HODNĚ SMUTNÉ DĚTI

Dvacet sedm lásek jsem měla.
Za každý rok jednu.
A pět navíc.
Milovala jsem se v každé místnosti
každé duše nemilované.
Ten tvůj sladký úsměv
a dětská lampička v očích,
taková ta pro ty, co se bojí tmy,
mi ozářily cestu ke každému číslu.
A bude jich víc.
Protože lásky musí být víc.
Jenom nevím, jestli jsem stejného skupenství jako Lego,
abych se dokázala rozdělit
na tolik kousíčků.
Podpírat zbloudilé, smutné děti.
Protože to my jsme.
My jsme vlastně všichni
jenom partička
takových
hodně
smutných
dětí.