Nevědomost

Bez tebe moje duše umírá
Vždycky jsem to uvnitř byl já
Našla jsi něco uvnitř mě
Já myslel že to ani neexistuje

Jako když lucifer přišel o svá křídla
Já padám na zem a dotýkám se dna
Včera se mi zdál sen překrásný
V rukou tvoje vlasy stříbrný

Bezesné noci a černobílý den
Co se stalo že jsem nebyl hoden
Oprášíš někdy naší knihu?
Já rád bych něco napsal než dal tečku

Příběh tak dlouhý že by to četlo sto generací
Chvíle dvou duší ztracených někde na souostroví
My dva vedle sebe jako západ a úsvit
To jedovaté sérum nechat volně působit

Společný hrob a v něm se navždy držet za ruce
Nebo žít navěky, utíkat pryč a nedožít se konce
Koukám jak plyne čas a topím se v emocích
Moře tak hluboké ze vzpomínek posledních

Píšu ti stále básně o nejčistší lásce
Psaní těchto textů je pro mě jako terapie
Snaha zapomenout je pomíjivá
Sejde z očí sejde z mysli se říká

Kéž by na tom bylo zrnko pravdy
Přidám melodii z mé smutné loutny
Uprostřed chladné místnosti tančím
Že ti šlapu na nohy si představím