Hráze

Až jednou uvidíš slzy v mých očích,
pak možná pochopíš, že všechno končí.
Dokud se nezeptáš, co vše mi schází,
probourám zdi u všech našich hrází.

U hrází které jsme stavěli spolu,
tam kde jsme stávali a dívali se dolů.
Jednou jsi zapomněl ke hrázi přijít,
řekl jsi, že pokaždé to nemůže vyjít.

Pak jsem tam každý den stávala bez Tebe,
hleděla do hlubin, hleděla na nebe.
Nechtěl jsi odejít, voda Tě odnesla,
a mě tu nechala. Na hrázi. Bez vesla.

Slzy mi stékají pomalu po tvářích,
když pohled utápím v nebeských polštářích.
Sedím tu na hrázi, samotná, bez Tebe,
sedím a zoufale dívám se na nebe.

Pak ale přiznám si, že už se nevrátíš,
probourám hráze a Ty za to zaplatíš.
Nakonec pochopím, dočkám se pravdy,
Ty zbouráš hráze, ale já platím. Navždy.