V džunglích měst

Provázím lidi tímhle podzemím, už drahnou řádku let,
přiznávám, že jsem neviděl, od té doby váš svět.
Tam šelmy loví kořist v ulicích, v okně se míhá skřet,
a v žilách až krev zamrazí, když slyšíš opů skřek.

PředR1: Málokterý z nás totiž odolá, vábničkám a návnadám,
těm, které nám na udičkách nahodí, i těm co si hází sám.

R: Rozpálený beton za nocí,
každý na svou vlastní pěst.
Výheň, láska a nenávist,
sálá z džunglí měst.

Osvobození se dosáhnout má, tím, že se všeho vzdáš,
odhodíš závaží svých snů, nic neočekáváš.
A mysl tvá se prázdnem naplní, co v duši vyvěrá,
na křídlech vážky odletí, nirvána, never mind.

PředR2: V tom náhodné semínko vyklíčí a skrze dům roste strom,
vyrazit se není důvod obávat, na emoční tankodrom.

R: Rozpálený beton za nocí…

PoR1:
Ulice nezchladí hadic proudy,
je zbytečné s tím zápasit.
Sny mívají všechny barvy duhy,
nekonečná je touha žít.

Dobře víme, srdce to je,
hodně osamělý lovec,
a nikdy ničím ho neuplatíš.
Přesto kropící vůz dlažbu zkrápí…

PoR2:
James Dean jde ruku v ruce s Normou Jean,
ze stříbrného plátna schází.
Stopkám milenců, všudypřítomným,
spíš smát se, anebo jsou k pláči?

Záblesk světla, když starý den skomírá,
plamínky v očích tmu nahradí.
Rozehrají znovu další mariáš,
i když karty k sobě nesladíš.

PředR3: A sedm statečných přijíždí zas, pasuje do zámku klíč,
jeden za všechny, všichni za jednoho a sám sobě odpouštíš.

R: Rozpálený beton za nocí...