kam asi sahá?...

prvoci v kapce vody
aeony vývoje
každé ohnutí zobáku
natažení prstu
řízené geologickým vzorcem
individuálních smrtí

ve věku vědy a bezvěrectví
jsou lidské názory vlastně sny
manýry pověry
pouhé živočišné odstíny
které mají odpuzovat
nebo přitahovat

jak asi vidí člověka měkkýš?

možná jako dužnaté lodyhy
s uzlem nervů
skřípnutým do centrálního pupence
ve vlasaté kostní vyboulenině
obsahující něco přes kilo rosolu
v něm asi trilion spojů
většinou mrtvých
shromažďuje údaje
kóduje motorické úkony
a vyrábí nadbytečné množství elektřiny
která tlačí
a několika otvory uniká
v podobě zvuků

šílená vidina

skvrna v nicotě

veškeré vzepětí života
sebezušlechťování
milování psaní mluvení
se scvrkne na pokus
přemístit pár jisker
vychýlit pár okruhů
které se rozplynou dřív
než se rozestoupí
dvě zemské desky
a poslední hvězda
z ocasu štíra
popoleze
na nebeské mapě
o dva prsty

v takové perspektivě
se největší proslulost
i nejtrvanlivější hodnota
ztrácí jako zrnko prachu

něco mi říká
že prázdno nemělo být rušeno
mělo zůstat ušetřené
těch nepříjemností s hmotou
životem
a
vědomím

život je prý jen pochmurná pohádka
kde každé splněné přání
zkracuje kouzelný plášť
který je vlastně životem toho
kdo přání vyslovuje

zaposlouchal jsem se
do tichého zaržání koně
na půlnoční louce
kde si hnůj a tráva hrály
svou milostnou hru
a působilo to jako balzám
nepopiratelnosti