legračními pečeninami vytvarovanými ze sobolího bůčku.
• Ploskonoh, který vás od rána obtěžuje a doslova mučí žádostmi o deratizaci ztracených měděných kanystrů, s teatrálně rozšklebenou chlebárnou, pronášející totální zhovadilosti postpubertálně vulgární hatmatilkou, které nerozumíme ani my, natož on sám.
• Býval vždy nesmírně pyšný na svou obsáhlou sbírku 2 nádherných vycpanin - Koloucha říčního (jedinec v úděsném stavu, slepován 8 nocí po srážce s 200 kg prdeláčem na mopedu, vyvrácená kolena, oči rozmazané po zobáku, tudíž už jen tak bezprizorně jezdí po stěnách garsonky, ale zároveň s neutuchajícím nadšením vyhlížející otvorem v podlaze do sluncem zalitých dnešků) a Sovy pajfálské (ta jenom s čtvrtkou – ale poctivou! - hlavy, exemplář sice bez ocasní ploutve, ale zato nesmírně ceněný se sesekanými vousy, řasami vyfrézovanými do tvaru kohouta, a dále vykazující dalších zhruba 27 anomálií - tak, jak mi vyprávěl stařeček Petrucha), kterou zpřístupňoval široké veřejnosti toliko dvakráte během poobědního jitra, každý den před setměním až do 10.h, samozřejmě výlučně pro řádně ohlášenou skupinku svazarmovců event. soudních tlumočníků z kašny od náměstí.
• Autor význačného dramatu „Řev Serdudů“, jež bylo prováděno zhruba čtyřikráte za 12 let, vždy s epochálním úspěchem a příznivou kritikou, ale zároveň za totálního nezájmu publika. Těžko říci, čím to mohlo být způsobeno, ale pravdou bude, že scéna postavená v prastaré novostavbě kravína v Nimramovském Zálesí snad ani nemohla přilákat více než 1200 náhodných diváků – nad tím se budeme muset ještě zamyslet.
• Kořalka z vemene suchoryby potoční je lékem na všechny neduhy a nejinak tomu bylo i jindy.
• Dle dostupných legend pochádzal z vambereckej kasty šibačov chmele na dolno-úhornom toku Hniliny, nicméně toto nikdy nebylo hodnověrně ani místopřísežně vyvráceno. Je stejně tak dobře možné, že byl naopak počat stejnopohlavním opičím párem v rámci neplacené dovolené u Barentsova moře, a nelze vyloučit ani jeho seslání archandělem Josefem u příležitosti Festivalu mladých asteniků na zámku v Plzenci-Kolodějcích.
• Otčím Mariana Beresudského, částečně též Mojžíšův zaprodanec, ale to se už nějak udělá. Od svých 65 let trpěl mladickou idiocií, nebyl například téměř schopen rozeznat uprděné mládě sokolíčka zamřelého od marinovaného králíka Zebry sametonohé, což je jistě na povážnou, a nechtějte po mně, abych ho obhajoval před umrlčí stolicí Pandudovy bliecéze.
• Kamarád smírčího soudce Vukovara Uřbasty, zcela oddaný a příchylný ke všem, mimo své okolí, na rovinu řečeno – odporný pablb, s tváří permanentně sesranou díky své zálibě v hustopečském dominu, nelíbil se mi! Tím nechci vůbec znevážit jeho naprosto skvělé a supr aktivity, kterým se oddával ve vzácných chviličkách zapomnění, kdy např. s nesmírnou oblibou chcal do větví palem na nároží nebo pekelným způsobem bručíval s podkarpatskou kapelou jednoho svého známého, který ho ovšem nemohl ani vidět.
• Muž schopný zkonstruovat rok co rok půl čtvrtě subverší, které by bylo možno hned teď, z fleku, využít do kterékoliv publikace blábolů o nepočatém slůněti. O tyto knihy je dle mých informací naprosto enormní zájem, a to především v nevlastních rodinách pozůstalých komunardů z bitvy na Oděse.
