Soumrak elfů - kapitola 6

O probuzení elfů



Ř
íká se, že jedenáctého dne Endalarionu nastala hodina, kdy se měli probudit ostatní elfové, kteří spali na mechových lůžkách v Lórinandu, ukryti před zraky všech.
Veanath totiž zatoužila po tom, aby byl Endalarion plný zpěvu a smíchu elfů. Odebrala se tedy do svých zahrad na pahorku Meanar a tam spřádala svou myšlenku dlouhé hodiny. Nebyla to však jen touha jejího srdce, nýbrž i tužba Dvanácti, elfů, kteří byli u počátků zrodu Země blaženosti.
Žádný z Velkých se jí neodvážil rušit v uskutečňování její myšlenky. A tak tam Veanath seděla dlouho do noci, než se na oblohu vyhoupl bledý měsíc, aby tam zářil spolu se třpytivými hvězdami lesknoucími se na černém plášti nočního nebe.
A právě v té době, kdy byl měsíc nejvýše a nejjasněji zářil, procitli elfové na svých mechových lůžkách. Bylo jich mnoho a ještě více, všichni oděni v bílé a stříbrné s vlasy zla-tými, stříbrnými, hnědými, černými či zrzavými.
Když vyšli z Lórinandu, první, co spatřili, byly hvězdy, do kterých se ihned zamilovali. Již z dálky viděli světla Valarîmy, jak se odráží na zpěněných vodách Moře a do jejich srdcí vplula láska k těm hlubokým vodám. Proto ihned zamířili dolů k městu. Než se však otočili k odchodu, zapěli:

„Ó Veanath, v Lórinandu přebýváš,
kde pějí ptáci a šumí listoví.
Ó Veanath, zazpíval zas dnes tvůj hlas,
o touze srdce, jež chtělo promluvit.
Ó Veanath, ve svém nitru radost máš,
jež přišla s dětmi za noci měsíční.

Jejich zpěv se rozezněl údolím až k samotným hradbám Valarîmy a Alcalad Felanor, který stál v té době na hradbách, zvolal: „Hle, už přicházejí naši rodní. Nechť je tato hodina a tento den šťastným. Dny Endalarionu budou blaženější než kdy předtím.“
A měl pravdu, neboť blaženost a nádhera Endalarionu ještě vzrostla. Veanath potom usnula klidným a hlubokým spánkem, jelikož byla unavena a potřebovala nabrat síly.
O devět měsíců později se oněm dvanácti elfům, mezi Sličným lidem známými jako Anvar, Starší, narodily děti. Byly krásné a sličné a rostly rychle do krásy a moudrosti. Nejvíce mezi nimi vynikali Lindórien, Maelor, Elgalad a Nessémë.