propad li...

na trávníku o sebe
drcly koule

místo podlahy
se objevil zubatý kráter
roztříštěných prken

kabely lemují stěny
jako utržené žíly

uřícený strop půdy
se řítí
s dávno zapomenutými hrami
rozbité hračky
staré fotografie prababičky v šátku
strnule se mračící do objektivu
s bláznivým kloboukem
připomínající rakev
pokrytou květinami

padá i střecha
a objevilo se nebe
plné zploštělých oblaků
plujících jako flotila kovadlin

syrová vlhkost
čerstvého vzduchu

pak žuchnou i mraky
modrá obloha stekla
ze svých výšin

spadly hvězdy
rozsypaly se jako ozdoby
setřesené z e stromečku

nakonec se utrhlo
i černé nekonečno
a zakrylo
trosečníka na posteli
i jeho zmizení

jak je to možné?

prostor co se valil a otáčel
mezi ním a okolním světem
ovládal síly
které se zpravidla připisují času

co je zvláštní
že časoprostor
plodí zapomnění
ale dělá to tím
že osvobozuje od okolí
a vrací stav nezávislostí