• Zápašný mladíček vybraných mravů, od mládí vychováván nevlastní pratetou v pasťáku za cihlárnou. Nevzpomínám si, že by snad někdy něco vyvedl, možná jednou dvakrát, když ve zvrácené opilosti podpálil Stožického seník u Koukolan, případně ujel půlce rodiny kotníky beranidlem. Zároveň s velkou oblibou vede v městském planetáriu kroužek usmrcování nepolapitelných hlodavců a jejich následné rekuperace do listového těsta.
• Vyhledávaný předjezdec průvodu masek na Den šikmých nožů, kdy na sériovém malotraktoru vlastní výroby dokáže pravé divy, zejména při otočkách o 680´ bokem vzad a nohama napřed – úchvatná podívaná, všichni kroutili hlavami a okamžitě vše žalovali k nejblíže postavenému soudci z lidu, panu Boubínskému, které ovšem žádné podání nepřijal, a naopak odsoudil všechny k trestu usmrcením z nedbalosti.
• Půlpruhář na slavnostech koulení věchtů v Dřímasově, pasivně legitimován k odběru vzorků mezimíšního moku komukoliv, kdo se bude samospádem plazit na hůrku sv. Jiljí nedaleko Toužebnice pod Syrčínkem. Dlužno dodat, že tohoto svého zápůrčího práva využívával velice omezeně, ba téměř nikdy, pokud nebudeme uvažovat téměř čtvrtminutové intervaly z počátku bohabojného ničení všech důkazů z krádeží psíčků a samic káňat trojnohých.
• Doposud juniorní stařeček, konzumující s obrovskou chutí nejrůznější kundrfály, které sesbírává v blízkosti ranvejí a železničních náspů, s brunchovou siestou vždy striktně mezi 9 a 20 hodinou – v té době na něj prosím nikdo nemluvte, jinak zbytečně riskujete nemilé trable při následných soudních tahanicích před tribunálem hraběte Kološluka.
• Mužíček s odborně profouknutými vejcovody, pořádající obvykle kolem Velikonoční neděle výpravy do vyhlášených houbařských destinací v záporožské pánevní oblasti a na odstavné ploše pod Klínoveckými boudami na italské riviéře.
• Velice často se jednalo o bezvadně upraveného, zčásti silně znečištěného nuzáka, s varlečními útvary nedbale nasazeným kolem ústní dutiny, z níž šlehá puch tak nevýslovné intenzity, že si raději zamilujete i celoroční stáž v čistírně hovnocuců, než toto.
• Opravdu vypečený glosátor, s uherskou pěnou tryskající mu permanentním způsobem ze všech myslitelných zákoutí obličeje, náruživý konzument zetlelých humřích konzerv v aspiku, pleonastik k pohledání.
• Často pobýval vo Vrdovciach pri Zákolanoch u starej svokry, na mladší kolena obtýden pořádával zájezdy po Bučivecké pahorkatině, s plným batohem plastových skalpelů, které byly následně využity pro odchyt jednonohých píďal, pašáků Červce říčního a různých výkaloplodých housenek.
• S velkou oblibou vysmrdával u hlavního tahu na Dýmějov, zalezlý v bukovém dřevě a spřádající ambiciózní plány ohledně uzákonění tvaru Slunce nebo povinného výprasku stařen nad 30 let.
• Ústřední syrovátkář Chovu plemenných kapounů v Toužimci u Zákolan, doslova žijící svou náročnou prací v pěstírně krahuječků pro gastro účely; často se vracíval ze šichty nabitý negativní energií, kterou pak s oblibou ventiloval na ubikaci ve formě zlobné gestikulace za pecí nebo pracným fermentováním salámů na střeše protijedoucího domu.
• Tlačbaba k pohledání, v mládí se rozhodl, že zatočí vývěvou hrůzy, a tak již ve věku kolem 52 let vážil limitně úctyhodných 48300 g.
• Autor lidové velikonoční písně s textem „Udil som krabíčka v tempure – hej – hej!“
• Helikoptérový dědoušek s olezlýma ušima, dodnes je záhadou, kdo ho tak ztřískal. Bohužel jsme u něj jednou dokonce objevili jakousi tekutinu v pochvě, což mě dost rozčililo a znejistělo, přítel se spokojil s vysvětlením, že se jedná o kvasnou desinfekční remuládu, takže jsem mu ihned za trest ve vzteku usmažil zchromlou ruku na trepanačním oleji.
