Svět se dívá

Ve Francouzkých ulicích jsou žluté nepokoje,
a ve Státech stále hoří černo-bílé ohně.
Distribuci drog ovládly v Riu gangy dětí,
ty z Třetího světa zase co je jídlo neví.

V Bělorusku pořád vládne totalitní režim,
Ukrajině bez následků zabrali Krym její.
Před medvědím objetím rozpínavého dravce,
ekonomické nikoho neochrání sankce.

Svět se na to dívá, mlčky se dívá!
Svět se na to dívá a s ním i já…

K devalvaci kryptoměny stačí jen pár tweetů,
někdo po dvaceti letech křičí: „I mě Mee Too!“
A menšiny utlačují v jejich rodných zemích,
nejen na Blízkém východě, kdo je levý nevíš.

Mentální kastrace chlapů: hlavní téma scény,
z Číny o odškodném za vir ani náznak letmý.
V lágrech Severní Koreji, co se s nima tají,
děcka své vlastní rodiče za chleba udají.

Svět se na to dívá, mlčky se dívá…

Migranty sem dopravují zbytky lodních vraků,
prchají se smartphonama ze svých zemí strachu.
Stařičká Evropa ta už to přestává zvládat,
rozpadá se pod rukama, prsa hřejí hada.

Na Slovensku lidský odpad novináře vraždí,
v Rusku fasuje novičok pomalu už každý.
Zahraničních „diplomatů“ jak po dešti v máji,
vyhazují si do vzduchu tu muniční sklady.

Svět se na to dívá, mlčky se dívá…

Sloky byly aktuální, v době svého vzniku,
na refrénu změna ani tečky vykřičníku.
Moudrost praví: „Není všechno zlato co se třpytí,
na slepého Bábu hrajem, dokud nejsme v řiti.

S jídlem roste chuť, jak víme, z naší historie,
stačí švihnout zápěstím, žel, z té se neučíme.
Článek 5 bych vážně nerad viděl jít do akce,
ať se z něho nevyklube Hlava dvaadvacet.

Svět se na to dívá, mlčky se dívá…