Velikonoční znovuzrození

Vyjeli jsme autobusem na „Jahodnú“ a pak po červené a u jednoho přístřešku odbočili doprava. Po chvilce jsme došli na flek „Sedem smädných prameňov“. Věděli jsme, že tam má být Hombré Pacific, ale přivítalo nás několik stanů. Postavili jsme stan a celý den probíhal v klidu – povídáním u ohně, vařením, jídlem. Nikdo nikam nespěchal. Později jsem trávila víc času s elektronickou hrou, co jsem si půjčila od dětí. Počasí bylo dost větrné a tu a tam i pršelo. Zalezla jsem si s hrou do stanu a chvilku nevnímala svět kolem, moc mě nerozhodil ani strašný rachot kousek od stanu, když tu najednou u stanu byl v mžiku Viking a par sekund po něm Falco. Jestlipak vím, že právě na mne málem spadl strom. Ani jsem se nestihla bát. Zato na Vikingovi jsem poznala, že se lekl hodně moc. Vylezla jsem ze stanu ven a zjistila, že jsem ráda, že jsem ustoupila a stan byl postaven tam, kde chtěl Viking a ne já – asi 2m rozdíl. Tam, co jsem chtěla já, byla koruna toho spadlého stromu. A konečky větví byli cca 15cm od stanu. Strom byl tak vyžraný, že se větvě při pádu lehce polámaly a měli jsme čím topit a ani nebylo třeba hledat dřevo moc daleko od pracovního ohniště. Ještě před tím jsme se alespoň všichni u toho stromu ještě vyfotili. Pak už se nic extra neudálo. Jen druhý den brzo ráno se z našeho stanu ozval výkřik. To mě Julo polil studenou vodou. Jsem z východu – tady se „oblieva“ a ne „šibe“. Pak se ještě chvilku spalo. Ono bylo docela chladno a pršelo, tak se ani moc nechtělo vstávat. Až později nás, ženy a dívky, u ohniště kluci a chlapi ještě decentně polili a my baby jsme jim daly vajíčka a dětem i čokoládové berušky a kinderka. Ještě mám v cancáku poznámku, že se za ty dva dny řeklo u ohně hodně zajímavých příběhů, bohužel ani jeden jsem si nezapsala.

Zase jednou stál při mně můj anděl a tentokrát mu Viking - Julo propůjčil sebe, svůj um a ruce, aby byl stan na bezpečném místě a tím i já v něm. Děkuji
Bylo 12. a 13. dubna léta páně 1998.

Dvě fotky : spadly strom u stanu a my u stromu