Terapie přírodou-hojivá péče o autisty

Včera jsem psala o osamělosti matek autistů. Snad to znělo až moc negativně, a tak toužím napsat i o těch úžasných věcech, které s Matym sdílíme a dělat můžeme.
Přišly i dotazy na to, jaké terapie synovi dopřávám, a mé vysvětlování, které bylo vlastně zbytečné. Protože každá milující máma pro své dítě chce to nejlepší a vše by vzala na sebe, jen kdyby to šlo. Své děti tak milujeme, že si jako mámy dovedeme představit, že bychom pro ně i umřeli. Ráda se naučím nové věci a ráda nové věci zkusím. Ať už jde o terapie, nebo třeba způsob stravování, který momentálně zkoušíme. O GAPS napíši někdy víc. Ale přijde mi bezpředmětné vysvětlovat, proč kterou terapii neděláme, nebo se obhajovat, že když mám 4 děti, musím věnovat pozornost i jim. Přesto bych moc ráda o jedné terapii, která nám dlouhodobě opravdu funguje a pomáhá, ráda napsala. Není drahá a je naprosto dostupná všem. Chci psát o každodenním pobytu v přírodě. Je vědecky dokázáno, že pobyt v přírodě dělá s psychikou divy.
Profesor psychologie Richard Ryan z University of Rochester uvádí, že příroda je palivem pro duši. Často si při vyčerpání dáme šálek kávy, ale výzkumy naznačují, že lepším způsobem, jak si dodat energii, je spojit se s přírodou!
Pobyt v přírodě působí blahodárně, protože:
-zvyšuje celkovou tělesnou kondici
-zklidňuje psychiku- odstraňuje deprese a úzkosti léčí poruchy spánku
-nabíjí nás vitalitou a životní energií
– potlačuje sklony k násilí a trestné činnosti
Tuto terapii dopřávám svému synovi, sobě i ostatním dětem každý den po dobu několika hodin. Je to důvod, proč jsme se přesunuli z města na venkov do míst, kde je minimum lidí a rušivých prvků, za to však maximum stromů, vody a luk. Ano, já vím, nemá to tak každý, ale za přírodou se vyplatí i vyjíždět, a to nejlépe každý den. Co se děje s mým autistickým synem v přírodě? Je svobodný, pohybuje se v obrovském bezpečném prostoru a zcela nevědomky a bez pocitu, že zase něco musí, že se ho zase někdo snaží předělat, poslouchá zvuky přírody. Šumění listí stromů, zpěv ptáků, hukot vody v řece, jeho smysly jsou stimulovány větrem, válením sudů v trávě či sněhu a spoustou vůní. Maty miluje jízdu na kole. Po lesních cestách jezdí jako drak a piští u toho jako zvířátko. A já nemusím nic… jen ho nechat žít, žít v jeho světě, bez tlaku na výkon a zlepšování se v čemkoli. Uprostřed přírody, kterou tu máme jako nekonečnou hernu, je moje dítě své a nemusí v sobě nic kultivovat ani potlačovat. A ve společnosti svých sourozenců je členem úžasné a divoké smečky, které patří svět. Jestli je moje dítě někde šťastné, tak uprostřed našich lesů. Je to příroda, díky níž dokážeme žít a radovat se. Protože celou teplejší sezonu spíme venku, mají i děti možnost spát venku. Zde o našem spaní venku píši více.
http://www.venusinsvet.cz/2018/12/18/jak-spat-venku-a-uzit-si-to
/
Buď pod širým nebem, a zvláště v srpnu je to nesmírně těší a soutěží, kolik kdo viděl padat hvězd, než usnul. Nebo mají postavené týpí s dřevěnou podlážkou a tam se pohodlně vyspí i v chladnějších dnech. A je to právě Matýsek, který týpí využívá nejvíce. Když je vyveden z míry, často do něj uteče a velmi často i usne. Stává se to zejména ve školní dny, které jsou pro něj velice náročné. Znovu nás možnost úniku do přírody, v tomto případě alespoň na zahradu, zachraňuje a uklidňuje. Další velkou podporou jsou všechna naše zvířata. Kozy na mléko, křepelky, slepice i psi. Už mnohokrát se stalo, že se Maty uklidnil právě kontaktem se zvířaty. Navíc má své dva králíčky a morče, které si musí sám obstarávat. Učí ho to soucitu, učí ho to, že někdo jiný má také své potřeby a že o kamarády se musí pečovat.
Když plánujeme rodinné výlety, jsou znovu téměř 100% do přírody s minimem civilizace. Velice oblíbené máme cykločundry. Většinou trvají 3–4 dny a putujeme na kolech kousek za hranicemi naší země. Bydlíme na hranicích s Polskem a jejich turistické ubytovny nabízejí přesně to, co naše rodina potřebuje. Žádná okázalá ubytování, za to však účelové skromné a opotřebované vybavení. Odpadá veškerý stres, že by Maty mohl něco poničit. Navíc poznatek z mnoha výletů po této zemi je ten, že Poláci jsou milí k dětem a nemají s ničím problém. V turistických ubytovnách je vítají a často zahrnují různými drobnostmi. Jsou to naše nejoblíbenější cesty. Navíc Polsko není drahé.
Ano já vím, že je mnoho terapií, které mohou pomoci a které jsou prospěšné. Přesto si troufám tvrdit, že je zapomínáno na to základní. Na neomezený pohyb na čerstvém vzduchu a v přírodě, na zdravé neprůmyslové jídlo a dostatek spánku. A věřte, že po několika hodinách na čerstvém vzduchu v každém počasí usíná i velice neklidné dítě ve většinu případů snadno a rychle.
Takže můj apel a moje doporučení zní…. buďme s nimi co nejvíce venku. Čert vem kopy prádla, a nepořádek v kuchyni. Však i nám rodičům, žijícím pod neustálým tlakem, pohyb na čerstvém povětří udělá dobře. A když uvidíte své dítě, jak šťastně běhá mezi stromy, budete šťastní také. Kdo ví, zda to není jedno z poselství těchto dětí. Poselství, že se máme vrátit k přírodě, že se máme vrátit k sobě samým a místo koupeného čaje si cestou z lesa utrhnout pár bylinek.
Fotografie na: www.venusinsvet.cz