v krajině ze starého vlámského obrazu…
...
» autor: enigman |
země byla nasáklá podzimním deštěm
měsíční záře se protahovala korunami
prodlužovala stíny věcí
dávala místu zvláštní zabarvení
jako by bylo natřené zředěnou tuší
a já myslel na věci které jsem prožil
na uplynulý čas
na lidi co kolem mě prošli
nebo jsem je opustil
na vzpomínky co se už nevrátí
a přesto tryskají
jako pramen ze skalní pukliny
v myšlenkách hory událostí
cítím vůni trávy
vítr na tvářích
lidská paměť je záhadná
dřív jsem si krajin moc nevšímal
a přesto si je pamatuji
do všech podrobností
tak jako u ní
pohybovala se sebejistě
takže vypadala jako indický bubeník
který tu rozezní zvonek
tam zaklepe na dřevo
a pak zatluče na kost
z vodního buvola
četl jsem si linky jejího těla
všechny její pohyby plynuly
v naprostém souladu
měla úzké džíny
tmavomodré triko
a neuvěřitelně útlé boky
takže vypadala
jako nějaké neurčité stvoření
jehož silueta
není ve světle moc zřetelná
přesto z ní vyzařovala
jakási prchavá nevinnost
procítěná hřejivá a intimní
podobně jako z dětí
což se o mě říci nedá
neboť takovou vůni
kolem sebe nešířím
ani s požehnáním jezulátka
ale zároveň měla v očích
takovou žádostivost
že by to nesvedl
ani zástup srocených sboristek
zatímco já vypadal
jako rozteklá pánvička od Dalího
položila mi ruce kolem krku
a zadívala se mi do očí
v těch jejích se někde hluboko uvnitř
přelévalo něco černočerného
takže to vypadalo
že si vesmír udělal přestávku
od svého rozpínání
námahy pohybu
i boje o přežití
a jen tak si lebedí
řekla cosi docela potichu
prostě neměla potřebu mluvit nahlas
nemusela totiž nikoho o ničem přesvědčovat
ani se dožadovat pozornosti
pak mi položila hlavu na rameno
a špičkou nosu se dotkla krku
jako by zkoušela
jestli nemám teplotu
nakonec beze slova vstala
otevřela tiše dimenzi
a byla pryč
jakmile zmizela
hluboce jsem usnul
v intenzivním pocitu
její přítomnosti
a okolní prostor
ze mě vysál veškerou únavu
která ve mně vězela
inu to se tak stává
nemusíte nic dokazovat
aby jste byli milováni
měsíční záře se protahovala korunami
prodlužovala stíny věcí
dávala místu zvláštní zabarvení
jako by bylo natřené zředěnou tuší
a já myslel na věci které jsem prožil
na uplynulý čas
na lidi co kolem mě prošli
nebo jsem je opustil
na vzpomínky co se už nevrátí
a přesto tryskají
jako pramen ze skalní pukliny
v myšlenkách hory událostí
cítím vůni trávy
vítr na tvářích
lidská paměť je záhadná
dřív jsem si krajin moc nevšímal
a přesto si je pamatuji
do všech podrobností
tak jako u ní
pohybovala se sebejistě
takže vypadala jako indický bubeník
který tu rozezní zvonek
tam zaklepe na dřevo
a pak zatluče na kost
z vodního buvola
četl jsem si linky jejího těla
všechny její pohyby plynuly
v naprostém souladu
měla úzké džíny
tmavomodré triko
a neuvěřitelně útlé boky
takže vypadala
jako nějaké neurčité stvoření
jehož silueta
není ve světle moc zřetelná
přesto z ní vyzařovala
jakási prchavá nevinnost
procítěná hřejivá a intimní
podobně jako z dětí
což se o mě říci nedá
neboť takovou vůni
kolem sebe nešířím
ani s požehnáním jezulátka
ale zároveň měla v očích
takovou žádostivost
že by to nesvedl
ani zástup srocených sboristek
zatímco já vypadal
jako rozteklá pánvička od Dalího
položila mi ruce kolem krku
a zadívala se mi do očí
v těch jejích se někde hluboko uvnitř
přelévalo něco černočerného
takže to vypadalo
že si vesmír udělal přestávku
od svého rozpínání
námahy pohybu
i boje o přežití
a jen tak si lebedí
řekla cosi docela potichu
prostě neměla potřebu mluvit nahlas
nemusela totiž nikoho o ničem přesvědčovat
ani se dožadovat pozornosti
pak mi položila hlavu na rameno
a špičkou nosu se dotkla krku
jako by zkoušela
jestli nemám teplotu
nakonec beze slova vstala
otevřela tiše dimenzi
a byla pryč
jakmile zmizela
hluboce jsem usnul
v intenzivním pocitu
její přítomnosti
a okolní prostor
ze mě vysál veškerou únavu
která ve mně vězela
inu to se tak stává
nemusíte nic dokazovat
aby jste byli milováni
Tipů: 20
» 27.11.18
» komentářů: 11
» čteno: 509(13)
» posláno: 0
» nahlásit
» 27.11.2018 - 15:19
Ta je proSTě krásná a ten závěr, mňam :-) moc se mi líbí a hlavně burcuje moji obrazotvornost
» 27.11.2018 - 19:08
byron
Velmi pěkné...budu tiše čekat na otevření dimenze.
ST
ST
» 27.11.2018 - 20:49
takže to vypadalo
že si vesmír udělal přestávku
od svého rozpínání
námahy pohybu
i boje o přežití
a jen tak si lebedí
a prostě celé skvělééé :-)
ST*
že si vesmír udělal přestávku
od svého rozpínání
námahy pohybu
i boje o přežití
a jen tak si lebedí
a prostě celé skvělééé :-)
ST*
» 27.11.2018 - 21:37
Jsi milován..i kopřivou, i hejnem pandimenzionálních vran..
Nejkrásnější je ta neviditelná:-))
Bzzz:-)))
Nejkrásnější je ta neviditelná:-))
Bzzz:-)))
» 28.11.2018 - 08:25
Ty jo! Obdivuji + velké ST
Chtěla jsem napsat totéž, co vavaoko, než jsem četla komentíky. Ranní káva a tvé lahůdky - klídek a pohodička, děkuji za tu líbeznou krásu v tvých obrazech.
Chtěla jsem napsat totéž, co vavaoko, než jsem četla komentíky. Ranní káva a tvé lahůdky - klídek a pohodička, děkuji za tu líbeznou krásu v tvých obrazech.
» 28.11.2018 - 23:55
zvířenka: vavaoko: valerie: Ringo: M.A.Rek: Lilith: Květka Š.: Kapka: byron: miluji vás...
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Předchozí: mrazuvzdorem... | Následující: kam asi sahá?...