Západ Slunce

Usedám na trávu za městem na stráni,
dívám se do dáli na modré nebe,
slunce se pomalu za obzor naklání,
dívám se do něj a vidím v něm sebe.

Nebe už dostává červený nádech,
já hledím do nebe a sleduji ptáky,
krouží tu nad městem, v ovocných sadech,
kdyby to trochu šlo, kroužím tam taky.

Obloha barví se do sytě červené,
červánky zakryjí i poslední kus nebe,
město je se západem smířené,
a já vlastně taky – mám Tebe.

Za kopec, za lesy slunce se ukrylo,
a temné stíny se pomalu snášejí,
ležíme na stráni, temno nás přikrylo,
držím Tě za ruku, usínám s nadějí.

S nadějí takovou, že přijde nový den,
že slunce s měsícem si vymění místa,
potom se probudím, zdál se mi krásný sen,
ten sen byl o Tobě – tím si buď jistá.