Marťanská za pár
Vzniknuto náhodou v letadle při představě budoucna
» autorka: Atela » Básně / Sci-fi, fantasy |
Ve stavu bez tíže se blížím do cíle,
do cizího světa - marťanů.
Cesta ubíhá, žádné obtíže,
náš domov shořel, z popela nevstanu.
V troskách bolavých leží nehybně,
vzpomínky, zvířata, lidé.
Jen prázdné schránky bez příčiny,
bude to v novém světě jiné?
Řezali jsme větev pod sebou,
tak lidstvo má, co chtělo.
Pár tisíc přeživších,
zlomenou duši, i tělo.
Tak cestou se ptám sebe sama,
co s námi dál teď bude?
Na planetě boha války, spásné,
však rudé jak oheň?
Jako bych cítila spalující žár,
i mrazivé větry vanoucí,
vzdáleně pozoruji tuhle podívanou,
děsivou, dech beroucí.
Píše se rok pětačtyřicátý,
sto let od velké války,
tenkrát proběhla na planetě,
na niž se nelze vrátit zpátky.
do cizího světa - marťanů.
Cesta ubíhá, žádné obtíže,
náš domov shořel, z popela nevstanu.
V troskách bolavých leží nehybně,
vzpomínky, zvířata, lidé.
Jen prázdné schránky bez příčiny,
bude to v novém světě jiné?
Řezali jsme větev pod sebou,
tak lidstvo má, co chtělo.
Pár tisíc přeživších,
zlomenou duši, i tělo.
Tak cestou se ptám sebe sama,
co s námi dál teď bude?
Na planetě boha války, spásné,
však rudé jak oheň?
Jako bych cítila spalující žár,
i mrazivé větry vanoucí,
vzdáleně pozoruji tuhle podívanou,
děsivou, dech beroucí.
Píše se rok pětačtyřicátý,
sto let od velké války,
tenkrát proběhla na planetě,
na niž se nelze vrátit zpátky.
Tipů: 12
» 11.08.20
» komentářů: 2
» čteno: 531(10)
» posláno: 0
» nahlásit
Předchozí: Nádoba na vodu | Následující: Helianthus