Markšajdr

Na dveře měřictví dolu Jindřich zaklepal muž, věkem něco kolem sedmdesáti let. Nečekal na souhlas a vstoupil. Rozhlédl se po velké místnosti a okamžitě zamířil ke stolu hlavního měřiče inženýra Kučery. „Zdařbůh, já jsem inženýr Votápek, možná že mě znáte z mého dřívějšího působení na generálním ředitelství dolů. Teď mám firmu a podnikám v oboru psychoenergetických služeb. Mám na Vás prosbu. Mohu se podívat na důlní mapy bývalého dolu Viktor, okolí bývalé jámy 3. Promiňte, jste inženýr Kučera, hlavní měřič?“ Kučera jen přikývl hlavou. „Pane inženýre mapy máme, ale o souhlas k nahlédnutí musíte požádat hlavního inženýra šachty.“ „Není to alibismus pane inženýre? Řekl jsem Vám, jistě jste nepřeslechl, že jsem pracoval na generálním ředitelství jako vedoucí oddělení důlních investic, z toho je zřejmé, že problematice dolů rozumím.“ Inženýr Kučera jako by neposlouchal. Zvedl telefon a vytočil číslo hlavního inženýra. Stručně a krátce mu vysvětlil důvod proč volá. Odpověď ještě se sluchátkem u ucha sděloval návštěvě. „Máte jít za hlavním inženýrem.“ Inženýr Votápek beze slova odešel. Asi po půl hodině zvoní na stole hlavního měřiče telefon a hlavní inženýr mu sděluje: „Vracím ti toho inženýra zpět, poskytni mu k nahlédnutí ty mapy. Nedoporučoval bych ti sdělovat mu svůj názor jen to, co si vyžádá. Až odejde, zavolej mi.“ Hlavní měřič začal na stůl rozkládat mapy, které se týkaly zmiňovaného prostoru. Na mapě jsou zakresleny veškeré důlní práce, které se v uvedeném prostoru konaly. Jsou to nejen důlní chodby, ale i dobývky to znamená komory. Asi dvacet metrů mocná uhelná sloj se zde dobývala komorami stejné výšky o ploše asi deset krát deset metrů. Po vytěžení se komora zavalila a na povrchu se vytvořila propadlina, tak zvaná pinka. Když, byla po druhé světové válce, na dole Viktor ukončena těžba, převzal důl Jindřich dobývací prostor a formální zodpovědnost za něj. Co vede toho inženýra k tomu, že se chce podívat na mapy?
Inženýr Votápek se vrátil do kanceláře měřictví. „Vy už máte mapy připravené,“ děl k hlavnímu měřiči žoviálně. Vytáhl z tašky futrál a z něho něco jako mosaznou olovničku na motouzku, která ležela na bleděmodré textilii. „Ježišmarjá vždyť je to stará olovnička,“ chtělo se mu zakřičet, ale polkl to. Ing Votápek pokračoval. Z příruční kabelky vytáhl ozdobný podstavec s vonnou svíci, tu zapálil. Pozornost, kterou svojí přípravou u hlavního měřiče vzbudil nenechal bez povšimnutí. „Pro mé měření si musím očistit nad plamenem ruce a taky kyvadýlko.“ Hlavní měřič byl v úžasu. Co s tou olovnicí chce dělat, blesklo mu hlavou, ale mlčel. „Znáte to?“ otázal se inženýr Votápek, když nebyly dotazy. „Ne,“ lhal. „Tak já vám to vysvětlím.“ „Nemusíte se pane inženýre zdržovat, já mám rozdělanou práci, musím dopočítat nivelaci. Konečně, řekl jste, že se v mapách vyznáte, tak pokud nic nepotřebujete…“. Nad nivelačním zápisníkem se teprve dal dohromady. Po tomto rozhovoru a přípravě se dal inženýr Votápek do práce. Držel v levé ruce mezi palcem a ukazovákem provázek a kroužil s kyvadélkem nad mapovými sekcemi. Když pracoval snažil se být otočený zády k hlavnímu měřiči. Občas si něco poznamenal do notesu. On nehledá žádný měřický bod! Vždyť z něj musí při měření vycházet. Hlavní měřič zvyklý na přesnost ať již v měření, nebo zákresu do důlní mapy, při každém pohledu na něj jen zakroutí hlavou. Asi po půlhodině ukončil inženýr Votápek práci. Při podávání ruky na odchodnou sděloval: „Mám, co jsem potřeboval, odcházím a na revanš, pokud budete něco potřebovat vy, rád Vám pomůžu.“ Předal mu vizitku a odešel. Sotva zavřel dveře, hlavní měřič okamžitě vytočil číslo hlavního inženýra a o obšírně jej informoval. Hlavní inženýr ho nechal domluvit a řekl mu o svém jednání s inženýrem Votápkem. Kolem té staré jámy číslo 3 dělají silnici, my jsme projektantům poskytli vyjádření. Napsal jsem jim kdy se tam rubalo, jaká byla dobývací metoda a odkázal jsem je na centrální archiv. Ten inženýr se tam kolem stavby pohyboval a nabídl stavbyvedoucímu, že mu provede, prý zdarma, měření tím svým sideritickým kyvadýlkem zda tam nejsou nějaké staré dutiny a proto byl u nás.
