Bludiště emocí

Křehká zároveň silná
z nejepičtějšího měsíčního kamene vytesaná
slova napsaná na monolitu
duševní hmoty
molekuly snů
sjednocené do jedné vůně
písně, při které si vzpomenete
na vaše první léto.

Kalamita krokodýlích slz,
utrousil lichotku,
dostal jí do rozpaků,
červánky předpovídající krušnou zimu
vysypané popelnice zármutku
očista duše
lžu sám sobě, občas všichni lžou sami sobě
a všem.

Praskající rtuť vylitá na skálu,
západ slunce na pyramidě světa
oběť bohu zpátečnictví.
Déjà vu v kabelce od Prady
záblesk štěstí na soumraku samoty,
hluboký nádech a výdech
meditace na Slunci,
tři dny o tichu a vodě.

Sám svým strůjcem štěstí
předveden k soudu lásky,
svědčí o pravdivosti svých citů.