PkM - Zkurvysyn

Rozjímajícího Sebastiana vyrušil Wampy svým dotekem.
„Nevím, co si od toho slibuješ... Ta ženská z nás měla strach... A navíc nezdála se, že by s tebou chtěla skočit do postele."
„Nechtěl jsem s ní spát," ve snaze vyhnout se pokračování v rozběhnuté konverzace se vrhnul do procházejícího davu.
„Ne? A o co ti teda jde? V Ipsenu je tolik žen... Krásných žen," okolo dvojce prošla kaniťanka podobající se dalmatinovi, Wampyho pohled uchvátilo její hezky tvarované pozadí, „že si můžeme vybírat a dostat je do postele taky není zase takový problém."
„Wampy... Víš co mě na tobě fascinuje? Člověk si nikdy není jistej, jestli jsi opravdu tak natvrdlej nebo to jen děláš... Myslíš, že každýmu jde jen o to jedno?"
„No nevím jestli všem, ale mě teda určitě," chlupáč se lehce usmál a zavrtěl ocasem. Sebastian si povzdechl. Pro jeho osobu, byl Wampy moc důležitý, plavil si se spolu na moři už skoro šest let. Přátelství mezi nimi se stalo velice silným, navzájem si kryli záda jak na moři tak mimo něj. I přesto měl Wampy své chyby, které Sebastiana občas vytáčely. Oba se znovu rozešli. Když v tom se Wampy zarazil a prudce sebou škubnul. Vrtěl ocasem sem a tam. Něco moc dobrého dráždilo jeho citlivý čenich.
„Co se děje Wampy?" zajímal se Sebastian.
Chlupáč pozvednul hlavu lehce k nebesům a nasával linoucí se vůni, pak se olízl.
„U Sumce se vaří dobrůtka," beze slova opustil svého přítele, vstříc žvanci.
Kroky kapitána vedly k veliteli celého Ipsenu, předákovi Johnovy. Muži, který se zasloužil o založení tohoto svobodného přístavního města daleko od svaté říše, sehrál důležitou roli ve světovém námořnictví, ale především vychoval Sebastiana. Před vstupem do Johnovy vily stála stráž tvořená z jednoho vysokého elfa a robustního kaniťana. Oba znali příchozího kapitána, bez sebemenších problému ho pustili dovnitř. Dlouhé schodiště pak zavedlo Sebastiana do předákovy pracovny. Zde už byl přítomen i mistr Quido.
„Sebastiane," John vyjel na vozíčku naproti kapitánovi, „to se ti povedlo!"
Mistr Quido uznal, že bude lepší, když budou oba muži o samotě.
„Jak se ti daří? Dlouho jsi tu nebyl... Vždycky posíláš Qudia... A sám nikdy nedorazíš," usmál se John.
„Potřeboval bych obstarat dům v Ipsenu. Nic velkého... Za přiměřený peníze."
Johnův úsměv spadnul, doufal že za ním přišel Sebastian na kus řeči, nikoliv jen protože něco potřebuje.
„Te, dům za městem ti nestačí?" odvětil John suše.
„Není to pro mě. Při posledním přepadení jsem narazil na ženu, zůstala sama se synem a potřebuje nutně pomoci. Poslal jsme jí do Cecilovi prádelny. Mohl bys pro ní sehnat něco na bydlení?"
„No dobře, můžeš se spolehnout," řekl otráveně.
„Kolik dostanu za lup? Potřeboval bych polovinu v mincích a polovinu v perlách."
Na Johnově tváři se prohloubil zklamaný výraz. Na vozíku dojel zpět ke stolu. Se skřípavým zvukem šuplete vytáhnul papíry. Husí brko vyčarovalo na kusu zdobeného papíru všechny potřebné údaje pro provedení transakce.
„Sedm set padesát dohromady?"
„Ano podíl pro přístav byl nedávno zvýšen... Je třeba udělat zde spoustu úprav a ty něco stojej. Všichni kapitáni to na posledním sezení odhlasovali... Možná bys to věděl, kdybys na ně chodil. Víš spoustě z nás jde i o něco víc než jen o prachy."