Po pátečním raportu techniků, se hlavní inženýr obrátil na hlavního měřiče a dal mu pokyn, aby zůstal. Vyřídil ještě pár dotazů a pak přešel ke stolu a sedl si naproti inženýra Kučery. Okamžitě přešel k věci: „Dnes ráno mi volal ředitel firmy, co dělají tu silnici kolem jámy Viktor a požádal mě o schůzku. Chce mě navštívit v pondělí kolem desáté. Přijede s ním projektant a investor. Zeptal jsem se o co jde. Řekl mi, že se jim tam na dnešek v noci propadl kus náspu. Naštěstí tam nikdo nebyl, v noci nepracovali a náklaďáky byly mimo dosah. Zastavil tam práce až do výsledku našeho jednání. Obává se, aby se to neopakovalo. Říkal, že se chce poradit jak z té bryndy ven. Musíme být opatrní. Mám potvrdit datum i čas. Tak si to Jirko zařiď. Budeš u toho jednání se mnou. Mám na tebe ještě jednu prosbu, trochu se kolem toho otoč, zaměř střed té propadliny a udělej tam nivelaci. Zítra musíte proto do práce. Neboj se, nějak to srovnáme.“
V pátek se hlavní měřič vrátil z raportu techniků a oznámil všem, že se v sobotu jde do práce. Figuranti čekají na osmou hodinu, kdy budou fárat. Starý figurant Hromádko dokončuje vyprávění nějaké legrační příhody. Ani nezpozorovali, že se prudce otevřely dveře a do měřictví s nasupenou tváří doslova vpadl inženýr Votápek a hned šel ke stolu hlavního měřiče. „Pane inženýre vy jste mi nedal všechny podklady.“ Ostatní zmlkli a pohodový výraz z jejich obličejů se změnil na samý otazník. „Dal,“ byla jeho stručná odpověď. „Nedal,“ trval na svém inženýr Votápek a zvýšil hlas. Hlavní měřič nechal návštěvu u svého stolu stát a on k němu natočený seděl. „Co jsem vám měl dát?“ zeptal se. „Knihu zavalených komor. Dal?“ „Nedal“, byla stručná odpověď.“ „No vidíte,“ s vítězným úsměvem kontroval inženýr Votápek a rozhlédl se po místnosti. „Bohužel my žádnou takovou knihu nemáme, ani v přebírané dokumentaci nebyla.“ „Tak…inženýr Votápek přerušil hovor, protože hlavní měřič vytáčel telefon. „Zdařbůh, v měřírně je Ing. Votápek a vyžaduje Knihu zavalených komor. Co mám dělat?“ „Já tam okamžitě příjdu.“ Netrvalo to ani pět minut a hlavní inženýr dorazil do měřictví. „Tak o co jde?“ Ing. Votápek už ne tak jistě: „Požadoval jsem tady po hlavním měřiči Knihu zavalených komor.“ Hlavní měřič chtěl reagovat, ale hIavní inženýr ho posunkem zastavil. „Pokud jste pane inženýre nebyl v archivu, znovu opakuji, my jinou, než mapovou dokumentaci nemáme. Vstup do tohoto dobývacího prostoru není v našem záměru. Toto berte jako oficiální stanovisko dolu. A teď mi promiňte, já musím jít fárat.“ A podal inženýru Votápkovi ruku na rozloučenou. „Já také půjdu, řekl inženýr Votápek. „Zdař Bůh.“ Bez podání ruky hlavnímu měřiči, odešel.
