Na západ je sesta dlouhá...IX

Bylo před devátou, když jsem dal motoru auta odpočinout. Vystoupili jsme před nízkou budovou ve tvaru L. Širokými prosklenými dveřmi jsme chvilku pozorovali pana Hudku skloněného nad psacím stolem. Uvítal nás jako vždy velice vřele, ale viditelně roztržitý”. Je vše v pořádku, byla má otázka”.
Pan Hutka otevřel sliding doors a zapískal. “Julieta se dnes nějak dlouho toulá, dělá mi starost, většinou je před devátou doma”.
Věděli jsme, že má dvě velikánské německé dogy a tak abych jej uklidnil, začal jsem vyprávět.
“My měli v Čechách na Milířích taky dogu, Tonda jsme mu říkali. Zblajznul kýbl jídla denně a ráno chytil Alenku v kuchyni tlamou za loket a musela s ním ven na špacír. O dochvilnosti ani nemluvě”.

Byl jsem pozorně vyslechnout a po malé pauze, pan Hutka vyslovil větu jež nás oba přimrazila. “Julieta není Sam a Ben, je to sibiřský tygr. Má představa, co by se Alence při vystupování z auta stalo, pokud by se jí sibiřský tygr otřel přátelsky o nožičku, byla jediná.
Netrvalo dlouho, kdy se na dřevěné podlaze ozvalo duté buch! a válel se tam tygr v celé své kráse.
Svým pánem byla Julieta také vřele vítána a česky dostal vyčiněno.
Druhý den ráno jsme si prohlédli farmu. V ohradách stovka jelenů wapiti, jinde losy s neskutečnými obrovskými parohy, stádo koní, ve stáji jsme byli svědky narození nejmenších koní na světě. Maminka nebyla větší než kokršpaněl a roztomilé hříbátko vesele okolo mámy poskakovalo. O vše se s láskou starala ošetřovatelka Wiky.
Po celou dobu Julieta chodila s námi. Ne ale doslova. Stála za našimi zády, jednou v roští nalevo, jiny pro změnu na pravo. Jeleny přehlížela, ale ošetřovatelka Wiky byla její láska. Jak ji spatřila stoupla si na zadní a dala jí láskyplné objetí. Vřele jsme se rozloučili.

Netušili jsme, že loučení bylo poslední. Budoucnost panu Hutkovi nepřála. S vládou Ontaria měl soudní tahanice. Sibiřskou krasavici Juliet někdo s okolních občanů rok po našem rozloučení zastřelili pro trofej. Peníze jsou přednější než život. Je to tak i mezi lidmi. Pan Hutka se vrátil znechucen zákony domu na na Moravu a již jsme nikdy neměli možnost potřást si rukama.