DÍVENKA V TRAMVAJI

Potkal jsem takhle dívku v tramvaji.
Hlavu má opřenou, slzičky na kraji,
sedí tam, má tričko s nápisem "Štěstí"
a něco si šeptá potají.

Tichá je, smutná je.
Z okna si hledí.
Ulice ubíhá, lampy se míhají,
přemýšlí, přemýšlí,
klidně tam sedí.
Zbrocená smutkem,
sukničku ve dlaních.

Na okno tiše padá déšť,
kdosi jí na paži zaťukal.
"Děvčátko, děvčátko,
co vám kdo udělal?
Kdo vám ty očička vodama zalil?"

"Lásku mně sebrali. Srdce mi zlomili.
Nemám už v sobě kousíčka radosti.
Smutním a koukám,
jak ubíhá ves."

Nešel jsem za ní, úsměv jí nepřines,
kytičku nesebral, nedaroval.
Však byl jsem tu s ní. Posazen, soucítěn.
A deštíček po mně jen opakoval.

Příští den potkal jsem to samé děvče,
srdce mi zjihlo, úsměv mi kles,
když plakala stejně jak předevčírem,
ta dívenka v tričku Happiness.