Jen se vybreč

Jen se vybreč!
Jen na okno přestaň mi čmárat,
však víš, jak nemám to rád.
Je jako plot na pivním tácku
tvá kresba šrafovaná mokrých nálad.

Jen se vybreč!
Tvé nervózní poťukávání mne uklidňuje,
je při něm krásně snít a spát
a o vláze z očí tvých přemýšlet,
jak pohár pomyslný po okraj se naplňuje.

Jen se vybreč!
Nad vší tou bídou a špatnostmi světa,
nad prachem z cest a studnou
u ní vyschlou, úrodou nedozrálou,
nechť opět z vláhy tvé svět rozkvétá.

Jen se vybreč!
Ať z tvého pláče nejeden bolí kloub,
a z tvých slz rámě mám promočené.
Ať z tvého štkaní potoky se plní,
z potoků řeky, ať šífy mohou plout...