• Přátelský a příjemný buřtoun, byť s lehce výstředním tvarem brady, očima posazenýma na metr od sebe, uhnilým nosem a nechutně zkoseným čelem, jinak ovšem sympaťák každým coulem, borec, kterého bych nikdy nepředhodil slepicím, to už by minimálně musel omylem rozbít podšálek s klovatinou nebo provést ještě něco daleko méně závažného.
• Bolestivě a zároveň s ohromující radostí skučící Parsifal, poté co je denně přikurtován otčímem k radiátoru v kuchyni, bývá bez zbytečného odkladu podroben nelidskému mučení beraním lojem a obvykle až 83 ranám pomazánkovou holí, vlastnoručně vysoustruženou z holubího těsta dementním bráškou.
• Málokdy čerpal s takovým elánem příspěvek na nová kolena jako tehdy, když jsme jej s Metodějem kdysi uzamkli do ztrouchnivělé bryčky a spustili kouřovodem na podestu o 7 pater výše. Tato legrácka působí velice jednoduše až komicky, nicméně salto obnášelo 9 let tvrdých každodenních příprav. Výsledek určitě mohl stát za to, kdyby se ovšem povedl úplně jinak.
• Kedysi ma hombával vo vajanke pri chyži nášho starkého, ale už velmi dlho temu, odzerám tak 3-4 týždně, aj tak mu ale nie som vděčná za všetko, čo zlé spravil našej rodine včetně tetky aj uja. Bol to strašný hajzel, nepriajem si už jeho prítomnosť vo svojej izbe ani pod posťelou…je napokon schopný narobit velké našťastie!
• Ubožák bojující dnes a denně s membránovým čerpadlem typu „Fejčus“, které ve chvílích poblouznění nekontrolovaně jezdí po odvěsnách příbytku bývalých sourozenců Hovadíkových (Anička + dementní Kendik), vysekávajíc houbové motivy z půllitrů situovaných o 3 podlaží níže, s finálním přístupem až na prepedestrium jmenované parcely. Pak již jde veškerý humor stranou, a rozsardelovaná hovna obratem létají povětřím na měsíční bázi s udivující rasancí.
• Svérázný gonochorista, z posledních sil se plazící co každou sedminy půldne na smetišti u konzumu manželů Chňosových, aby zabezpečil výživu všem (nebo alespoň zbylým osmi) provorozeným synáčkům paní Anastasie Duřové z Kromětína, které se údajně kdysi dvoříval na parkáně restaurace „Hilda“ v Plesničkách pri Dunajci.
• Údajné pocházel ze souhvězdí Kuny – za tuto informaci každopádně nejsem ochoten sdílet jakoukoliv zodpovědnost, byla mi omylem sdělena prostřednictvím teletextu panem Sádem Šluknovským, bytem Pod Ručníkem 85, Medník 22 – Kolbovice.
• Narozen v opuštěném sloním teletníku jako Vývrdko Klibánius - toto jméno hrdě nosil do cca 16 minut svého věku. Posléze k němu přiskočil jeho nevlastný, kaděný strýko Hurčák, a překřtil jej na zhruba na 13 způsobů, všechny naprosto úžasné, nicméně nezachoval se ani jediný, kromě těchto:
o Don Veltrubio
o Pocoucin z Vuřtmedů ml.
o akad. arch. Dušan Krkal
o Brtikol z Houžovce.
• Impozantní smrdák s výškou okolo necelého půldecítma korce, vždy naprosto výborně naladěn na lidovú notečku, pokud ovšem zrovna neměl náladu pro kočku, což bylo mnohem běžnějším jevem. V ten moment se mu musel každý okamžitě klidit z cesty, neboť ve vzduchu začalo viset nebezpečí z prodlení vývařby.
• V případě, že najdete byť jen z 8/5 poškozené vejce ptáka Noha, dejte se okamžitě (klidně stačí po cigárku nebo 12-chodové večeři) na útěk. V opačném případě budete dostiženi rodiči záprdka a rozmetání na ploše 3 – 8 akrů se stává naprostou jistotou, prosím Vás, neserte ho! … Narodil se nedaleko zbirožské odchytové stanice právě zmiňovaných vejcí, a co myslíte, že provedl - no nic tak hrozného, ale včera jsme ho zapili.
