Pod větvemi

Čeká pod stromem bázně,
listy padají smutně z něj,
hltá je, chutnají prázdně,
prázdně jako beznaděj.

Čeká tiše už dlouho,
i vítr tam smutně úpí,
nech jej přece už být touho,
naděje již dávno spí.

Čeká a čas nevnímá,
i ten krásný strom začal plakat,
a ten okamžik žal jímá,
koutky mu začly cukat.

Čeká, čeká ještě dál,
nad vlasy mu prolétl drozd,
svůj truchlivý koncert dohrál.
Jak vlastně chutná radost?

Čeká, zem se začla chvět,
ni zem nechová se netečně,
čeká, s ním pláče celý svět,
a bude čekat věčně.