Na západ je cesta dlouhá...VI

Vrátil mě zpět do krkonošské chalupy, odkud jsme občas jezdili do letního kina, kde v amerických filmech nebyl vidět žádný chudý. Všichni se tvářili šťastně, každá rodina vlastnila dům, měli pět dětí, ženy byli domácnosti a po ulicích jezdili nádherná auta. Horečka sobotní noci, Velký Cosby a jiné americké filmy, tvořili mou představu o zemi zaslíbené. Ať jsem se snažil sebelépe toho lesku kromě mrakodrapů v centru města, jsem mnoho neviděl.

V pondělí ráno jsem vešel do místnosti ve které u dlouhého stolu sedělo asi třicet chlapů různého věku a prohlížely si mne. Byla mezi nimi i mladá žena. Vyřešil jsem jejich zvědavost krátce. Představil jsem se hlasitě, jak nás to ve večerních kurzech angličtiny učili: “Ahoj, mé jméno je Joe, přišel jsem z Československa, anglicky nemluvím, teprve se učím OK”. Dlouhé měsíce mně zaměstnanci oslovovali, OK Joe. Přiznám se, že jsem téměř na jakoukoliv otázku první týdny odpovídal OK, i pokud by se někdo ptal, jestli mě může po podříznout?

Můj tlumočník Libor, při přijímacím pohovoru zapomněl v personálním oddělení říci, že okna umývat neumím, tím ladným, jedním tahem. Byl jsem přidělen k zaměstnanci se kterým jsme autem dojeli k asi sedmipatrové budově. Chlapík naznačil, že vše co je v kufru musím dopravit na střechu.
Když bylo vše na střeše, choval se jako bych tam nebyl. Já jej kopíroval. Přivázal lana k výtahové šachtě, shodil je z budovy a za chvilku seděl na prkenné sedačce. S tím jsem neměl problém a za chvilku jsem seděl u prvního okna také. Byl jsem jen o minutku pomalejší. Dál to bylo horší. Já dvě okna a on pět. Na okno zevnitř jakási babka ťukala, že je někde malá šmouha, slunce pražilo a pot stékal po zádech.
V poledne mě partner odvezl zpět na firmu kde podal informaci o mém výkonu. Nebyl jsem propuštěn, ale stal se ze mě pozemní myč oken. Jako parťák mi byl přidělen John, alkoholik jež dříve jezdil s nákladním autem. Musím se pochlubit, že po třech měsíce jsem patřil mezi nejlepší zaměstnance. Pro dochvilnost, výkon a kvalitu práce.

Tým mých spolupracovníků, představu o perfektní kapitalistické společnosti, ještě víc kazil. Každý pátek byla výplata. John i já jsme si u šéfa vyzvedli šek. V bance, jež byla za rohem jsme proměnili ten papír v hotovost. Poté jsme se vrátili, šéf zalistoval v notesu a John mu vysázel třetinu výplaty.
Nebyl sám. Každé ráno od pondělí do pátku byla u šéfa malá fronta. Jedinci obdrželi menší částku a v pátek odpoledne dluh spláceli. Žili ze dne na den. Tak i zaměstnanci stáje na dostihovém závodišti. Když jsem obdržel první výplatu, dva indiáni, dvoumetrový chlapy a ono děvče, mě pozvali do jakési hospody ve které nebylo žádné okno a tma jak v ranci. Objednali pičr, což je pivo natočené do plastové nádoby s obsahem 1,5 L. Každý z nás i děvče jsme objednali postupně jeden. Když jsme konečně opustili restauraci a popřáli hezký víkend, vedro se mnou zamávalo a byl jsem rád, že jsem trefil domů.

Ve srovnání s mými spolupracovníky, jsme s ženou zacházeli s penězi velice šetrně. Jedna z možností jak děti dostat za hranice, byl úplatek. Přísloví říká: Je li problém, který se dá vyřešit penězi, není to problém, ale investice.
S příchodem léta mi Steve Rivaj nabídl práci v kuchyni. Neváhal jsem. Pracoval jsem od šesté večer do půlnoci. Práce to byla lehká. Připravoval jsem zmrzliny, loupal krevety, plnil šnečí maso do ulit, zdobil porce jídel a byl kuchaři k ruce.
V restauraci jsem se slušně najedl, připravil si bohatou svačinu do druhého zaměstnání na sedmou ráno. Pracoval jsem čtrnáct hodin denně a spánek byl pro mne nejvytouženější zážitek. Stala se mi úsměvná příhoda. Po návratu z práce v kuchyni, jsem zalehl v jednu hodinu v noci.
Den byl náročný a já za pár vteřin spal. Vzbudil mě pocit, že budík cinknul. V tichosti jsem se oblékl. Netrvalo dlouho a seděl jsem v autobuse a lehce podřimoval. Jednu zastávku před místem kde jsem pravidelně vystupoval, byli ve štítu jakési banky velké hodiny. Ukazovaly čtyři hodiny ráno.
Dva prázdninové měsíce jsem uvítal umývání oken v kasárnách, jež byli hodinu jízdy vzdálené. Hodina spánku tam, hodina zpět. Chlapy mi dali jinou přezdívku, sleeping Joe.