• Víceméně tolerovaný debílek a šilhavec, zároveň ale inteligentní a nedospělý, s naprosto minimální úctou v kruzích té nejhorší spodiny na okrese Librantov. Vyučen pomocným fíčurářem na Lyceálním koloseu Matice bašuské, jmenovitě v přístavku budovy č. 26 hned za půjčovnou houní, v areálu Krumichových strojíren na plácku u Hrtanovy Koudele při Bzeneckém Plavně.
• Buličí kamedonový traxátor a velký přisírka, silně neoblíben zejména v komunitě levobočků po Matyáši III., naopak až nábožně uctíván kastou panoše Přemka z Uxeny, s hradiskem v předsíni zbořené tvrze u Hloučínku za Třebání.
• Tradiční Šlehobr, žijící po zbytek života od narození v přízemním patře hory sv. Ducha, v zatopeném rybníku nedaleko prachatické třídírny mládeže.
• Poměrně příjemně zakouřený chrochtavec, s kterým ale není radno si zahrávat, jinak zcela běžně vypíchne všem v dosahu 15 m2 oči i s navijákem, a odejde v poklidu na partičku kručeného pexesa.
• Syn místního zavíječe trub, již v mladším věku respektován jako úctyhodný stařeček, bohužel s krajně odpudivými zvyky při somrování u hrobu prvopočatého bojovníka, olezlými prsty se nechutně sápající po zbytcích lněné kaše a výřezech plicních struktur kuřecích panděr, která se bezprizorně povalují na zápecním plátu v té lepší části septikální pracovny.
• Pro vlastní potřebu se údajně chystá vynalézt úžasný druh lahůdkového rosolu, jehož výrobní tajemství nebylo do této chvíle plně rozklíčováno. Ví se povšechně zhruba, že půjde o jakousi formu rozmletých broučích jater konfitovaných v nakládaném nálevu z hnědých melounů a chrupavčité pasty. Více informací zatím nemáme, možná lze ještě dodat a nevyzradit výslednou trojitou destilaci ve valenční pakádi. Osobně bych pak ještě připodotkl poměrně náročnou předsemifinální fázi, spočívající ve vfukování rákosových semen do rozbředlé hmoty, která svou nevábnou konzistencí připomíná figurkové glazé z jestřába, přejetého k ránu na výpadovce u Doudlebských Chotusic. Mohu-li ještě být maličko sdílnější, pak diskrétně upřesním, že nedílnou součástí bujabézní hmoty jsou přirozeně i klobásové výhonky macerované po dobu 16 měsíců v panenském kozím výpeku a dle všech dostupných indicií též grilované bambucké sádlo. Není bez zajímavosti, že výše uvedené informace se nezakládají na pravdě, a víceméně všechno je lež, případně to je celé jinak.
• Prapodivná postava, úspěšně se živící převážně rozmazem hoven po altánech na Nedvězicku a v severospodním výběžku Krupařova u Bastic na Hané. Závist na sebe samozřejmě nenechala dlouho čekat, takže konkurence je momentálně veliká. Každopádně, i tak je stále kde brát z tržního koláče, a hlady jistě netrpí.
• Odjakživa toužil stát se předporodním asistentem na žabí farmě v Hraběkurech, osud si nicméně zažertoval, a tak se stalo něco jiného později, a posléze i dříve.
• Mistr prdů a ran ze všech možných míst svého ztrouchnivělého těla, osobně jsem byl svědkem šokujícího výlezu čehosi blátivého z příušnicové dírky, co se nám nepodařilo identifikovat – o co mohlo jít, tím si lámeme hlavu dodnes.
• Několikrát a opakovaně omylem pohřben zaživa - vše vždy vyřešeno jen jako úsměvné nedopatření. S neuvěřitelnou galancí se pak posmíval svým trýznitelům, až většina z nich neunesla tíhu okamžiku a přerazili mu vývrtkou loketní podpěru u koloběžky.
• Sacharidový ničema, většinu dne až do svítání tupě mžourající pod koberce v okruhu 300 sáhů2, vše doprovázeno divokým mručením a bubláním kečupových přívarků, které si povětšinou osobně dopéká v samovaru na poličce u záchodových vrat. Usmolenými prsty se následně vrhá po všech nezvaných návštěvnících, aby je zulíbal a některým samozřejmě i ublížil speciálně sestrojenou rákoskou z eternitu.