Protáhlý obličej Sebastiana dal vše jasně najevo. Ale nemohl udělat nic jiného než si snížený podíl nechat proplatit.
Ve chvíli svého odchodu jej ještě zastavila předákova slova: „K čemu ti to je? Je z tebe nejvýdělečnější kapitán Ipsenu. Ale jsi spojenej? Každej se tě tu bojí. Kam zmizel ten Sebastian, kterýho jsem znal?"
„Odpust si to kázání Johne, všechno je tak jak má být," Sebastian pak opustil vilu a zamířil k hostinci U Sumce. Nejznámější putyce v celém Ipsenu, všichni se zde scházeli bez ohledu na to, jestli se jedná o kapitány první nebo třetí úrovně. Platilo zde takové nepsané pravidlo rovnosti.
Celá posádka Mauderovy lodě už zde seděla za velkým dřevěným stolem, popíjela rum a jedla pečené ryby. Wampy si spokojeně hověl na židli a házel do sebe maso. Celou putykou se linula hlasitá hudba a povyk. Menší skupina námořníků hrála u stolu karty, další házeli nůž na terč.
Vše však ztichlo ve chvíli vstupu kapitána Maudera. Celý v černém jako smrt stál ve vchodu do putyky, slunce už nějakou dobu odpočívalo a měsíční luna dodala příchodu patřičně na hrůze. Jediný kdo nevěnoval Mauderovi pozornost, byl Wampy v tuto chvíli jej nezajímalo nic jiné než žvance.
Sebastian odložil kabát i třírohák a poklidným krokem se vydal ke stolu, kde seděla jeho posádka.
„A hhhele... Sebastianek je tady," ozvalo se.
Kousek od Maudera se dobelhal jistý kapitán Urlip, popravdě už dlouhou dobu na moře ani nepáchnul. Místo toho trávil svůj čas popíjením.
„Si myslíš... Že se z tebe tady všichni máme posrat? Co? Nebejt Johna jsi nic. Nechápu proč všichni mlč-mlčíte," pohlédl na ostatní, „je stejně jako my vostatní... Vobyčejnej námořník s čoklem, co neví která ruka je levá," v tuto chvíli už zbystřil i Wampy, dlouze se podíval na své dlaně a pak zvedl do vzduchu pravou ruku.
„Tohle je levá," celá putyka se začal smát Wampyho omylu a zdálo se že vypjatá situace skončí.
„Alespoň mám posádku... Na rozdíl od tebe jsem nenechal svrhnout vlastníma lidma," opět nastalo ticho. Sebastian nechtěl dál plýtvat svoji pozornost na opilého námořníka.
„Hej zkurvysynu!" hned co doznělo ono slovo, Sebastian zamrznul. Cítil podivné brnění po celém těle. Čas se pro něj zastavil. Nevnímal nic. Urážka od Urlipa se mu v hlavě rozléhala jako ozvěna.
„Nebudeš... Nebudeš mi tady nic.. Vykl," poslední slovo zmizelo pod úderem Sebastinovy pěsti. Urlip se složil k zemi. Jeho snaha o postavení, byla ukončena kopancem do hlavy, po něm zůstal ležet. Atmosférou hospody se nyní linul pach respektu, všichni se opět utvrdili v tom, že s kapitánem Mauderem si není radno zahrávat. Dva piráti popadli zbitého Urlipa a vyhodili jej před hospodu. Radovánky opět pokračovaly.
Sebastian zaujal své místo vedle Wampyho. Celá posádka nyní na kapitána nahlížela s větším respektem než doposud. Každé společenství má svůj problém, nikdy není možné sestavit kolektiv lidí tak aby se na všem stoprocentně shodli. I sám Mauder měl ve své posádce pár odpůrců, ani jeden z nich si proti kapitánovi netroufal nic dovolit. V minulosti se jej úzká skupina námořníků pokusila svrhnout. Neúspěšně. Vzbouřencům byly vyřezány po těle hluboké rány. Za odměnu schytali koupel v sudech se slanou vodou. Mauder je nechal takhle trpět asi tři dny, než dovolil vykonat jejich popravu. Nikdy už k další vzpouře nedošlo. Pro jistotu tedy všichni odpůrci drží jazyk za zuby a raději kapitána pomluví za zády.
