Vstříc klidu

Neví, jak dlouho to dělá,
ni neví, co je a kdo,
krok, krok, za ním další dělá,
jak dlouho, neví nikdo.

V sněhu po pas dál brodí se
nekonečnou krajinou,
před něčím utéct snaží se.
Leč kdo jde jeho stopou?

Dál, vstříc jakémusi bludu,
v tom mrazu mu praská sval,
v sněhu mu zůstal kus údu,
on však běží stále dál.

A další cáry bytosti,
v šílenství se pousmál,
teď už běží pouze kosti,
a on pádí ještě dál.

Náhle stojí jako němý,
zbyt kůže vítr sedřel,
zmizel ze zamrzlých zemí,
zesláblý zlobou zemřel.