• Blouznivec a náruživý tarokář, který stihl vypadnout z okna přívěsu ještě dříve, než vůbec kdy spatřil tmu tohoto světa. Ohledně původu jeho rodiny z 8. kolene se toho ví pramálo, před jistou dobou se prý někde mluvilo o tom, že snad úplně na prvopočátku stál kulhavý kanec Bimbo, který po vykřížení se stádem molů nočních povil vnuka Jeronýma – to mohlo být tak někdy před 600 lety, pravděpodobně za vlády knížete Troubibuřta II.
• Padoucnicový king, s učebnou nacházející se v přístěnku manželů Kabelářových pod odkalištěm vyhnilých hroznů. Zde pořádá na Slevomatu nesmírně oblíbené a vyhledávané dílničky pro budoucí maniaky a mučitele zchromlých ovcí typu „Vanesa“ nebo teoreticky i „Uvrleo zakarpatský“.
• Vyhlášený restaurátor polorozpadlých vnitřností dojnic, které jeho přátelé s oblibou lovívají v podmáčených lesích za Vejvanovem. Vše následně vystavováno pro účely zachování havraního rodu, předgymnaziální děcka tyto legrácky včetně věšení šimpanzích konzerv naprosto milují!
• Muž obvykle sypající v jakési spěšné nedochvilnosti popel do uší zájezdům pokrývaček, které se neoprávněně s železnou pravidelností vyloďují na jeho pozemcích za okresní drůbežárnou na druhém konci republiky.
• Latexový vašnosta, vykračující si v půlročním intervalech po okresních újezdech, kde je vřele uvítáván místními a obvykle do 2 minut vyhoštěn. Běžnou agendu už vůbec nevykonává, jen nevrle pokyvuje svým obrovským nahnilým nosem a udílí naprosto debilní příkazy všem, které zastihne na schválené, ale přesto nezasloužené dovolené.
• Stařec se sklonem k nepochopení čehokoliv, co mu kdo řekne, okamžitě volající do nebes ty nejhorší urážky na všechna vaše pokolení od počátku neolitických kultur kontejnerových polí na území Vladikrukovy říše z doby před 2,5 miliony let n. l.
• Milovník všech variant a typů nasmrádlého masa, vlastník aktuálně nefungujícího e-shopu pro vyléčené devianty se sídlem provozovny na Nábřeží Marie z Jerevan v Poličanech, bytový meziprostor č. 9. hned vedle okapu, tam, co visí krabice s praptáky asijskými.
• Kdysi se pokoušel vylhat ze všech svých arcihříchů, které spáchal za setmění na břehu Lodrantky na všech beznohých rybách a klávesových vačnatcích, kterým s otřesnou samolibostí vyřezal příslušenství vlasových lůžek a zneuctil je vsazením do dřevěného zvonu na nejrušnějším místě na návsi v Šumlovicích za králíkárnou.
• Oblíbený a vyhledávaný padevět, bez ustání klapající svými morbidně zmasilými rty, ze kterých se na oko valí setrvalý proud nesmyslných žvástů o kuřečkovi na vandru, ale přitom není v reálu slyšet nic než děsivé, ponuré ticho.
• Muž s vyklovanýma očima, plazící se kolem lavičky v těsné blízkosti kuželny „Na půltém“, bez povšimnutí kohokoliv naléhavě bučící o vyplnění brašny tiskopisů určených pro nadcházející slavnosti hubení cikád v středovýchodním zálivu špánovického rybníka.
• Dosti často býval zatýkán pro přechovávání mrožích kůží získaných z neoperabilních jedinců luňáka domácího, obvykle ovšem s nulovou důkazní hodnotou, tudíž po odpykání vazby v celkové výši 35 let nakonec zcela omilostněn s nárokem na doživotní výsluhu ve výši 8 kop pavoučího nářezu týdně.
• Jinoch prohánějící se co čtyři roky v pálkovaném saku po místních neúčelových komunikacích v děrované trojnožce tažené šesti páry prasečích kabrňáků, s burácivým řevem třítaktního alternátoru spalujícího s nevšední chutí libovolný odpad podél plotů domu strýčínka Luxfery.
