Za hradbami

Je podzim a listy zvadly,
kapky deště brečí,
v smutné hlíně dlí kus žuly,
tam pod stromem klečí.

Klečí smutně, slzy cítí,
však on tam s ní není,
myslí, že mu neodpustí,
temně zvony zazní.

Vazké mraky brání jasu,
krajna krytá zlatem,
přes mlhu zhlíží tu krásu,
tvář jí klesá na zem.

Klečí sama, ach, tak smutné,
jí jen hlína hladí vlásky,
na té žule napsané
jméno její…