Mouchy» autor: Alexandr Rakita |
A když vedra udeří
pod Božím Sluncem
všechny ty mouchy končí stejně
zaskočeni
chcípnou v nějakém důmyslném vězení
třeba ve výtahu, okenním rámu, nebo pod mucholapkou
…
Jejich životy jsou na chlup stejné,
liší se jen druhem smrti,
je děsivé to pozorovat
a být součástí sezónní genocidy druhu.
Radši bych tu mouchu nezašlapával,
protože naše životy jsou stejně hmyzí jako jejich,
ale z jiné perspektivy.
Žijeme v rezervacích,
uvězněni ve svých tělech,
ve svých betonových městech,
nakonec zašlápnuti osudem a sílou okolností.
pod Božím Sluncem
všechny ty mouchy končí stejně
zaskočeni
chcípnou v nějakém důmyslném vězení
třeba ve výtahu, okenním rámu, nebo pod mucholapkou
…
Jejich životy jsou na chlup stejné,
liší se jen druhem smrti,
je děsivé to pozorovat
a být součástí sezónní genocidy druhu.
Radši bych tu mouchu nezašlapával,
protože naše životy jsou stejně hmyzí jako jejich,
ale z jiné perspektivy.
Žijeme v rezervacích,
uvězněni ve svých tělech,
ve svých betonových městech,
nakonec zašlápnuti osudem a sílou okolností.
Tipů: 2
» 13.12.21
» komentářů: 0
» čteno: 187(4)
» posláno: 0
» nahlásit
Ještě nikdo nekomentoval.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Předchozí: Bludiště emocí | Následující: Moje nejdelší báseň (v próze)