v krajině ze starého vlámského obrazu…

...
» autor: enigman
země byla nasáklá podzimním deštěm
měsíční záře se protahovala korunami
prodlužovala stíny věcí
dávala místu zvláštní zabarvení
jako by bylo natřené zředěnou tuší
a já myslel na věci které jsem prožil

na uplynulý čas
na lidi co kolem mě prošli
nebo jsem je opustil
na vzpomínky co se už nevrátí
a přesto tryskají
jako pramen ze skalní pukliny

v myšlenkách hory událostí
cítím vůni trávy
vítr na tvářích

lidská paměť je záhadná
dřív jsem si krajin moc nevšímal
a přesto si je pamatuji
do všech podrobností

tak jako u ní

pohybovala se sebejistě
takže vypadala jako indický bubeník
který tu rozezní zvonek
tam zaklepe na dřevo
a pak zatluče na kost
z vodního buvola

četl jsem si linky jejího těla
všechny její pohyby plynuly
v naprostém souladu
měla úzké džíny
tmavomodré triko
a neuvěřitelně útlé boky
takže vypadala
jako nějaké neurčité stvoření
jehož silueta
není ve světle moc zřetelná

přesto z ní vyzařovala
jakási prchavá nevinnost
procítěná hřejivá a intimní
podobně jako z dětí
což se o mě říci nedá
neboť takovou vůni
kolem sebe nešířím
ani s požehnáním jezulátka
ale zároveň měla v očích
takovou žádostivost
že by to nesvedl
ani zástup srocených sboristek
zatímco já vypadal
jako rozteklá pánvička od Dalího

položila mi ruce kolem krku
a zadívala se mi do očí
v těch jejích se někde hluboko uvnitř
přelévalo něco černočerného
takže to vypadalo
že si vesmír udělal přestávku
od svého rozpínání
námahy pohybu
i boje o přežití
a jen tak si lebedí

řekla cosi docela potichu
prostě neměla potřebu mluvit nahlas
nemusela totiž nikoho o ničem přesvědčovat
ani se dožadovat pozornosti

pak mi položila hlavu na rameno
a špičkou nosu se dotkla krku
jako by zkoušela
jestli nemám teplotu
nakonec beze slova vstala
otevřela tiše dimenzi
a byla pryč

jakmile zmizela
hluboce jsem usnul
v intenzivním pocitu
její přítomnosti
a okolní prostor
ze mě vysál veškerou únavu
která ve mně vězela

inu to se tak stává
nemusíte nic dokazovat
aby jste byli milováni
Tipů: 20
» 27.11.18
» komentářů: 11
» čteno: 509(13)
» posláno: 0


» 27.11.2018 - 08:30
Udělalo mi to dobře u ranního kafíčka. Moc fajn.
ST
» 27.11.2018 - 12:52
V její přítomnoSTi je asi blaze...
» 27.11.2018 - 15:07
ST...
» 27.11.2018 - 15:19
Ta je proSTě krásná a ten závěr, mňam :-) moc se mi líbí a hlavně burcuje moji obrazotvornost
» 27.11.2018 - 18:49
Ani se moc nedivím, že si valerie hlavně u závěru labužnicky pomlaskává.
» 27.11.2018 - 19:08
byron
Velmi pěkné...budu tiše čekat na otevření dimenze.
ST
» 27.11.2018 - 20:49
takže to vypadalo
že si vesmír udělal přestávku
od svého rozpínání
námahy pohybu
i boje o přežití
a jen tak si lebedí

a prostě celé skvělééé :-)
ST*
» 27.11.2018 - 21:37
Jsi milován..i kopřivou, i hejnem pandimenzionálních vran..
Nejkrásnější je ta neviditelná:-))
Bzzz:-)))
» 28.11.2018 - 08:25
Ty jo! Obdivuji + velké ST
Chtěla jsem napsat totéž, co vavaoko, než jsem četla komentíky. Ranní káva a tvé lahůdky - klídek a pohodička, děkuji za tu líbeznou krásu v tvých obrazech.
» 28.11.2018 - 23:55
zvířenka: vavaoko: valerie: Ringo: M.A.Rek: Lilith: Květka Š.: Kapka: byron: miluji vás...
» 30.11.2018 - 19:19
Tohle se mi moc líbí, ST.

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Předchozí: mrazuvzdorem... | Následující: kam asi sahá?...

© 2011 - 2024 libres.cz | Webdesign & Programming || PREMIUM účet za povídku
Ceske-casino-online.cz

Online hry zdarma.

Ostružina

Zábavný blog plný fotek nejen o bydlení, dekoracích, zahradě.