uctivě...

vzdálenosti...
» autor: enigman
byla štíhlá
vlasy zastrčené za límec bundy
a kolem ní se vznášela netečná průzračnost

šla rychlým krokem
s úplně prázdnýma rukama
ale po chvíli prudce zastavila
a zahleděla se přivřenýma očima
na osamělý transformátor

uvědomil jsem si
že mi někoho připomíná
zmáčknul jsem neurony
jako bych ždímal mokrý hadr
až mě přepadla
řezavá bolest v nervech
tu tvář si pamatuji
ale na vlastní oči
jsem ji nikdy neviděl

přesto mě to za ní nezadržitelně táhlo
měla totiž v sobě něco
co mnou otřásalo
mimo veškerou logiku
jako podvečer
v určitém okamžiku
kdy světlo nabere tajuplný odstín
a vyvolává v člověku
neurčité chvění

na svou chůzi
byla plně soustředěná
kráčela tak
jako by ovládala tajemství
jít napříč po hladině
bez jediné vlnky
aniž si namočíte nohy

zvláštní holka
připomínající hebkost
nemluvného tvora
z hloubi lesa
neotočila se
nezvolnila
kráčela dál jako holubice
co se vrací do hnízda

cítil jsem
že má v sobě něco
z podivuhodné bytosti
něco inspirujícího
nad všechny pochybnosti
co běžným lidem není dáno

můžete se na ni dívat
ale dotknout se nesmíte
jinak ztratí přirozenost
přijde o svou zářivou eleganci
a její sen bude u konce

udeřila mě myšlenka
možná se na ni chci jen dívat
všechno se ve mně prudce sevřelo
už jen z toho že ji pozoruji
nemohl jsem se pohnout
tam ani zpátky
jako mezi dvěma zdmi
plíce v křečích
pracují nepravidelně
dech je těžký z drtivého objetí
uprostřed poryvů severního větru

najednou jsem měl
bezprostřední dojem
jako by to slyšela
otočila se
a i když už padla tma
moje tvář se zrcadlila
na sametu jejích zornic

to není možné!
nemůže mě vidět
přesto se dívala mým směrem
až jsem si připadal nápadný
jako gigantická stonožka
co spadla do jogurtu
zatímco ona
upírala nenucený pohled
bez zábran
postrádající navenek jakékoli emoce
jako záře hvězd
když dopadá na bezejmenný kámen
a vidí vše co vidět chtěla

jako by mě nejdřív proklála
hrotem jehly
s intenzitou úderu vlny
tak hluboko
že málem vyšla zády
ale pak se vrátila
zpětným rázem
zaplavila prázdnotu
a předala svou sílu

najednou se mi rozjasnilo
ona to ví
ví odkud jdu
a kam mířím
Tipů: 17
» 29.11.18
» komentářů: 9
» čteno: 468(13)
» posláno: 0


» 29.11.2018 - 05:37
Všechny tvé jsou zvláštní
jako holubice (co se vrací do hnízda)...
Udeřila mě myšlenka, jak krásně vidíš vše co vidět chceš, co běžným lidem není dáno...
Gigantická stonožka
co spadla do jogurtu mě rozesmála :-)
ST
» 29.11.2018 - 11:54
1
Tvůj pohled na svět je zvláštní. Jako tekoucí čas od Dalího.
Moc fajn. ST
» 29.11.2018 - 16:42
jak jinak ST
a souhlas s vavaem:)))
» 29.11.2018 - 17:33
byron
Dechberoucí procházka je tvými řádky...
ST
» 29.11.2018 - 23:02
Ta tvoje setkání jsou nejméně čtvrtého druhu. ;-)
» 30.11.2018 - 13:04
uchvácené ST***
» 30.11.2018 - 20:02
zmáčknul jsem neurony
jako bych ždímal mokrý hadr

:) ST
» 02.12.2018 - 16:31
Skvělá, ST.
» 02.12.2018 - 18:22
takové krásné rozjímání a napětí, co bude dál a...

až jsem si připadal nápadný
jako gigantická stonožka
co spadla do jogurtu

úžasný... musím se usmívat a ST ti dát... :-)

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Předchozí: kam asi sahá?... | Následující: letmé...

© 2011 - 2024 libres.cz | Webdesign & Programming || PREMIUM účet za povídku
Ceske-casino-online.cz

Online hry zdarma.

Ostružina

Zábavný blog plný fotek nejen o bydlení, dekoracích, zahradě.