„Co ti říkal John?" s plnou pusou bylo trochu složitější rozpoznat co vlastně Wampy říká.
„Nic moc. Dal mi jen papír na vyplacení podílu. Předal jsem ho Quidovi, doufám že to do zítřka vyřídí a my se budeme moct zase vydat na širé moře."
Z Wampyho zaražené výrazu šlo vidět, že se mu něco na Sebastianově výroku nepozdávalo.
„Děje se něco?" spolkl sousto kapitán.
Růžový jazyk přejel po Wampyho ústech.
„No bylo by dobrý si trochu odpočinout, posádka je za posledních čtrnáct dní docela unavená. Nevím jak se jim to bude líbit."
„A jak dlouhý odpočinek by si jako představovali?"
„Alespoň tři dny... Budeš mít dost času sbalit tu krasavici," usmál se Wampy od ucha k uchu.
Na popud důstojníkovy poznámky zaskočilo v Sebastianově hrdle kus masa, div se ním neudávil.
Poté co dokašlal hned spustil: „Wampy... Jdi do háje... Chtěl jsem té ženě jen pomoct. To že jsi prase, který na ženách umí ocenit jen to jak dobře umí roztáhnout nohy je pouze tvůj problém."
„Já to furt nechápu... Milování je taková krásná věc, tělesně i duševně prospěšná. A pokud tuto činnost neprovozuješ pravidelněji jsi divný. Sebastiane kdy naposledy jsi měl ženskou?"
„Wampy sklapni," odsekl prudce kapitán.

Druhého dne ráno se Sebastian probudil ve svém domě za městem. Na zbytek večera si nepamatoval, hlava mu třeštila. Celý svět se mu točil před očima, nemohl rozpoznat jestli to co vidí je realita nebo ne. Pokusil se vstát z postele, ve chvíli kdy položil nohy na zem ozvalo se cinkání skleněných láhví. Sáhnul si na krku ujistit se, že šátek má stále na sobě. Jeho oblečení bylo celé propocené. Košile dokonce potřísněna zvratky. Na dveře ložnice někdo zaklepal.
„Vstupte!"
Byl to Wampy, přes čenich ho praštil odporný pach. Nevěřícně postával ve dveřích a hleděl na svého přítele.
„Ti ses teda zase zřídil," zavřel za sebou dveře.
„Už je tu pan Orbi?"
„Ne, ještě ne... Řekl jsem mu aby přišel před obědem."
Lehkým pokýváním dal najevo svůj vděk. Rozhodně nebylo vhodné, aby sluha viděl svého pána v takovém stavu.
S žuchnutím se Sebastian znova rozvalil na posteli. Prázdným pohledem pozoroval bílou stěnu pokoje, zatím co důstojník sbíral prázdné lahve. Velice ho znepokojilo objevení drobné lahvičky friberstenského sirupu. Drogy luhované v močálových oblastech Rasiberie.
„Sebstiane proč to děláš? Nerozumím sice alchymii, ale pokud si tohle mícháš do chlastu tak si akorát podepisuješ ortel smrti."
Nedostal žádnou odpověď. Ne že by kapitánovi za to nestál, to nikoliv, spíše neměl dost energie na to mu odpovědět.
„Všichni chlastáme. Úzká skupina z nás si i ráda dá opium nebo hašiš, ale friberskej sirup je to největší svinstvo co muže být. Ty chceš asi chcípnout, podle toho co vidím," zamával Sebstianovi lahvičkou před obličejem.
„Před všema kapitánama dělaš ramena, tváříš se že jsi něco víc. Buduješ si pověst hrdlořeza, ale v soukromí jsi troska."
„Wampy... Prosím... Oba víme, že jsou tahle slova na tebe moc chytrá... Nemusíš mi tu papouškovat to co ti řekne John. Nejsem na to zvědav."
„Sebastiane... Není lehký vidět jak se ničíš... Doslova jen já vím, o tom že si chlast ředíš drogama. Sejdi s týhle cesty do pekel dřív než tě zničí. Žádám tě o to jako tvůj přítel."
