Ne/Rozumím

Ošlehaný větrem, sluncem zbronzovělý,
vykazuju známky stop opotřebení.
S údivem sleduju, jak čas rychle chvátá,
chvíli jsem synem byl a hned natotata.
A proto:

Někdy si nerozumím,
někdy si nerozumím,
někdy si nerozumím,
ani já.

Jsem tady už přece nějaký ten pátek,
něco jsem vytěžil, něco nechám ladem.
Do penze nechce se, říkám si „Ty vole,
tak ještě vydělej teď nějaké love!“.
A přesto:

Někdy si nerozumím…

Půl světa napravo, půl světa nalevo,
já stojím uprostřed, jak pověstné dřevo.
Hlava mi nebere, sypu na ni popel,
se sebou, se světem, jak s tím hotentotem.
A proto:

Vždycky si porozumím,
vždycky si porozumím,
vždycky si porozumím,
nejlíp sám.