• Nepříjemná držka ve tvaru rozjetého pomela, která vás bez ustání zásobuje dětinskými anekdotami o spřáhlých vejcích a čirůvkových dezertech. Je dost často problém tyto výlevy se ctí ustát, přitom mumifikace podle Segljanceva je tak jednoduchá!
• Všude známý a vítaný vnuk svého syna, otčím holubáře Mirko Ignáce nejml., s naprostou láskou a oddaností se věnující výzkumu cikánských ostatků z udírny „U Vojáčků“ z dob panování Julie Semetrie XIV.
• Již ve svých 2 letech zaujal porotu neuvěřitelně zdařilou pantomimickou kreací na téma „Protřelý koželuh jede z námluv“, kdy si svým egem naprosto podmanil místní gestapo a byl poté pro výstrahu repatriován do důlčí obory v Těchlovicích mezi stádo zběsilých koroptví.
• Pletibuřt hnijící zaživa, již po maturitě vyobcován ze všech myslitelných spolků a nadací, přesto se tam s velikou chutí vrací a je vždy nadšeně přivítán. Jeho valivý odpor je v každém okamžiku naprosto zdrcující, a úctyhodným způsobem demonstruje odhodlání nepodlehnout moderním subkulturám v regionu Pošvové Lhoty a Soukonicka.
• Se značným sebezapřením vystudoval laickou odbornou školu pro prospěcháře za zenitem ve Vatovci u Hvížďan, nicméně životní dráha se poté naprosto vychýlila, když se stal zástupčím náměstkem porodního asistenta na motýlí farmě v podšumavském Hlezně.
• Kdysi jej poměrně nevybíravým stylem napadlo nedonošené mládě krysice potrubní, a má od té doby šílenou hrůzu z tramvajových zastávek a kadenčních bunkrů. Celé noci se probouzívá úděsem, kdy oči jsou potaženy už jen lesklým škraloupem jako z pohádky o Hnusbabovi, a jektání zubů se nese s neuvěřitelnou ozvěnou po místnosti, kde běžně v koutě stahuje ulovené ondatry a dobře stavěné exempláře komára střešního.
• Poděšený a světem bloudící kramflekář, jehož legendární opilecké žebrání spojené s výsrkem kozlečího prejtu se již stalo ne vždy vítaným zpestřením života hnojiček ve výslužbě na Jestřebicku.
• Designovaný čistič rour pro svěřený subregion Kladenského Záveselí, vyťukávající ve volném čase kružítkem dnes a denně zpravodajství pro většinu celoeveropských faxových stanic na Kounovsku.
• Muž se silně znečištěnou trávicí trubicí, hledající zbytky štěstí v opuštěných norách po spárkaté zvěři a uhynulých plazech, jejichž výskyt dodnes není spolehlivě doložen a byl dokonce už i mnohokrát kategoricky popřen, zejména lidmi typu Marionetta Páchalová nebo Dominik Mísař.
• Zaprcatělý a nenávistný holometčík, s tranzicí své proslavené živnosti v těsné vzdálenosti u Mostecké věže na Verpánku v Licoměřicích, kde byl denně nelítostně skalpován skupinou Jareše Havrdů odnaproti. Na druhou stranu je ale třeba dodat, že si to plně zasloužil, protože tak sesrané tepláky jako on nenosil nikdo od skončení míru v Namibii.
• Značně pokroucený a znetvořený bastard, což mu ovšem nijak nebránilo v kariéře veleúspěšného supermodela pro TV Voliéra a rozhlas po drátě. Několikrát odvolán z funkce žabími muži, ani to však nefungovalo, tudíž jsem mu následně ve vzteku ukopl vousy a byl aspoň do rána pokoj.
• Chlapec s permanentně vpáčenými zkřehlými prsty do oblasti hýžďového tlumoku, kdy odtud s neuvěřitelnou dychtivostí vytahuje kapitální úlovky a dopřává si na horší časy. Je o úžasný pohled, dychtivec funí v nadobyčejném očekávání, aby následně nedošel zklamání, ale to se nestane. Paráda, nádhera, přejme mu to, za bezbřehou píli a oddanost Otci Fekovi.
