Před tebou kleče s pokorou

Přichází první, vpřed se ke mne dere,
nemá dost sil, zpět se zase vrací.
Druhá mi běží vstříc, však zakolísá,
a již zlomená v pase se kácí.

Třetí je na řadě, již dech její cítím,
však než polibek dá mi, též mizí.
Čtvrtá, téměř na dosah, zlostně zašumí,
vztekle se otočí, jsem pro ni cizí.

I ta pátá s halasem ke mne chvátá,
když se přiblíží, jen jemně mne pohladí.
To až ta další déle u mne posečká,
laská mne laská, ta šestá již v pořadí.

Sedmá na mne tak vlhce se přivine,
slané slzy rámě zkrápí na rozloučenou.
Osmá, co síla je, zná, hrudí doráží,
vesele skotačí, jen hraje si se mnou.

Ta devátá sil již má víc než dost,
do mé náruče vrhá se s vášní a vervou,
polibky slanými vlna zkrápí mé tělo i tvář,
za všechny před ní, i ty, co po ní přijdou.

Před tebou klečím tu s pokorou,
písek mezi prsty mi protéká, jako čas,
s tebou, na tobě, v tebe se ponořit,
má mořská pláni, já vrátím se zas!