Cíl.

Cíl.

Vysoko nad hlavou. Hluboko pod kůží.
Vysoko, hluboko cíl můj se skrývá.
Na štítech ledových. Anebo pod zemí.
Hledám jej přes den. A o něm i snívám.

Jdu za ním po vodě. Hledám jej v bažinách.
Přes žhavé kamení. I prachem cest.
Po cestách visutých, podobných kladinám.
Přes pole. Pustinou. Po dlažbě měst.

V hvězdáren kopulích noci své trávím.
Vesmírná dálka snad skrývá můj cíl?
V podmořských docích svůj Nautilus stavím.
Za cílem proplul bych tisíce mil.

Hledám a hledám. Co? To kdybych znal!
Neklid a touha mne do práce nutí.
Ne, nejsem spokojen. Chtěl bych jít dál!
Psal bych. Však nevím jak. Děsivé pnutí!

Múza mne provází mým zdejším bytím.
Věrná a ochotná rady mi dává.
Slyší, jak s hekáním prolézám žitím.
Přesto mi za zády u křesla stává.

Před sebou stránku a za zády Múzu.
Chtěl bych psát jinak, však netuším jak.
Mám čas, spoustu nápadů. Psát tedy můžu.
Nemám však jasný cíl. Vzal by mě šlak!

Dopsal jsem doslov a kniha jde do tisku.
Léta jsem hledal a toulal se krajinou.
Psal jsem ji o řece. O lidech na blízku.
Jen jí jsem kořil se. Nemyslel na jinou.

Múza mě honila. Já jsem to chápal.
Práce je hotova. Radost a pýcha.
Invence, znalosti, píle a zápal.
Dál chtěl bych jít. Ale Múza je tichá.