• Utilisační výrobce špekové marmelády, bohužel trochu znečištěné kořenovými výhonky, které nedokáže vždy v plné míře oddestilovat, takže se to prostě nedá žrát. Je to neuvěřitelná kejda, už několikrát jsem mu všechno rozmazal po bytě, i tak to dělá pořád…
• Ignorant s trvale neupraveným poševním vchodem, který se naprosto nerozpakuje uvést vás do problému i jen tím, jak bez ustání kolem sebe rozdává kopance a rozmachuje se plexisklovou mačetou. Dokáže být jinak i docela zábavný, nicméně to se ještě nestalo.
• Pravověrný Humeňuk z Tyláčku, nestydící se propagovat omaštěné koule z želvoviny na podestách tkalcovských stavení hned na kopečku za Ulpířovem; s vrozenou nonšalancí pak pravidelně za rozbřesku vysíral před řadou hospůdek v regionu Záptovy Lhotky, a to výhradně v době mezi 12. zakokrháním vydřiducha od Kalvodů a okamžikem, kdy se stín měsíce schoval za hněvkovickou buřinu nedaleko Varekozyho skály sbité z prken zlotřilých děmidovců a kloučků od Páreckých. V ten moment okamžitě zpozorněl a něrobil už nič zlého, iba moju nesernú mamu raz tak zbil, že som až plakala šťastím v kútě u strachlivých.
• Koaxiálně překreslený Vajvareo, s úchylně pojatým předmostím jazyka, kdy klektáky se otevírají směrem do hadru na podlahu, který je ovšem nutné bezpodmínečně vložit mezi masovou hmotu z veverčí paštiky, aby byl prožitek co možná nejintenzivnější.
• Jeden s přehledem nejchudších tvarohářů, které jsem měl kdy možnost přizabít svícnem, zároveň mu ale nemůžu upřít velikánský kredit v oblasti výroby lotrinské kofty, kdy jeho průkopnické nadšení způsobilo nefalšované ovace kolemjedoucích výletníků na prasečích trakařích za klempírnou pana Doukoně.
• Lurdařský eficient, s nesmírně příjemnou tváří zrůznělou strachem z toho, co se nestane, co se stalo a co možná nikdy nebude vysíláno v loutkovém divadle „U Babočků“ v Kouřilově.
• Řadu let žil spokojeně v nebývalým luxusem vybavené sentrubně na rozhraní 5 opatství vimpersko-kdynické postulátní diecéze, kde o bídu nebývala nouze. Téměř denně, každého podvečera sudého úterý v přestupném roce, zde bylo k poslechu spokojené vrnění grilovaných kůzlat dikobraza jeskynního nebo skřeky týraných pamúčnych červů, které s oblibou věšel za nos do parapetální oblasti sklepní věže radosti, dislokované asi 67 km za sanatoriem.
• Občasný provozovatel zánovního hnojometu pro zestárlou pakáž od Újezdečka; atrakce obvykle spuštěna až o šibřinkách, v rámci slavností zimních dožínek v Chlebekurech na Novoštětínsku, o čemž měl ale málokdo potuchy.
• Bůčkoid s hlavou již jen tak otřesně visící na zákožních vlasci, kdy si krouživým pohybem nártního přediva dodává odvahy, aby mohl vyblekotat alespoň úvodní rozlučku se svobodou u příležitosti zániku místně příslušné jednoty svazu junáků a malvazínů na okrese Holutice-město.
• Toaletální zmrdeček s uchem natřikrát proseknutým od mlátičky koksu, jehož celodenní náplní bývá dávení nepečených vaječných chlebů, občasně spojené s jízdou na červotoči prožrané ledničce po Teplickém rudohoří a Ejpovické propasti.
• Bezpodílový spolunájemce vyhledávaných, pekelně obesraných záchodků na nábřeží sv. Janka, dole u sádlovny, hned vedle bývalého transformátoru při Doubraveckém potůčku.
• Nedávno byl zařazen do kasty nejbohatších žebráků světa, kde se v žebříčku hrdě vyjímá přesně mezi 28. a 154. místem, lepší než on je už jen Marek Plesnidur z Holýšan a slovutná madam Eržika Kedziorová-Tlučená, provdaná Ftelekyi, bytem taktéž v Santa Lubago, Poste restante 19, Vilnius.
