Sen IV. – Veridipecus

Kráčím.

Po vodě kráčím.

Kráčím, po vodě kráčím, a vím.

Kráčím, po vodě kráčím, a vím,
že je to jen sen.

Kráčím, po vodě kráčím, a vím,
že je to jen barevný sen.

Barevný sen, jak po vodě kráčím zasněný,
po vodě fialový, kde pasou se krávy zelený.

Po vodě fialový, mezi Výtoní a Smíchovem,
kráčím, o snech zasněný, a vím, že sním
barevný sen.

Klopýtám o trsy vlnek fialových a smích,
ano, ten slyším, s bučením, to první je mé,
druhé krav zelených.

Mísí se smích s bučením a vlak kokrhat zná
na mostě železničním. Jen pod ním Botič
s vodou jak ji má mít – je černá.

Teď vidím, jak absurdní je můj barevný sen,
z vody černé, z těch sraček, zlatá rybka
vyplouvá do Vltavy, ven.

Zlatě se zatřpytí, odplouvá barevným snem.
Snad zfetovaný jsem, již nikdy nebudu
čistit bazén toluenem.