Slepě

Sedí kdesi v hloubce, tiše,
jenom na stropě plíseň
pěje svou nicoty píseň,
smrt v té kobce dýše.

Kapka špíny na kůži spadla,
tma, přes oči gáza,
tma, ho přeodporná hrůza
o paměť okradla.

Mdloby, pocity horečky,
myšlenky běsnící,
šepot krve padající,
sedí v hloubce, mlčky.

Ni údy nemůže hnouti,
hnouti bez bolestí
z dáli jde hořký zvuk žestí,
kroky po schodišti.

Blíží se, už dveře skřípou,
světlo, ostré světlo
nevidí, cos' kmitlo
kroky kol něj šlapou.

Náhle cosi tělo studí.
Voda! Dali pití!
Leč chuť a pach nelichotí.
Ach, tak krásně chladí.

Teď v té chladné lázni dlí,
a zvuk tření háže
jiskru do té vody louže,
ta voda tak pálí.

Muži, zahaleni kápí,
ticho střídá křik,
na zem' černých kusů několik,
teď jej už nic netrápí.