PkM - Nevidí a neslyší

Mauder je po letech konečně na správné stopě k Ara Bell. Najde konečně to po čem už tak dlouho pátrá?
» autor: Michael_Kubin
Otevřeným oknem proudil do pokoje mořský vzduch. Kapitánova pozornost patřila lejstrům položeným na dřevěném stole, krásný výhled, jež před sebou měl skoro nevnímal. Upřené soustředění nevyrušilo ani klepaní na dveře.
„Sebastiane! Kde vězíš? Nechtěl jsi za poledne vyplout?"
„Chtěl," chundelatý kormidelník přistoupil ke stolu, podhlédl na listy, hned mu došlo na čem jeho přítel pracuje.
„Jak dlouho jí hledáš? Pět? Deset let?" naklonil se ke kapitánovi, až mu čumákem funěl do ucha.
„Čtrnáct... Ale tentokrát už je to správné místo."
Wampy si odfrknul: „To už jsem jednou slyšel. Na tu plavbu Parským útesem nikdy nezapomenu," poškrábal se za uchem.
„Musíš mi to pořád předhazovat?"
„Musím, protože tam ta loď nebyla. Sebastiane... Honíš se za tou lodí už dvanáct let."
„Čtrnáct."
„Tak čtrnáct, to je skoro to stejný... A pořád jsi nic nenašel. Vybodni se na to... Je to jen legenda."
„Není... Ara Bell existovala. Našel jsem o ní spoustu zápisů v lodních denících. Vím, že jsem se několikrát s polohou vraku spletl... Tentokrát jsem si jistý jako nikdy před tím."
„Tohle už jsi taky jednou říkal," odsekl suše Wampy.
„Wampy... Ara Bella měla čtyři stěžně. Dochoval se i její stavební plán... Čtyři stěžně... Dokážeš si představit jak vleká loď to byla? A ke všemu plná zlata."
„Ty jsi blázen... Dobře... Možná taková loď existovala, ale kde máš jistotu, že tam to zlato ještě je?"
„Musí... Vyplývá to ze spisů," poklepal prstem na lejstra.
„Ach jo... Místo pátrání po něčem co neexistuje jsme se měli radši přidat k ostatním."
Mauder zvednul zrak: „Je to bláznovství. Asi ti to nedochází. Ale celé je to naprosto zbytečné. I kdyby se Johnovi a ostatním povedlo dobít Útes majáků. Což je samo o sobě skoro neproveditelné. Říše může poslat daleko horší zbraň," zahleděl se kapitán do dálky.
„Ale poprvé když říši došly síly byla ochotná vyjednávat," založil si ruce na hrudi Wampy.
„Jenomže tentokrát už si to už říše nenechá líbit. Potřebuje se rozrůstat. A potom co obsadila celý Cont Äbel, je naprosto logické že budou následovat ostrovy v Ovidynu. Dost bylo řečnění... Vyrážím na širé moře."
Přístav se zmítal v chaosu. Kapitáni připravovali lodě i posádku na zatím nejdůležitější bitvu, jež se měla v Ovidynu odehrát. Historie se opakuje... Kapitáni byli opět ochotní spojit se proti společnému nepříteli, i přes své vlastní neshody mezi sebou. Oděný v černém, jako smrt vstoupil do přístavu i Mauder. Rozhlédl se po okolí a pravil: „Ještě někdo další se nepřidal k odporu?"
„Kapitánka Gerenová s kapitánem Baustem," odpověděl Wampy.
„Aspoň někdo tu má rozum," přejel si prsty přes knír Sebastian.
„Hele... Sebastiane... Ostatním členům posádky se nelíbí, že se nepřidáme k útoku."
„Nikdo je na palubě nedrží, jestli chtějí zemřít... Mohou klidně přestoupit k jinému kapitánovi."
„Se vším raz dva hotov... To jsi prostě ty Sebastiane," kousek od dvojce se o sudy opírala Mary.
Oba se zarazili. Wampy nevěděl co má říct. Moc dobře si byl vědom vyhrocené situace, jednoduše opustil svého přítele a nechal jej s jeho sokyní o samotě.
„Taky zvedáš kotvy? Ale úplně opačným směrem, co?" přistoupila blíže k Mauderovi.
„O co ti jde Mary?"
„O nic... Jenom se mi dělá zle pokaždé, když tě vidím," odplivla slinu na zem.
„Neboj... Až vás říše u majáků rozválcuje... Potom mě nikdy v životě neuvidíš."
„Proč? Proč jsi takovej? Proč hraješ jen za sebe?" Píchla do kapitána prstem, „Tvrďáku... Vidíš Wampyho... Je to možná ňouma schytávajíc posměšky od ostatních. Jenomže je lepší být šašek a snášet to, že si z tebe někdo dělá srandu. Než být postrachem na jehož hrobě si každý s chutí zatancuje," při svém odchodu ramenem žduchla do Maudera.
O hodinu později, již Mauderova loď Anastazia prorážela vlny. Moře dnes bylo trochu rozbouřenější než jindy. Vanoucí vítr od západu dodával lodi velkou rychlost. Plachty se pod ním krásně prohýbaly.
„Kapitáne? Kam to vlastně plujeme?" zajímalo jednoho člena posádky.
„K Tvilingově průlivu," nevěřícně pohledy se střetli, nikomu se to nechtělo věřit.
„Pane... Odtamtud se žádná loď ještě nevrátila," o Tvilingově průlivu kolovali různé zvěsti. Lodě se tu pod silou větru zvedaly k oblakům. Ba dokonce je vítr trhal i s posádkou na drobné kousky. I přes všechny tyto historky, chtěl Mauder riskovat.
„A kvůli čemu nás tam náš drahocenný kapitán vleče?" zeptal se drze střelec.
„Našel jsem Ara Bell," hlasitý smích se prohnal celou palubou.
„Skvělý, takže my chcípneme, jen protože náš rozmilý kapitán hledá vybájenou loď... Ty vole to je skvělý," pod padacími dveřmi pak drzý střelec zmizel.
Obličej kapitána zůstal prázdný, nezmohl se na jediný argument.
„Wampy, udržuj kurz," s těmito slovy se odebral do své kajuty.
Tipů: 2
» 08.02.23
» komentářů: 0
» čteno: 121(2)
» posláno: 0


Ještě nikdo nekomentoval.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Předchozí: PkM - Memoár IV. | Následující: PkM - Memoár V.
« jméno
« heslo
» Registrace
» Zapomenuté heslo?
nováčci
intuista
narozeniny
Gándhí [8]


© 2011 - 2024 libres.cz | Webdesign & Programming || PREMIUM účet za povídku
Ceske-casino-online.cz

Online hry zdarma.

Ostružina

Zábavný blog plný fotek nejen o bydlení, dekoracích, zahradě.