Úklid

Chtěla jsem začít setřít ten prach,
Jenže potom se ve mně probudil strach.
Snad jen proto, že mé myšlenky zaniknou,
Ale i přesto v bytě nechceš chodit oklikou.
Klec, eurofolie, tašky,
nedělej si ze mě pokaždé,
když se vidíme šašky.
Zrcadlo pronikavě hledí mi do duše,
ta nabádá mě vcítit se do energie Venuše.
Možná je to můj ascendent,
jenže já nejsem žádný její tajný agent.
Tento svět zdá se nebýt pro mě,
nestvůra drápe se do mě.
Proniká skrz mou modrobílou ochranu,
zešílím každým dnem, protože k sobě a jen k sobě já se hrnu.
Je to obrovská rychlost,
mým tělem projíždí zlost,
láme mi mou stehenní kost.
Najednou nemohu se hýbat,
jen jemu nechci zahýbat.
Ani doprava ani doleva,
mezi námi nikdy nebyla prodleva.
Má mysl sklouzává stále k tobě,
je to stejné jako dotýkat se ohně,
žhne a pálí. Tělo a mysl. Chceme tě obě.