• Napůl vyděděný syn lešetínského kováře, s častým výskytem paranormálních jevů v levém kapsáři trenýrek, cosi se tam vždy začalo převalovat a huhňat vzteky, ale prakticky nikdy nedošlo k odhalení prapříčiny této mrzutosti.
• Dosud aktivní a zkázonosný prelát s relativně velkým protipólem působnosti v Kravařově a přilehlých hájenkách, často je zde k vidění, jak zvracívá dosud nepozřené patní kůstky členovců z řádu síťokřídlých a nesprávně vytrávené kusy igelitu.
• Nesmírně šikovný romadůrař, pracující po nocích vždy od rozednění ve chlévě svého mladšího prastrýce Vejplacha, aby se následně mohl vychloubat na návsi u Prašné brány suvenýry z masokostní moučky a toužimskou pomazánkou vlastní výroby.
Nyní se již, konečně, s definitivností sobě vlastní, a zaplaťbůh, přesuňme k jménům těch, kdož by o tom všem mohli podat ještě bližší svědectví, než se zatím daří mně a mojí družině. Zapisujte si klidně bez bázně všechny jejich přízviska a akronymy, není s tím sebemenší problém – všichni zde na podestě vnímáme kruciální fatálnost nastalé situace. Jen dejte pozor, aby vás neviděl Jan Kánius Chlebecký z Tyrlče, z toho by eventuelně v krajním případě mohla nastat i celkem hodně ožehavá polízanice, pokud by ovšem celá věc nebyla zametena do podkroví hospůdky „U Serádů“ v Leměticích nad Mohelkou.
Proto, ti, kdož vám uleví z vašich mučivých strastí, budou jen a pouze tito karmelitáni, případně jejich vnuci a vdovy, eventuálně pochlebovači, nevlastní půlbratři, otčímovi sesekanci a v počátečním důsledku i pozůstalí nenarozenci po obětech pádu berlínského stropu v roce 1345:
• Ing. Jana Jezevcová, občasně a dle chuti bytem Na Kroužáku 8, 202 06 Raubírna u Poniklé
• Dalibor Čeman, narozen neznámo kde, pobytově kdesi nedaleko Vejdurova statečku v Koněplesích
• pán Miramar Zemiak postarší
• Pokoš Vejvrdík
• Metod Čurabák
• Štěpán Vejcovský
• Polevoj Upír sen.
• Bořivoj Důček nejst
• Dařbuján Cap
• Danil Prčus
• Miroslav „Um-pam-pam“ Digurio Sebechlebský roz. Čmigájev
• ukničenec známý především jako „el-Cigarillo“
• Nathaniel Býček semijun.
• Roberto Segrelli alias „Cimbaun od Preštokova splavu“
• Bronislav Sejráček z Uxeny
• osobitě stavěný a neohrožený Luprt
• jeho nejmilejším společníkem se po jistou dobu stal krabí pes Wojtovejc
• Miro Hejhovec z Dolnej Hute pod Kravárikom
• oblíbený a přitom zatracovaný Gonzo Klementánis
• Matthew „Káles“ Urdovčík
• Čumibuřt Klabenský st.
• Diego Vařbuchin
• Udíček „Vej-vej-vej“ Basso jun.
• Tadeasz Sejerdún
• Hugo Wago „Klejčenský“
• Pavol Česnek
• Josef Augustin Konír
• Ctibor Neht
• Jájínek „Rund-um“ Feka
• Ampr z Pletivous nejml.
• Gusta Pyjerád z Nehelčic
• Santopadre Dřevojakubský
• Sebastian Krňávek
• Judr. Jeroným Zgarb
• Kadíček „Šim-pam-pam-pam“ Hnělovský
• Issinbajev Chrochta
• Pal´ko Vemenár jun.
• Bref Demižon
• Prehnutko Sejral.
Tipů: 0
» 20.10.24
» komentářů: 0
» čteno: 147(3)
» posláno: 0
» nahlásit
Ještě nikdo nekomentoval.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Předchozí: Matúš Hrehorčiak | Následující: Jedeme do kopce