Opět žádná odezva, možná všechna slova šla do zdi. Možná je Sebastian nechtěl slyšet. Wampy jen zakroutil hlavou. Při odchodu se najednou zarazil. Došlo mu proč vlastně přišel za svým přítelem.
„Mimochodem Mary se vrátila," v tuto chvíli se konečně dočkal tíženého zájmu. Sebastian vyletěl jako čert z krabičky.
„Cože?"
„Ano... Představ si to, pět let se toulala po světě. Kapitáni připravují shromáždění. Zajímá je co se teď v říší děje."
Pokus o postavení nedopadl moc dobře, celý svět se mu otočil vzhůru nohama, podlomil se v kolenou a málem sebou prásknul o zem, nebýt Wampyho, který jej blesku rychle zachytil.
„Kapitáne asi jste špatně určil kurz," omámeného Sebastiana pak uložil znovu do postele. Zvratky z kapitánovy košile se mu přitom zapletly do smetanově zbarvené srsti.
„Fuj," otřel si z náprsenky vyvrhnuté kusy jídla.
Kapitán sebou lehce zacloumal v posteli: „Wampy... Ať se posádka připraví na plavbu, za hodinu," zvednul lehce hlavu, což opět způsobilo převrácení světa, „možná dvě... Vyplouváme."
„Ne Sebastiane... Nepřipadá v úvahu, včera jsi odsouhlasil třídenní volno. A navíc John chce, abys taky přišel."
„Ne," odpověděl mu.
„Tak hele Sebastiane, máš necelý tři hodiny na to vzpamatovat se a dojít na sezení, prostě jednou zapomeneš na svoje ego a ukážeš ostatním taky nějakou úctu."

Většina sezení probíhala v přímo Johnově vile, měl na to vyhrazenou extra místnost s velkým stolem, pro kapitány všech úrovní. Jednalo se zde o dalších vylepšení Ipsenu. O vnitřních i externích obchodech. V neposlední řadě pak kapitáni trasovali říšské lodě. Jak již bylo řečeno, sám kapitán Mauder neměl ve zvyku chodit na sezení, proto ve chvíli kdy se objevil, přítomní zašuměli překvapením. Nevěřili svým očím, velký kapitán Mauder se uráčil poctít všechny svojí přítomností.
Nedát najevo svůj ještě částečně omámený stav nebylo nic jednoduchého. Mauder věnoval své plné soustředění do chůze, svět měl stále tendenci motat se, ale nakonec úspěšně usednul na židli, bez sebemenšího škobrtnutí. Po jeho levici mu stál Wampy, většina kapitánů si důstojníky brala i na sezení. Chvíli po příchodu Sebestiana se rozrazily dveře. Nejprve do místnosti vjel John na vozíku. A za ním. Elegantním krokem. Dáma s hnědými, vlnitými vlasy, obličej zkrášlovalo decentní líčení. Kabát s vešitou halenkou měla pirátka opásaný páskem s házecími noži. Na grácii pak přidávaly boty z kůže a obtáhlé černé kalhoty. Se vším šarmem tu před celým ansámblem stála samotná Mary Bone. Její pohled ihned padnul na kapitána Maudera. I Mauder se na dámu podíval. Při střetu svých pohledů bylo ve vzduchu cítit zvláštní napětí. Jakoby si ti dva měli mezi sebou něco moc důležitého. Jeden k druhému chovali úctu jen co je pravda.
„Zdravím vás bratři a sestry," pravila a sedla si.
„Vím, že máte všichni spousty otázek... Chcete vědět jaká je situace v říši... Argonianům bylo před více než rokem zabaveno poslední území. Navíc byla rasa oficinálně prohlášena za podřadnou a úplně zotročena. Apeluji tedy na vás, zachraňujte všechny otroky během svých výprav... Ale teď to nejdůležitější...Papež Radzinger první, nechal sestavit rozsáhlou flotilu lodí. Připravenou na invazi proti nám pirátům."
„Invaze? Proti nám? Neodvádí celý Ipsen daně svaté říši?" ohradil se jeden z kapitánů.