V pondělí ráno, po poradě techniků, hlavní měřič seznamuje hlavního inženýra s výsledky měření v trase budované komunikace. Seznamování probíhá v poklidu. nto poklid je narušen zaklepáním a okamžitým vstupem inženýra Votápka. Oba dva se na něj překvapeně podívali a než padl dotaz co si přeje, inženýr Votápek spustil: „Proč jste mi nedali vědět, že budete v místě té propadliny měřit. Vy jste kontrolovali mé měření? Kdo vám dal souhlas, snad ne stavební firma?“ Nadechl se a pokračoval: „jsem zde proto, abychom se sjednotili. Můj požadavek je stanovení společného výchozího bodu, ze kterého budu v terénu provádět svá měření“. Hlavní inženýr v průběhu Votápkovy řeči mírně červenal, ale ošlehán nepříjemnými jednáními nezasahoval. Inženýr Kučera po prvotním překvapení, se bavil. Když inženýr Votápek skončil řeč, hlavní inženýr se zvedl a začal: „Pane inženýre, jste soukromá osoba. Byla naše dobrá vůle, že jsme Vám umožnili nahlédnout do mapových sekcí dolu Viktor. Hovořil jsem s ředitelem stavební firmy a ten mě neinformoval, že jednáte z jejich pověření a v jejich zájmu.“ Inženýr Votápek mu skočil do řeči: „ale od vedoucího stavby mám ústní souhlas.“ „Vedoucí stavby není pro nás vedoucí organizace. Tím považuji diskuzi z naší strany za ukončenou. Promiňte, ale my se musíme s hlavním měřičem věnovat provozním záležitostem.“ Podal mu ruku a s pozdravem „Zdař Bůh“, sedl si ke stolu s mapou. Ing.Votápek se beze slova otočil a až mezi dveřmi něco zamručel a odešel.
Těsně před desátou zazvonil u hlavního inženýra telefon. Z vrátnice mu sdělovali, že jde za ním návštěva. Dává vrátnému pokyn, aby zavolal do měřictví a inženýr Kučera k němu hned přijde. Po zaklepání na dveře hlavní inženýr vstal a vyšel návštěvě v ústrety. Podali si ruce a ředitel mu představil zbývající dva z doprovodu. „Prosím posaďte se.“ V sobotu provedl inženýr Kučera, na můj pokyn, měření v uvedeném prostoru, abychom měli podklady pro dnešní jednání. Víme, o co jde, tak prosím hlavního měřiče, aby nás seznámil s výsledky měření.“ A ten začal: „V zájmové oblasti jsme provedli nivelaci stávajícího terénu, zaměření souřadnic bodů a jejich transformaci do starých důlních map. Problém se dotýká cca 8 až 9 komor, včetně inkriminované. Rozměry komor odhadujeme 10x10m. Současná komora je tzv. hraniční.“ Na hlavním inženýrovi byla znát nervozita, jako kdyby říkal, že moc zabíhá do detailů. Proto jej přerušil a podává výklad co to je hraniční komora, proč došlo k dodatečnému závalu. „Hraniční komora je první komora v uhelném pilíři, nemusela být plně zavalena a současnými pracemi nad ní mohlo dojít k dodatečnému závalu. Pokračuj“. „Vytýčily jsme její střed a středy všech osmi komor. Podle našich měření, tvaru propadlin, by již nemělo docházet k podobné situaci. Přesto bychom navrhovali potvrdit tento závěr geofyzikálním měřením.“
Ředitel stavební firmy poděkoval za výklad a otočil se na ty dva, kteří s ním přišli. Oba souhlasně kývali hlavou. Projektant dodává: „Předpokládal jsem, že po takové dlouhé době bude nadloží usazené, dobrá zkušenost. Jaké je tam nadloží?“ „Kolem šedesáti pěti metrů. „To se ještě tvoří pinky při závalu komory o výšce deset metrů,“ odpovídá mu hlavní měřič. „A co když tam geofyzikální měření zjistí volný prostor?“ obrátil se na přítomné investor. „Není problém, máme vrtnou soupravu a zaplníme to,“ ředitele tento dotaz nevyvedl z klidu. A pokračoval dotazem: „Co uděláme s tím „inženýrem kyvadélkem“, nabízel mi na dnešním jednání spoluúčast. Nebylo to domluvené, odmítl jsem ho.“ „Neměl by se nám plést pod nohama,“ okamžitě zareagoval zástupce investora. Hlavní inženýr se usmál: „Jedno pozitivum však to mělo, vrátil našemu jednání technické parametry.“ A pokračoval: „dohodli jsme se, tak to stvrdíme zápisem.