život po životě

Život po životě
Hrajeme si

Přestěhovali jsme se do rodinného domku ve Švrklu, kde jsme měli vilu, zahradu, malé pole a domácí zvířata. Asi dva kilometrů daleko bylo stanoviště opuštěné protiletadlové baterie.
Ve výkopu byly umístěna dvě protiletadlová děla, zneškodněná roztržením konce hlavní. Okolo byly podzemní kryty a sklady munice všeho druhu. Bylo to úplné vybavení včetně dopravních podvozků, dřevěná bouda plná polic s ručními granáty, malé i velké dýmovnice a pancéřové pěsti. celkem asi 1 tuna munice,a dvě velké bedny ekrasitu.
To bylo naše "centrum zábavy", kde jsme denně chodili. Nedaleko za cestou stál podstavec a na něm čtyřhlavňový protiletadlový kulomet. Dal se roztočit a používali jsme jej jako kolotoč.
Rozebírali jsme puškové náboje vypáčením hrotu a vysypaný střelný prach jsme užívali k zhotovení ohňostrojů a raket. Denně nás k večeru vyháněli a pronásledovali četníci. Aby nás nepronásledovali, kladli jsme za sebou zapálené kostky ekrasitu, hořel čadivým plamenem, a na něj položili několik puškových , nebo pistolových nábojů. Postupně vybuchovaly a četníci nás nepronásledovali.
Rozebíral jsem náboje do protiletadlových děl vypáčením granátu z nábojnice. V nábojnici byl střelný prach jako svazek dlouhých trubiček a proti roznětce sáček s normálním prachem. Přibývalo cizích kluků, chovali se nezodpovědně. Ze svazku trubiček střelného prachu jednu trubičku povytáhli zapálili a házeli si svazek pod nohy, kde svazek vybuchnul v ohnivou kouli.
Aby odehnali četníky ze stanoviště, našli kulomet bez závěru a postavili jej na nedalekou hráz. Namířili ho na dřevěnou boudu s policemi ručních granátů. Po příchodu četníků utekli na hráz , dali náboj do kulometu a odpálili jej úderem na na hřebík zatlučený do desky. Naštěstí střely jen bouchly do dřeva, četníci utekli a už tam nechodili.
V poli rozdělávali velké ohně a nasypali do něj hodně puškových a pistolových nábojů. Pak skákali radostí, jaký mají bouchající ohňostroj. Do kráteru po bombě snesli dýmovnice a rozdělali oheň. Velký dusivý mrak způsobil paniku a zastavili na nedaleké trati rychlík a dopravu na cestě.
Chtěl jsem rozebrat protiletecký granát ráže 88, t.j. střelu vystřelovanou z hlavně protilletadlového děla.
Byla složena ze dvou částí. Přední část byla kuželová z bílého kovu. Další část byla ocelová, přibližně válcová. Problém byl, jak jsou spojeny. Na přední části byly dvě malé prohlubně proti sobě - pro kleště - spoj byl tedy šroubový. Zda jde o pravo - nebo levotočivý závit jsem určil pohledem na směr zatočení drážek v hlavni děla. Při výstřelu dostal náboj rotaci a při tom se musel závit utahovat. Při tom dostal "ránu", byl tedy odolný úderům. Pak jsem klekl na granát, nasadil rezavý hřebík do prohlubně pro kleště a kamenem jsem po několika minutách závit povolil. (všichni recesisté utekli). Uvnitř byly válečky ekrasitu, přední měl vybrání pro rozbušku. Přední odšroubovaná část “špice“ měla na spodní části rozbušku. Po jejím vyšroubování byl v přední konické části strojek k odpálení granátu. Ten byl složen vrstevnatě z hliníkových destiček s otvory pro ozubená kolečka. Vše tak těsné,že se nárazem výstřelu nemohlo poškodit. Na vršku špice bylo slabší okénko a pod ním nárazník směřující k rozbušce. Nárazník byl jištěn záklopkami, které se otevřely teprve při výstřelu odstředivou silou. Nedošlo-li k zásahu strojek po určitém čase odpálil granát. Takto jsem rozebral všechnu munici, a střely ráže 88, kromě pancéřových pěstí
Čas šel dál,.končily prázdniny a v poli zůstaly trčet z vyrabovaného skladiště jen protiletadlová děla.
Závěrem bych chtěl varovat, aby to nikdo nikdy neopakoval. Byli jsme válečná generace, asi jsme měli jiné instikty, vytvořené válkou. Proto se nikomu nic nestalo. Manipulace dnes se starou nalezenou munici je hazard!