„To ano, ale říše už má dost toho jak svobodně si zde žijeme, potřebují protlačit svojí falešnou víru i mezi nás."
„A jak to všechno víš Mary?" zeptal se jiný kapitán.
„V době kdy jsem se chtěla vrátit sem do Ipsenu se ke mně tato zpráva dostal, tak jsem se poptala a má se jednat o nové druhy válečných lodí."
„A co když je to všechno lež? Možná nás říše jen straší," přidal se do konverzace i kapitán Lawrenc.
„Lawrenci... Ty moc dobře víš, že říše je schopná tohle opravdu udělat."
„Já a spousta kapitánů přede mnou tvrdě dřeli, aby na souostroví Kebasan bylo svobodné. A určitě si nenechám vzít něco, čemu jsem obětoval skoro celý svůj život. Já Mary věřím. Z Cont Äbelu to sem lodím bude trvat zhruba rok, když to spočítám máme jen pár měsíců na to připravit se na nejdůležitější boj který kdy Ipsen zažil. Je třeba, aby se všichni kapitáni znovu sjednotili a vzepřeli se říši."
„Jenomže tohle nebude jako první povstání, říše tehdy neměla ani zdaleka takové vybavení jako má dnes. Tehdy jsme navíc vyhráli protože jejich lodě neměli dobře kapitány, to se už ale změnilo. Navíc má se jednat o opravdu obrovskou flotilu. Už teď je nás málo," opravila Mary předáka. Muž na vozíčku popojel k oknu. Dumavým pohledem se zadíval do prosluněného města. Lidé na ulici neměli ani tušení, že i oni budou muset pro záchranu vlastní svobody přiložit ruku k dílu. Mělo to vůbec cenu? John sám měl velké odhodlání bít se za svůj domov do posledního dechu, tělo sice bylo upoutáno na vozík, jeho bojovná duše, však nebrala na paralýzu ohled.
„Máme jednu taktickou výhodu," vypadlo konečně z Johna.
„Jakou?" zeptala se Mary.
„Útes majáků," celou místností se rozlehlo velké překvapení.
„To je kravina, majáky patří říši. Navíc majáky využívají vysokokadenční ohnivá děla s dostřelem skoro na kilometr," vypotil se sebe Wampy.
„Budeme muset obsadit Útes majáků."
„To je volovina," ohradili se skoro zároveň tři postarší kapitáni.
„Je pravda, že říšská flotila určitě popluje právě útesem majáků, je to pro ně daleko bezpečnější než oblast složitě objíždět. Pokud bychom obsadili majáky máme velkou palebnou sílu," podotkla Mary.
„Hlavně moment překvapení," sebevědomí mrzákovi tedy opravdu nechybělo, svému plánu naplno věřil.
„Mohlo by to vyjít... Potřebujeme však podporu všech kapitánů," pohled Mary padnul na Sebastiana.
„S námi nepočítejte. Dle nás je tohle holá sebevražda," tři kapitáni první úrovně se vyjádřili k situaci, načež opustili místnost. Pohled hnědovlasé pirátky stále pěl na Mauderovi.
On sám nechtěl mít s tímto úkolem nic společného, svoboda pro něj hodně znamenala, bohužel v hloubi duše věděl, že i kdyby flotilu porazili, mohlo by přijít ještě horší zlo...
„To dřív ulovím Mořského vlka," s těmito slovy Mauder opustil místnost. Ve chvíli kdy udělal první krok na cestě vedoucí k vile, jej popadla Mary za límec.
„Pane Muadere... Jakožto největšího sobce na světě vás žádám o podporu našeho plánu. Přeci jen se jedná i o vaši svobodu," kapitán sebou prudce trhnul div ženštěnu nestáhnul na zem.
„Odpust si laskavě ten ironický tón Mary" procedil přes zuby. Nechtěl dále plýtvat časem. Půvabná námořnice nebrala zřejmě tuhle odpověď, vyrazila za Mauderem.
„Jsi hroznej sobec! Největší parchant na světě rozumíš! Jde do tuhýho a ty zase hraješ sám za sebe. Sobče! Špíno!" za poslední slovo schytala ledovou facku.
„Nezměnil ses, pořád jsi stejně chladnej."