PkM - Memoár V.

Dveře do kasáren padly na zem jako kámen. Hned po hlasité ráně se do místnosti nahrnula armáda krvežíznivých pirátů. Ještě spící vojáci neměli ani minutu na jakoukoliv obranu. Jednalo se o poměrně jednoduché terče.
S dupotem vstoupil i John: „Vojáky ven... Zůstane tu jen důstojník."
Jak starý mořský vlk rozkázal, tak se stalo. Do pár minut zůstal v místnosti jen důstojník. Mohutný pirát popadnul vojáka za šos.
„Zeptám se jen jednou... Kdy dorazí zásobovací lodě?"
„Nic ti neřeknu ti hnusná svině," tvrdý uder do břicha vyvedl důstojníka z míry.
„Tak ještě jednou... Kdy dorazí zásobovací lodě?"
Nepříjemně pronikavý smích důstojníka znepokojil piráty.
„Zabiju tě pokud mi neřekneš co chci," přitáhnul si říšského důstojníka blíže.
„Ne... Možná v příštím životě," z pod kabátu vytáhnul lahev fialové tekutiny s knotem na vrcholku, prudce za šňůru trhnul.
Ozvala se ohromná rána. Srdce v Sebastianově hrudi svíjel podivný pocit. Nezaváhal. Hned běžel do kasáren, najít Johna. V místě kde ještě před chvíli stála pirátská posádka se válely kusy masa s třískami. Už dle pohledu bylo jasné, že většina členů posádky je vážně raněná. Posádka však byla Mauderovi ukradená. Staral se pouze o Johna. Po důstojníkovi zůstalo jen znetvořené tělo bez rukou. Kousek dál ležel John, celý od krve. Mauder popadl přítele pod rameny a vláčel pryč. Nohy kapitána Johna, jestli se jim tak ještě dalo říkat, připomínaly spíše cedník. Kosti civěly z krvácejících ran, obličej také nevypadal moc dobře.
„Felčar!" na hlasitý řev kormidelníka ihned zareagovala Mary s lodním felčarem. Přeběhly k raněnému. Ucho felčara naslouchalo zdali nebožák ještě dýchá.
„Rychle do lodi," zavelel.
Následující hodiny připadali mladíkovi jako roky. Lékař konečně opustil svojí kajutu.
„Tak co?"
„Ztratil hodně krve... Jestli přežije... Nemůžu zajistit... Musel jsem mu uřezat obě nohy. Stejně by se takové rány nikdy nezahojily. Teď o jeho osudu rozhodnou zodiaci."
Celým tělem mladíka projelo podivné teplo. Svět jakoby se zpomalil, neměl absolutní pojem o čase. Ani o realitě. Najednou se octnul na pláži u kasáren. Zajatí vojáci zde klečeli s rukama za zády.
„Co kapitán? Jak je na tom?" na rameni mladíka přistála šupinatá ruka argoniana.
„Kolik máme zajatců?"
Argonian z kormidelníka sundal ruku: „Deset... Jedná se zřejmě o malou jednotku. Zřejmě čekali na loď a až pak se chtěli vrhnout do vesnice tortelů."
„Nějaký lup?"
„Pár pušek, střelný prach, dřevo, hřebíky... A patnáct sudů s vápnem."
Muader se dlouze zamyslel: „Vykopejte deset děr a vysypte je vápnem."
Zmatené oči piráta hleděly na mladíka: „Nechceš doufám udělat..."
„Okamžitě... Jsem první důstojník, takže teď tu dávám rozkazy já."
Po hodině kopání předstoupil mladý důstojník před ostatní členy posádky: „Jste už taky unavení z toho jak pořád bereme zajatce?"
Velká část posádky hlasitě souhlasila.
„Nemá cenu brát na ně ohled... Nikdy je nepřesvědčíme, aby bojovali za nás... Tito muži, chtěli zotročit původní obyvatele na tomto ostrově. Víme jak krutě se s otroky zachází... Proto zastávám názor, že je třeba zacházet i s otrokáři stejně, ne-li hůře."
Posádce pomalu začínalo docházet kam tímto výrokem Sebastian míří. Nyní skandovala pouze polovina pirátů. První objetí utopenou ve vápnu vhodil do jámy sám Mauder. Ubohý muž se pod bílým oblakem chvíli plácal ve snaze popadnout dech, než jej vápno úplně rozežralo.
„Nuže pokračujte pánové," vyzval ostatní námořníky.
Našlo se pár jedinců, jež ochotně naházeli vojáky do vápna, ten zbytek jen přihlížel. Takovou odpornou smrt nepřáli nikomu. Po dokončení popravy se posádka připravovala na návrat do Ipsenu.
Mary přišla do Mauderovi kajuty.
„Bylo to opravdu nutné?"
„Moc dobře víš jak se vojáci chovají k tortelům. Za všechno to utrpení to byla ještě rychlá smrt."
„A co když tohle byli jen nováčci? Neměli ještě šanci komukoli ublížit..."
„Poslouží alespoň jako odstrašující příklady pro ostatní."
„Sebastiane," přitiskla mu ruku na bok, „děsíš mě. Slib mi že to bylo naposledy. Nikdy už neprováděj taková zvěrstva... Prosím."
Mladík se otočil: „Když tak hezky prosíš," přejel Mary ladně prsty po tváři a políbil ji.