Angelus Custos

Po smrti je třeba si ještě promluvit s tím kdo nám od malička stojí po boku, ale je pro nás neviditelný.
» autor: Michael_Kubin
„Myslíš, že si profesorka Foldynová jednou oholí ten drnec v podpaží?“
„Hej pochybuju. Hipsterka vole. Myslíš, že má něco podobnýho aji mezi nohama?“
Oba studenti se začali smát. Rozrazili dveře od svého bytu na kolejích, byla to pouze malá místnost se třemi postelemi a stejným počtem stolů. Nejednalo se o zrovna nejlépe udržovaný byt, ale v kampusu kolejí byly i horší.
„Ty vole! Co se tady flákáš? Nemáš přednášku?“
„Aaaa Radek se na to dneska zase vysral. Beztak má po včerejšku zase kocovinu,“ nic, žádná reakce.
„A kurva,“ oba se dívali na bezvládného Radka. Na krku se povalovali bílé kousky něčeho. Na bradě pak byla zaschlá oranžová hmota s různobarevnými kousky. Chlapci se naklonili ke spolubydlícímu. Z pusy se silně linul zápach zvratků.
Čistota, jednoduše čistota tak by se dalo to místo popsat. Krásně čisté místo kam oko dohlédlo. Radek pomalu kráčel k někomu, kdo uprostřed té čistoty seděl na židli. Uprostřed? Nedalo se to přesně určit. Podvědomě si pouze myslel, že je to střed. Přistoupil k osobě na židli a jen tam oba na sebe hleděli.
„Jsem mrtvý?“ vysoukal ze sebe po chvíli Radek.
Osoba pouze nadzvedla obočí: „Už minimálně deset hodin.“
„Kdo jsi?“
„Heh. Kdo jsem. Jsem tvůj strážný anděl. Jsem přesně ta bytost, na který vy smrtelníci většinou nevěříte.“
„To není možný. Tohle je jen sen.“
„Heh. Kéž by. Dnes ráno jsi se zadusil zvratkama. Po tom co jste se spolubydlícími pili jako o život.“
„Co že? To není možný. Já nikdy nezvracím po alkoholu.“
„No tak si představ, že dneska bylo tvoje poprvé a bohužel to nedopadlo moc dobře.“
„Takhle jsem skončit nechtěl,“ sklopil Radek hlavu.
„Nechtěj mě rozesmát. Za poslední dva roky co jsem tě pozoroval, to vypadlo úplně jinak, než mi tvrdíš.“
„Ale. Tak to není. Je to…“
„Složitější?“ doplnil ho strážný anděl. „S tímhle na mě nechoď. To slýcháváme dnes a denně. Vy lidi jste v poslední době strašně složitý existence.“
„Ale já tohle nechtěl k tomu… Dostanu přece druhou šanci, ne? Lepší život?“
„Ty bys chtěl druhou šanci?! Lepší život?!“ anděl se smál, až se za břicho popadal.
„Za sebevraždy se lepší život nedává. Narodíš se do něčeho horšího než v tomhle životě. Typuju, že tě bude mlátit otec. Nebo se narodíš s nějakou vadou. Nebo celý život budeš bojovat s nějakou nemocí. Musíš se totiž naučit, že s život je dar.“
„Ale já přece nespáchal sebevraždu!“
Anděl si podepřel bradu: „Že ne? Pokud dlouho děláš něco, co ti ubližuje alkohol, drogy, sebepoškozování a tyhle věci. Bere se to jako pomalá sebevražda.“
„Ale to přece není fér.“
„Bohužel takhle to chodí. Já s tím nic neudělám a ani nechci.“
„Pokud jsi můj strážný anděl? Neměl bys mě utěšovat?“
„Nemusím a ani nechci,“ usmál se od ucha k uchu, „musel jsem pozorovat, jak se poslední dva roky dobrovolně zabíjíš a ten počáteční strach o tebe po čase vystřídal hněv. Poměrně nedávno. Ale útěchou ti může být, že až se podruhé narodíš tak ti odpustím a budu se o tebe zase starat.“
„Ale já už nechci zpět.“
„To sis měl rozmyslet dřív. Do nebe se jde, až když jsi letitá duše a nepromrháš život.“
Radek si povzdechl: „Můžu se ještě rozloučit s rodičema?“
„To ne, posmrtný loučení dostávají pouze ti, co umřou při tragédii.“
Na chlapcově tváři se objevil smutek.
„Jediný co pro tebe můžu udělat je ukázat, ti tvoji minulosti a pravděpodobnou budoucnost. Stejně to po narození zapomeneš.“
„Co by mě teda čekalo, kdybych se neudusil?“
Kousek čistoty se rozevřelo a Radek spatřil sám sebe. Po chvíli k němu přišla slečna s dlouhými blond vlasy. Objala ho a dala mu pusu. Pomalu se k dvojici dobelhalo i dítě.
„Jenom upozornění. Tohle není daná budoucnost. Život je jako kniha má začátek a konec, ale záleží na tobě, co na každou stránku napíšeš.“
Obraz se proměnil. U stolu někde v baru seděla parta čtyřicetiletých chlapů, drželi se za ramena a nahlas zpívali.
„Ten s těmi bílými vousy jsi ty. Nikdy jsi tu holku nepotkal a raději jsi zůstal v objetí alkoholu a pseudo kamarádů. Mohl bych takhle pokračovat dál, ale těch možností je hodně a stejně to zapomeneš, takže je to jedno.“
„Všechno mohlo být jinak…“
„Tohle už jsem taky párkrát slyšel. Takže mě nedojmeš.“
„Možná kdybych se přestal nesnášet, tak mohlo být všechno lepší.“
„Nesnášet?“
„Vidíš i do minulosti, takže moc dobře víš.“
„Jo myslíš tohle,“ anděl rozevřel další obraz. Radek tam stál s dívkou s rudými vlasy.

„A nechceš si to rozmyslet?“ žadonil Radek.
„Ne nechci, ty si myslíš že bych s tebou někdy jako chodila? Vždyť se na sebe podívej, nejseš nic. Hadry máš z nějákýho frcu a ani nemáš auto.“
„Ale já myslel, že mě taky miluješ.“
„Promiň. Ale já tě od začátku brala jen jako kámoše, nic víc.“
„Jestli jsi se poslední dva roky zabíjel jen kvůli ní, tak jsi fakt blbej.“
„Ty vůbec nevíš jaký to je když někoho miluješ a on s k tobě takhle zachová.“
„Jenom protože na tebe jednou nějaká holka byla hnusná, tak jsi musel takhle skončit?“
„Jo. Ty to nemůžeš pochopit, nikdy jsi to nezažil.“
„Tohle už jsem od tebe v minulosti slyšet hodněkrát. Pokud jsi chlastal kvůli takové náně. Tak jsi dva roky jen promarnil a stálo tě to zbytečně život. Ale neboj, budeš těch životů ještě mít hodně…“
Pak anděl lusknul prsty a čistota se proměnila v temnotu.
Tipů: 3
» 02.01.23
» komentářů: 0
» čteno: 122(5)
» posláno: 0


Ještě nikdo nekomentoval.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Předchozí: PkM - Zkurvysyn | Následující: PkM - Memoár III.

© 2011 - 2024 libres.cz | Webdesign & Programming || PREMIUM účet za povídku
Ceske-casino-online.cz

Online hry zdarma.

Ostružina

Zábavný blog plný fotek nejen o bydlení, dekoracích, zahradě.