Helianthus

Otočila se ke Slunci
a její tvář osvítily první ranní paprsky.

Jemně zvedla hlavu, ale jenom tak,
aby přesně dosahovala úrovně naší hvězdy.

Jak se dál rozednívalo, cítila se silnější,
skrze celé tělo jí protékala touha
cítit víc záře na kůži.

Tmou a vláhou svěšené ruce mohla natáhnout,
tolik se vzepřela že cítila konečky prstů
jemně se třesoucích.

A v jejím nitru se sám Fibonacci probral,
aby mohl dozrát, zmoudřet.

Je výjimečná.

Oděná zlatem, i úhel jest oděn,
nastavuje se Slunci
v plné své kráse.

Obdivujme, milujme

slunečnice.